Konec velkého cestovatele

"Pitrýsku! Pitrýsku! Kde zase vězí ten kluk, pro všechno na světě?" ozývalo se šumavskými hvozdy. Královna Bolena si bolestínsky přikládala na čelo vyšívaný šáteček.
"Nestrachuj se, matinko, jistě brzy přijde, jen se zdržel," zacinkal křehký hlásek princezny Pipiny.
"Tady jsem!" udýchaně se ozvalo. Pitrýsek chvátal, sotva dechu popadal, až ho jeho nejdražší Pipina zastavila.
"A copak jsi viděl na vycházce zajímavého, můj milý?" zeptala se.
Pitrýsek zrůžověl. "Měl jsem hroznou chuť podívat se, co je za poslední stránkou téhle knihy. Ale je tam jen bílo, studeno a pusto. Nejlíp je tady s tebou, Pipino."
Krajem se rozlila vůně švestkových povidel.