Ach, ty krásné dny dubnové

Bylo zcela jasné, že až nastane Soumrak soumarů, Ještě tam budem. Avšak Zdivočelý mullet chtěl být Jeden den hrdinou. Rozkaz zněl jasně, ale Kolektivní hluchota způsobila, že ho ta Sebranka, která si myslela, že má Patent na rozum, nevykonala. A tak Mrtvá schránka skrývala jen Motivační dopis.
Čekatel optimista čekal na Zázrak moderní techniky. Cíťa obrečela neúspěšný Lov na ženicha a vymlouvala se, že jí v oku píchá Řasa. Síly v pozadí ukuly Řetězy svobody.
Dal bych si tu čtvrtou porci, řekl, když skončil Půst. V cizích botách prošel svět, aby napsal Cestopis. Patová situace ho přiměla, aby uplatnil Právo být zapomenut.
Zaháknutý prasák napsal Šťastné drabble o tom, jak Tenkrát poprvé spatřil Dům, kde se zatmívá rozum. Ten dům postavil jeho Kmen a na fasádě se stále skvěla Motýlí křídla.
Až budeš zas malá, budeš velká Brepta, ubezpečili ji, když ohlásila dokončení vývoje bezpečné Antikoncepce pro veverku. Staré mistryně si byly podobné Jako vejce vejci.

Další rok za námi,
strašně to letí,
drabblíky množí se,
je jich jak smetí.
Tož ať se sejdeme
ve zdraví zas,
až k nám ten příští rok
přijde drabblí čas.
Cíťa či Prasák,
Brepta či Hrdina,
každý rok v dubnu
vždy jedna jsou rodina.