Výboj

Když si plukovník obul svoje černé kožené holínky, bylo jasné, že končí zábava. Strojil se do války se vší vážností a zasmušilostí, ačkoliv nehodlal vyzvat nepřátelskou armádu, ale rostlinu. Nezdálo se pravděpodobné, že rostlina by přistoupila na řešení mírovou cestou, její dobyvačné zlomyslnosti již padlo za oběť i zápraží a její syčení a bouchání listů do oken plukovníkovi nedalo v noci spočinout. Vědom si svého početního oslabení, pomodlil se, vyšel z domu a začal kolem sebe bezhlavě sekat. Rostlina se zakroutila, ucukla a začala konečně v ohrožení artikulovat. Nastavovala pahýly svých výhonků, z kterých prýštila hustá míza a šustila „Zassssyť!“.