Nejlepší z nejlepších

Zase jednou se snažíme vzájemně přesvědčit o své pravdě ohledně některých postav. Číšníci v našem podniku se ničemu nediví, nosí piva a pobaveně sledují stále hlasitější debatu.
„Stejně nikdy nepochopím, jak můžeš mít ráda toho peroxida…“
„Grrrr,“ zafuní vztekle, ale potom, vycvičena dlouhými roky našeho rýpavého kamarádství, se nadechne a s potutelným úsměvem podotkne: „Říká ta, která má za oblíbence vraha chorobně fixovaného na svoji šílenou sestru.“
„Jste obě mimo. Nejlepší je pochopitelně…“
„Tvůj slavný jmenovec, jak jinak,“ zašklebíme se svorně.
„No… ten taky. Ale je tu ještě jeden starší a slavnější hrdina. Hrdina s velkým H. Pravý barbarský válečník.“