Spiro ergo sum

Vůbec netušil, jak se tam octl. Tedy tušil, jen tomu nemohl uvěřit. Nebyl přece mrtvý! Tak proč tu stál mezi kamennými sochami a nemohl se pohnout? To byla moc čarodějnice tak velká?
Stál tam dlouho. Zíral stále stejným směrem na stále stejné sochy. Jen občas nějaká přibyla. Sto let čekal v zajetí kamene.
Pak se cosi změnilo. Jakoby obloha trochu změnila barvu. Jakoby sněhu bylo náhle trochu míň. Cítil, že teď mají naději a věděl, že ostatní to cítí také.
Co byly týdny proti staletí? On přišel. A když lev pocítil, že již není z kamene, zařval nebi své: "Žiju!"