Vyvrhel

Stála jsem skrytě na balkonu a pozorovala lidi na nádvoří. Když jsem ještě žila na Wildaranu, byla jsem jednou z nich. Nyní, ač Dramonská vévodkyně, schovávám se, aby mne neviděli.
Dřív bych se na setkání těšila. Teď mě jen představa náhodného setkání děsí. Jsem pro ně vyvrhelem, dokonce mne označili za kurtizánu. A já přestala být sama sebou. Dřív bych se snažila jim vše vysvětlit, ale resignovala jsem. Jejich šťastné obličeje mi v tom bránily.
Ti lidé toho zažili mnohé. Teď si zaslouží být šťastní. I když poplatkem za jejich štěstí je má samota. Ale s tou se dá žít.