Ono mě předběhlo! Jen počkej, ty jedno téma, však já už ti skočím na záda a srazím tě k zemi.
Nikdo nechce být zařazen na západní břeh Andûny. Zásobování vázne, schází střelivo a lovit se tu dají leda koně, jejichž jezdci mají šípů habaděj. Vzhledem k plánovaným ztrátám sem posílají samou vykulenou mládež, kterou považují za postradatelnou.
A já je tím vším mám protáhnout.
Vyhladovělí skřeti rychle ztrácejí kondici a soustředění. Místo aby šlapali, seberou cosi ze země a začnou se dohadovat, co to je.
„Nějaká blbá rohirská ozdoba," hádá Châr.
„Šupina," oponuje Wriga, „ze spáru létající příšery."
Seberu jim věc z ruky a zaraduji se. U takové bahnité stoky jsem je nečekala.
„Tohle," zamávám svlečeným račím krunýřem, „je večeře."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Sothis, bude existovat nějaký
Aveva
Není to v plánu,
Sothis Blue
a jestli vydržím s dechem u drabblat, tak už nejspíš potom ani nebudu mít, co o ní psát víc.
Co bych ráda napsala, je příběh, kterej mi leží v hlavě a zraje už asi patnáct let, vynořil se znova a důrazně letos v zimě, a pro kterej jsem se začala hrabat v Tolkienových reáliích a zuřit nad nima, což následně inspirovalo tohle. Tam se Igrûn nevyskytuje a ani kouskem se neodehrává v Mordoru, ale doufám, že jeho protagonista je taky milej - mně ano.
Zatím to nemá ani pořádnej úvod, tak mi drž palce.
Držím :o) Výsledek by mohl
Aveva
Výborný!
kopapaka
Výborný!
Bříška si nacpou, yay! :)
Tenny
Bříška si nacpou, yay! :)
:o))
Sothis Blue
Mně je jako správný vegetariánce líto těch raků, ale tak co nadělám, když jsem se dala na psaní z prostředí, kde na takový ohledy fakt není ani trochu místo.