DMD č. 29. pro 29. 4. 2014. Téma: Za poslední stránkou

Celý život píšeme a listujeme knihou našeho života.
Některé knihy jsou velké a tlusté, jiné tenounké a kratičké. Za poslední stránkou, však ještě vždy zbývá obsah.
Díky němu máme možnost se zpětně ohlédnout za svým životem. Na své úspěchy, radosti i zklamání.
Konečně zjistíme, zda byl náš život takový jaký jsme ho chtěli, nebo jsme četli knihu někoho jiného.
Každý by měl žít jak nejlépe umí, protože jakmile tu knihu dolistujeme, dočteme a zaklapneme její tvrdé desky, odložíme ji do poličky světa.
Navěky? Možná. Ale třeba si jednou někdo naši knihu vybere a přečte si, jaký úžasný život jsme žili.

Spike byl zvyklý posílat dopisy (a občas i něco lehce většího) princezně Celestii. S tím většinou nebyl problém, stačilo trochu zafunět.
Trochu větší problém mu dělala komunikace v opačném směru - než se naučil správně škytat.
I tak, když se Celestia rozhodla poslat Twilight Sparkle všechny dopisy najednou zpátky, myslel Spike, že to nepřežije.
To ovšem netušil, že Twilight čeká dvousetstránková dizertační práce, která bude mezi ní a princeznou kvůli poznámkám a připomínkám cestovat tam a zpět týden co týden.
Pokaždé když vykašlal poslední stránku, doufal daleko intenzivněji než Twilight sama, že tentokrát už Celestia prohlásí práci za vhodnou k odevzdání.

"Pitrýsku! Pitrýsku! Kde zase vězí ten kluk, pro všechno na světě?" ozývalo se šumavskými hvozdy. Královna Bolena si bolestínsky přikládala na čelo vyšívaný šáteček.
"Nestrachuj se, matinko, jistě brzy přijde, jen se zdržel," zacinkal křehký hlásek princezny Pipiny.
"Tady jsem!" udýchaně se ozvalo. Pitrýsek chvátal, sotva dechu popadal, až ho jeho nejdražší Pipina zastavila.
"A copak jsi viděl na vycházce zajímavého, můj milý?" zeptala se.
Pitrýsek zrůžověl. "Měl jsem hroznou chuť podívat se, co je za poslední stránkou téhle knihy. Ale je tam jen bílo, studeno a pusto. Nejlíp je tady s tebou, Pipino."
Krajem se rozlila vůně švestkových povidel.

Zabloudila.
Byla pyšná, že se dokáže zorientovat za všech podmínek. Bludiště nebyla žádný problém. Hustá mlha na rašeliništi taky ne. Jakoby měla neustále v hlavě kompas.
No... měla.
Jenomže co teď?
Zdálo se to jako úžasný nápad. Zaklínadlo, které vás přemístí do knihy? Možnost účastnit se přímo všeho toho dobrodružného a vzrušujícího děje? Kdo by to nechtěl?
Tady se nedalo ztratit. Ani nebylo kde. Prolínali jste stránkami až jste se dostali ven.
Pokud jste nezvolili gamebook.
Ani tehdy to vlastně nebyl problém, pro ty, co se dokáží orientovat.
Jenže...
Tenhle gamebook měl tiskovou chybu.
Neexistovala cesta ke konci.
Cesta ven.

SLOVO AUTORA
Obešel jsem přesně sedmatřicet britských a čtyři francouzská vydavatelství. V posledním mi přívětivý pan agent řekl doslova: "Milý pane, tohle vám prostě nemůžeme vydat. Deset tisíc stran, no to vám přeskočilo? K té vaší knize by si čtenáři museli kupovat rovnou i trakař, aby ji vůbec odtáhli domů."
Vydávám tedy, milý čtenáři, svůj životopis vlastním nákladem. Naštěstí je u nás doma zlata vždycky dost.
Snad mi ovšem odpustíš, neboť bych rád využil této příležitosti, abych zmíněnému panu agentovi něco vzkázal:
Zkus si žít 665 let a napsat to kratší než já, ty idiote!
V úctě Tvůj
Nicolas Flamel

Hltám slova a před mýma očima ožívají zážitky hrdiny.
Udatné boje.
Odhodlání v očích.
Neústupné linie vojáků hájících své sny!
Odlesky mečů.
Hotový tanec se zbraní!
Tragická smrt přátel. A schopnost nevzdat se, jít dál.
Vyčerpávající cesty.
Dobrodružné táboření někde v lesích.
A pořád to odhodlání!
Malá škobrtnutí.
Různé drobné soubje.
Neskutečně ladné pohyby obou bojujících.
Prokouknuté intriky a úskoky.
Moudrá rozhodnutí.
Na konci se posčítá svoboda.
Kde bychom byli bez bojovníků za nás, za naše děti?
Zaklapnu knihu.
Tiše očekáváš můj pohled.
Vážně je ta kniha o tobě?
Já nevidím hrdinu.
Vidím jen mladíka, který zažil víc, než měl.

„Potvrzujeme, že dnes v 11:30 bylo nalezeno tělo osmačtyřicetileté ženy na trati v Uhříněvsi.“ Mluvčí Českých drah exkluzivně pro Novinky.cz
„Jděte už do pr*, vy svi*. Co ku* chcete, vy hyeny?“ Josef Rychtář exkluzivně pro Super.cz
„Je to vrah! Sprostej vrah! Celou dobu plánoval její vraždu! Řekněte všem, že je to odpornej vrah!“ Zdeněk Macura exkluzivně pro Prásk.cz
Dopila Mojito, vypnula internet v mobilu a společně vyrazili na pláž.
„Jak dlouho jsi tu dvojnici hledala?“ zeptal se Domenico.
„Dlouho. Ale díkybohu to vyšlo,“ odpověděla.
A tak bulvár dopsal svou poslední stránku o Džambulce.
Teď svůj život bude psát Iveta sama.

Když jste vnímaví, dá se v knihách leccos najít.
Laureen to věděla, protože strávila dětství mezi stránkami.
Když jste šikovní, dá se v nich leccos schovat.
To zase věděl Lucien, protože viděl, jak jeho otec z jedné vytahuje lahev nejlepší pálenky.
Když jste vynalézaví, dá se z nich leccos vytvořit.
Tohle zjistil Peregrin, když si knihou podložil stůl, a ze stohu knih slepených k sobě dokonce udělal poměrně zajímavé sedátko.
Kdyby čarodějka viděla Peregrinovy výtvory, asi by ho roztrhla.
Sama své herbáře - a jejich obsah - považovala za nejcennější poklady.
Za poslední stránkou toho nejstaršího skrývala vyšívaný kapesníček od své maminky.

„Ale to už je jiný příběh,“ končila kniha.
Ale chlapci se zdálo jako by za poslední stranou byla ještě jedna další. Okamžik zápolil se slepenými stranami, ale nakonec je rozevřel. Za poslední stranou byla inkoustem nakreslena složitá kresba dveří. Náhle se ozval skřípot a kresba ožila, fialové světlo prosakujíc škvírou v rozevírajících se dveřích. Chlapec cítil, jak se propadnul někam dopředu, do fialového tunelu kroutícího se do spirály.
Dopadnul do měkké trávy s hlasitým rachotem. Vstal a upravil si své nové brnění. Popotáhnul si opasek se zavěšeným mečem a pohlédnul do dálky, kde na věžích hradu povlávaly vlajky ve větru.

Moje nejdražší Holly,
já vím, že tenhle dopis jsi nečekala.
Jenže tě znám, a přesně vím, proč jsi otevřela tuhle knihu, a jestli se moc nepletu, neudělalas to dřív než po posledním dopise, že ne?
(Přestaň se tak mračit, a laskavě uznej, že mám pravdu.)
Tak Ti chci jen něco připomenout: Neztrácej se ve vzpomínkách.
Chtěl jsem pro nás víc času, mnohem víc - ale i tak myslím, že náš příběh nebyl špatnej, co Ty na to?
(Úsměv? No tak!)
Holly, tohle je jeho poslední stránka. Opravdu poslední. Za ní už je jen Tvůj život. Běž ho žít.
(P.S. Navždycky.)