Tichý triumf

Stará učebna mistra Thornvalda byla vymetená, dubové lavice vydrhnuté do běla, stěny čistě vylíčené, skříň se dveřmi, které nikdy nešly dovřít, opravená. Krabice s ingrediencemi precizně srovnané a plné. Na každé lavici kotlík vycíděný do vysokého lesku.
Dovnitř se nahrnuli noví žáci, posedali si do lavic, někteří prolézali místností a zkoumali, co se dalo. A dohadovali se.
„Můj táta je lékárník!“
„Pche, to je toho, lektvary. Můj táta je kovář!“
Jenom jedna světlovlasá holčička v zadní lavici seděla úplně tiše.
Vstoupil mistr, přísný v černé mnišské klerice. Prošel učebnou. Položil ruce na pulpit.
„Posaďte se. Zavři dveře, Liso.“
„Ano, mistře.“