DMD č. 26. pro 26. 4. 2018. Téma: Pozor kouše

Celá hospoda byla jako u vytržení, když si jeden ze štamgastů donesl nového mazlíčka. Zvíře, které zatím nikdo nikdy nespatřil.
"Ty vole, co to je?" ozval se Kruege. Jeho vyjevený výraz hovořil za mě.
"Můj hlídač!" odsekl páníček.
"Hlídač?" podivil se Maller. "Kamaráde, tohle neohlídá vůbec nic. Vždyť se to vůbec nehejbe."
"A to Maller zapomněl podotknout, že vůbec nevíme, kde to má hlavu a nohy," dodal pobaveně Poeta.
Kruege vzal to podivné zvíře do rukou a podíval se na něj z blízka.
"Dej to kurva pryč!" zaječel z ničeho nic Kruege.
"Já ti říkal, že pan Želva je hlídač!"

Eyssal se prudce otočil, ruku na jílci dýky.
“Nebojte, já vás nekousnu!” zasmála se.
“Promiňte,” zamumlal. Copak už zešílel? Tady přece žádné nebezpečí nehrozí! Vnučka jeho hostitele, čerstvě šestnáctiletá, byla oblečená v typickém kar-galhadském oděvu, mluvila však perfektní rifasštinou - byť byla druhou generací narozenou v exilu.
“Slyšela jsem, že jste přijel v noci,” nadhodila a usedla vedle něj. Voněla gardéniemi.
S Thémi se prvně setkal jako s šestiletou. Dnes byla neoddiskutovatelně dospělá…
“Učinil jste nějaký pokrok?” zajímala se.
“Ne. Stopa vedoucí zpátky do Nimisally byla falešná,” odvětil unaveně.
Rukopis vázaný v ametystové kůži byl už skoro deset let opět nezvěstný.

"Reme! Ten je tvůj? Jak se jmenuje?“ sehla se okouzleně Lily a začala černého psa hladit za ušima.
„No…“ ošil se Remus. „Jmenuje se... Tichošlápek. Vlastně je, ehm, Siriův.“
„Nechápu, proč se s ním bavíš. Black je… jak to říct slušně?“ Lily se chvíli zdálo, že si ji pes ukřivděně prohlíží.
„Pozor Lily, kouše,“ dodal Remus pochmurně.
„Ale prosím tě,“ uculovala se zrzka „Kdo je hodnej pejsek? No jistě že ty. Tááák je hodnej,“
*
„Víš, Reme, možná je Evansová úplně pitomá,“ upravil si Sirius zasněně rozcuchané vlasy, když se vrátil do své lidské podoby. „Ale drbat za ušima umí fantasticky…“

"Tak instrukce: Jakmile se otevře, vnesete tam nový exemplář a urychleně výběh opustíte. Ne že někdo z vás box otevře! Kontakt s nově příchozím musí být pro samici pozvolný, nechceme ji vystavit zbytečnému stresu. Mimochodem, pozor na ni, sice je spíše plachá, ale nepřibližujte se k ní moc blízko, může kousat. Všechno jasný? Jdem na to!"
Když do jejího "domova" vběhla banda ošetřovatelů a přinesla s sebou přepravní kontejner, jen malátně zvedla oči. Kdyby věděla, co stojí na plakátech po celém městě, reagovala by snad jinak.
Nový exemplář v naší ZOO! Další jedinec dovezený z daleké planety známé jako Země!

Pitná voda se tento týden fasuje na Andělu. Prcek tlačí vozík, Lucie pohupuje kanystrem.
"...hrozně jsem chůvu trápila. Chtěla jsem za mámou, pořád jsem utíkala a schovávala se. Strašila mě váma. Jako spodinou. Pak jsem jednou zdrhla až na Malostranskou a tam byl takovej kluk z druhý strany, ani nevím, jak vypadal..."
Hubenej, špinavej.
"...měla jsem lízátko a on ho chtěl. Vší silou jsem ho hryzla, chudáka. Možná jsme se mohli skamarádit, ale já se příšerně lekla..."
Chtěl se jen kouknout. Nikdy nic takového neviděl.
Prcek zvedne plný barel. Oblouček jizvy na ukazováku bíle zasvítí.
Ocejchovala sis mě už tenkrát.

„To se řekne, sežeň velrybu, ale kde? Když už je vševědoucí a celé si to tak pěkně naplánoval, mohl mi dát souřadnice.“
Anděl se rozhlíží nad vodami.
„Všechny se šly potápět. Já dolů nejdu. Víte, jak špatně schne prachové peří? A rozhodně se nebudu mazat tukem jak kachna, stačí, že jsem namydlenej, protože ta bouřka bude za chvilku a tady ani šupina.“
Anděl se rozhlíží usilovněji.
„Hurá! Krásná, černobílá, to se bude starýmu líbit, on je na ty jasně vymezený hranice... Tak pojď, miláčku, poplaveš hezky za mnou.“
*
Jonáš skáče do vln.
Kosatka ho překusuje v půlce.
A do háje.

Po ztroskotání lodi se družina doploužila do vesnice – kterou k velkému překvapení obývali vlkodlaci.
„J-j-jak to, že jsou proměnění i v-ve dne?“ divil se Khalid.
„Nedivte se, je úplněk,“ poznamenal jeden vlkodlak, který procházel kolem s čivavou na vodítku, „tak je ta proměna delší.“
„To je váš pejsek?“ ukázala Imoen na čivavu, která na ně zuřivě štěkala.
„Jo, ale radši se k němu nepřibližujte, jak vidí lidi, tak se je vždycky snaží pokousat.“ Pro jistotu přitáhl čivavě vodítko a odešel.
Elysandovi přitom neunikla nápadná podoba mezi čivavou a vlkodlaky. „Zdá se, že alfa vlkodlak nemusí být vždycky velké černé monstrum…“

Za prvé: NEDĚLEJTE prudké pohyby. Ve chvíli, kdy vám kůží projíždí drápy, je to těžké. Kapka krve vás nezabije, prokousnutá krční tepna ano. I když jste se lekli, prostě to nedělejte.
Za druhé: NEZVYŠUJTE HLAS. Tím situaci akorát zhoršíte. Naopak - přísluší se hovořiti konejšivým tónem. Nejste kořist. Jste policejní vyjednavač, uklidňujete teroristu. Ozbrojeného.
Za třetí: Sledujte řeč těla. Má rovná záda? Jeho ocásek nepřipomíná kartáč na lahve, ale hada jako vždycky? Dobrá práce!
Za čtvrté: Démon, co vás držel v šachu u sušáku, je jenom čtyřkilový kocourek. Za pět minut si zas bude mírumilovně hrát s těstovinou. Neberte to osobně.

Maminka chystá svačiny, Vašík si vykusuje panáčka z krajíce chleba se sýrem a děda snídá, pozoruje ho a baví se.
„Až přijde zubatá, ukousne ti nooohu!“ prozpěvuje si Vašík. ,Chramst.‘ ukousávané nohy chlebového panáčka, je následováno maminčiným důrazným: „Neblbni!“
Do kuchyně se konečně došourá rozespalý Pavel. Na stole má nachystány dva krajíce a hrnek čaje.
Znechuceně sleduje, jak si děda máčí rohlík v bílým kafi, a sune se na lavici.
„Pozor kouše!“ vesele volá Vašík.
Bratr dosedne, zařve a začne nadávat.
Na to se pobaveně ozve děda: „Dyť ti teď to Vašík říkal, že jsem si odložil na lavici zuby!“

Seděli na spadlém kmeni a čistili hříbky. Měli štěstí, úroda byla letos bohatá.
Když zaslechli dusot kopyt, jediný Saem nastražil uši. O chvíli později se kolem nich prohnal splašený kůň. O kus dál shodil svého jezdce, který se zaúpěním upadl do mechu.
Všichni se okamžitě vymrštili na nohy a běželi neznámému pomoci. Saem s Gee však měli náskok. Než dorazili ostatní, Gee muži pomáhala na nohy.
„Pozor, kouše!“ varoval ho Froderyk.
Muž se vystrašeně ohlédl po té bílé chlupaté obludě a zkusmo se ho snažil rukou odehnat.
„Ne pes,“ rozesmál se Johnatan, „ten je neškodný.“
Gee jen zuřivě vycenila zuby.