DMD č. 29. pro 29. 4. 2014. Téma: Za poslední stránkou

Ptáte se, co bylo pak? No, vyrostli jsme. To kluci obvykle dělaj. Jen autor – dej mu Pánbu věčnou slávu – o týhle eventualitě nechtěl ani slyšet. Ne že bych se mu divil. Dospělost není žádná sranda, totiž.
Co jsem to jenom…
Jo, už vím. Co bylo pak?
Parta se samozřejmě rozpadla. Dětinský srandičky nějak ztratily na lesku, nebo co, a přinejmenším v mým případě udělaly místo něčemu jinýmu. Důležitějšímu, určitě. Jedinej, s kým se vídám, je Lexa. Taky vím, že se Dražan o posledních prázdninách sebral a odjel do Kodaně. Asi nemusím říkat, koho chtěl vidět. Dobrej konec?
Jo, asi. Rozhodně.

"Ach jo, už abych byla za poslední stránkou," povzdychla Lynda a mrskla na stůl s tlustou svázanou bichlí, na jejíchž deskách se skvělo logo prominentní korporace. Zničeně zajela do boxu U slepého koťátka a poděkovala číšníkovi za pivo.
"Co to vůbec čteš?" zeptal se Saša a připálil jí cigaretu.
"Simtě, dělám korekturu překladu nějakýho zasranýho finančního reportu, dlouhý jak pondělí a nudný jak estráda na nově."
"Já mám poslední stránky rád. Jsou za nima ty bílý listy. A ty se daj v nouzi použít jako toaleťák," pravil nepřítomně usměvavý Ivan.
"Ty vole, kolik toho už vypil?"
"Jindřich mu uvařil čaj."

Žádný příběh nekončí poslední stránkou. Že dál už není nic psáno? To je možná pravda, napsáno autorem možná ne, ale to příběhu vůbec nevadí. Každý příběh pokračuje dál i po dočtení knihy a otočení jejích posledních stránek. Pokračuje v srdci a fantazii čtenáře. Často jen co za poslední stránkou knihy zaklapne obálka, zjistíte že ve vaší hlavě už se odehrává velkolepé pokračování příběhu. Nebo třeba ani ne pokračování. Nelíbil se vám konec - tak si ho převymyslíte. Měli jste rádi jednu postavy a bylo tam toho o ní málo - vymyslíte si její příběh. Je tolik možností - jen stačí otočit poslední stránku.

Pan Všeználek si ráno přivstal, decentně si zacvičil (víčka nahoru – víčka dolů) a vyrazil do Jednoty pro snídani. Pekárnu už dávno zavřeli. Taky poštu a hospodu. Mateřskou školku, pak i celou základku. Napadlo ho, kdy zavřou třeba kostel nebo hřbitov.
V sámošce si koupil pár tvrdých rohlíků, trochu plesnivého sýra (byl gurmán) a noviny. Doma si uvařil turka, namazal si rohlík a dal se do čtení. Vražda podnikatele, Rvačka v nočním klubu, Jiřina Bohdalová ztratila hlas.
Pan Všeználek znechuceně odvrátil zrak. To je ale hnus! To je ale doba! To jsou pane noviny! Radši zavřít a nechat ležet. Jé, křížovka!

Anthony si už po stý četl tu samou knihu. Nevěděl proč, ale měl pocit, že mu něco uniká.
Cris si potichu sedl k němu a podíval se mu přes rameno. Oba mlčky přejížděli očima text knihy.
Po té, co Tony dočetl poslední stránku, chtěl knihu zase zabouchnout, ale Cris ho zarazil.
"Počkej!" vyhrkl. "Co je za poslední stránkou?" Tony neřekl ani slovo a opatrně stránku otočil. V knížce byla zasunutá stará fotka, na které byl malý Anthony a jeho rodiče. Asi tak dvanáctiletý Tony držel v ruce právě tuto knížku.
"Už si vzpomínám," řekl Tony a Cris ho pevně objal.

Její hvězda vylétla nahoru rychle. Nejprve duety se stejně rychle na scéně se zjevivším zpěvákem, po jeho tragickém odchodu pak několik sólových hitů. Časem však ústup ze slávy. Problémy a skandály, kterými se živila bulvární média. Vícekrát návraty na scénu, někdy nadějné více, jindy méně.
Problémové a skandální však stále více převažovalo. I věrní fanoušci měli pochybnosti, zda se dá fyzicky a psychicky dohromady. Obavy se naplnily.
Jen bůh ví, zda mělo nějaký hlubší význam, že svět opustila podobně jako ten, po jehož boku se stala známou osobností.
A v médiích dopis na rozloučenou synovi jako ona příslovečná poslední stránka.

Po tátovi jsem si na památku nechal Bibli. Nejsem pobožný, ale k tátovi prostě patřila. Založil jsem ji do knihovny.
Po letech mi sama vklouzla do ruky. Papír jemně šustil. Některé věty byly podtrhané, na zažloutlých okrajích stránek jsem našel otcovým rukopisem připsané poznámky. Luštil jsem vybledlé písmo; co tátovi dávalo sílu, co pro něj bylo důležité, s čím polemizoval. Jakoby se mnou znova mluvil. Náhle mě zaplavil naléhavý pocit ztráty.
Nakonec jsem vzadu na deskách našel rodokmen. Nejstarší jména zapsaná kurentem, na spodním řádku mé vlastní. Vzal jsem propisku a připsal jména dětí.
Smutek polevil. Nahradil ho pocit sounáležitosti.

Za poslední stránkou se Éowyn věnuje rozvoji svých bojových schopností za podpory manžela a nadšeného přihlížení dětí.
Ren se konečně vymáčkne a řekne Kyoko celou pravdu.
Milouš studuje chemii, protože „jablko nepadá daleko od stromu“, a zařídí si laboratoř, kam bude moct utéct před sprškou přísloví.
Vinnetou včas ucukne.
Čtyři z pěti tří mušketýrů do konce příběhu nepochopí, proč se k nim přidala Angelika.
V sekci paranormálních romancí započnou hromadné přesuny v milostných trojúhelnících.
Remus a Sirius zjistí, že jsou živí a kompatibilnější, než by čekali.
„Poslední stránka? Co to je?“ zajímá se osazenstvo Hry o trůny.
Lisbeth Salanderová odpoví...

"Tati, a co se stalo s Losnou a ostatními,“ ozvalo se z dětské postýlky.
„Dlouhé Bidlo se stal špičkovým hráčem basketbalu a dneska hraje za španělskou Zaragozu. Štětináč je majitelem řetězce Zverimexů a dodává do všech českých zoologických zahrad hlodavce. Nejlépe z téhle trojice dopadl Bohouš, který byl před deseti lety zvolen poslancem parlamentu a sedí tam pořád, už za třetí politickou stranu. Losna zdědil v restituci továrnu a dneska v ní vyrábí všechny možné hlavolamy. Jeho Ježek v kleci se stal celosvětovým hitem. Mladý Mažňák se vrhnul na komunální politiku, byl zvolen starostou Stínadel. A o ostatních zase příště.“

Odložil jsem knihu vedle postele. skončila poslední stránka. Po kolikáté už? Po osmé? Nebo už po desáté?
Chvilku se cítím, jako by mi bylo zase dvanáct. Ten smutek, že příběh skončil. Ale už jsem starší, už nemusím být smutný.
Stačí si lehnout a zavřít oči. Představit si bitevní ryk na úpatí Osamělé Hory. Jednotku elitních rytířů, doprovázených trpaslíky, procházejícími síněmi Morie, jak čistí kořeny hor od veškerého zla.
Za zavřenými víčky stvořit nádherná města, a aleje soch. Stvořit hrdiny i padouchy, naplnit příběhy životem. Vždyť každý konec znamená začátek.
Ten kdo zná tajemství, může vidět všechno, co si dokáže vysnít.