Moje články

Na rozcestí se rozdělili a každý se rozjel vlastním směrem.
„Počkejte. Jaké je poznávací znamení?“ zeptala se Pepřenka
Adam nemusel dlouho přemýšlet: „Když něco najdeš, zahoukej jako sova“
„Která? Myslíš spíš jako puštík nebo jako kalous? Doufám, že ne jako sýček.“ tázal se Wensleydale.
Adam se zatvářil zmateně. Nebyl si jistý jaké zvuky vydávají jednotlivé sovy a už vůbec netušil jak houká sýček. „No prostě jako sova. Hú hú.“ řekl ještě jednou a rozhodil rukama.
„Hú hú,“ zahoukal Brian jako ukázková sova z animáku pro děti.
„To ale nebude slyšet. Měli bychom mít vysílačky,“ řekla Pepřenka.
„Smůla. Sova musí stačit.“

Práce v mzdové účtárně byla nudná, ale praktická, avšak Newton Pulsifer by raději pracoval s počítači. Bohužel pro něj ho počítače moc v lásce neměly. Ve dvanácti letech způsobil výpadek elektřiny v celém Dorkingu, dnes pouze vyhodil pojistky v kanceláři. Brzy asi bude potřebovat nové zaměstnání.
O polední pauze našel v novinách zajímavý inzerát. Když volal na uvedené číslo, čekal otázky jako „Kde se vidíte za pět let?“, místo toho se z telefonu ozvalo „Kolik máte bradavek?“
„Prosím?“ zeptal se, jestli náhodou neslyšel špatně.
„Bradavky, člověče, kolik jich máte?“
„Eh. Dvě.“
„Výborně. Kdy můžete nastoupit?“ zeptal se ještě seržant Shadwell.

Pan Bílý patřil k těm, které si nikdo nevšímá. Na první pohled byl tak nevýrazný, že mu nikdo druhý pohled nevěnoval. Měl hodně široký záběr a nikde nevydržel pracovat dlouho. Vždy dělal v malých, nedůležitých funkcích, třeba jako nádeník v docích, pomocná síla na lodi, ostraha objektu či řadový operátor.
Jeho poslední zaměstnání ho zavedlo daleko do džungle jako asistenta bezpečnostní kontroly. Inženýr, zmožený horkem, ho poslal zkontrolovat zajišťovací lana. Pan White se pousmál a do papírů napsal „Vyhovuje“. O pár měsíců později se plošina radioteleskopu zřítila do plochy reflektoru. Na nenápadného asistenta v bílém obleku si už nikdo nevzpomněl.

Temnis Hladmore byl ve svém živlu. Konference o výživě přímo miloval. Tolik potenciálu prosadit Dietu-S mezi široké publikum. Potřeboval už jen tvář. A zrovna k němu jedna mířila.
„Drahoušku, tak dlouho jsme se neviděli,“ zacukrovala na něj Cindy.
„Zlatíčko, vypadáš báječně,“ odpověděl Temnis
Po francouzsku políbil vzduch vedle jejích tváří, pak si ji podržel na délku paží: „Nech mě hádat - keto? Ne, paleo! Nebo dokonce Whole30?“ přimhouřil oči a položil jí prst na rty.
„Nic neříkej, je to určitě moje Dieta-S. Revoluční metoda na nastartování metabolismu, patentované procedury přípravy pokrmů, superpotraviny, nevídané kulinářské know-how.“
„Dostal jsi mě,“ zasmála se polichoceně.

Popíjela Bloody Mary a pozorovala probíhající kulečníkový zápas. Zrzek vedl, už utopil skoro všechny své pruhované koule. Podsaditý brunet s každou další víc a víc brunátněl v obličeji.
„Gregore, asi máš štěstí v lásce,“ ozval se blonďák opřený o bar.
Brunet se k němu otočil: „Ty se do toho nepleť.“
Zrzek na něj mrkl a poslal poslední kouli do správné díry.
„Tři nula. Zamázneš dluh svojí károu?“ otočil se na bruneta.
Brunet zařval a přelomil tágo o stůl, zrzek po něm hodil půllitr. Dvě vteřiny ticha a celá hospoda se proměnila v bujarou strkanici. Rudá pomalu roztáhla rty v úsměvu.

Lesem se nesly hlasy.
„Potřebujeme víc třísek a nějaké chvojí na podpal.“
„Mám noviny a sirky,“ řekl Brian.
„V příručce psali chvojí, ale noviny budou asi rychlejší.“
„Rozděláme pořádný oheň a pak je upečeme.“
„Jak dlouho se vlastně takoví ježci pečou?“
„To tady nepíšou. Pepřenko, ty jsi holka, nevíš jak dlouho se to má péct?“
Pepřenka se nafoukla, napočítala do deseti a až pak odpověděla: „Náhodou to vím, ale ne proto, že jsem holka. Máma je peče aspoň čtyřicet minut.“
„Dobře. Má někdo hodinky?“
Wensleydale si vyhrnul rukáv a ukázal náramkové hodinky.
„Výborně. Briane, zapal oheň v peci,“ přikázal Adam.

Po dlouhé cestě koňským spřežením jednomu vyhládne. A taky ho pořádně boli zadek. Nejhorší je však to všudypřítomné bláto. Obzvlášť, když vůz zapadne co půl míle v tomhle podmáčeném kraji. Azirafal byl hodně mrzutý.
„Vsadím se, že ta mince byla dvouhlavá.“ mrmlal si sám pro sebe, když zas pomáhal vytlačit vůz z bahnitého vězení.
„Dobrý pane, nebuďte takový bručoun, vždyť život je tak krásný.“
„Avšak v suchu a teple je mnohem krásnější,“ nenechal si anděl vzít svou špatnou náladu.
Neznámý na něj mrkl: „Měl bych tu něco na zpříjemnění,“ a vytáhl z kapsy láhev.
„Whisky?“ přivoněl si se zájmem Azirafal.

V to ráno bylo vše jako dřív, ale zároveň bylo vše nové a svěží. Anděl a démon se setkali na svém oblíbeném místě.
„Takže vše je při starém?“ zeptal se anděl.
„Ano, ani škrábnutí. Co u tebe?“
„Všechno v naprostém pořádku. Musíme to oslavit. V Ritzu se právě úplně náhodou uvolnil stůl,“ mrkl anděl.
„To zní jako zázrak,“ zasmál se démon.

„Šampaňské na přípitek!“
„A na co si připijeme?“
„Na svět. A na to, že kdybys nebyl černou ovcí Nebe, dopadlo by to mnohem hůř.“
„Na svět. A na to, že kdybys nebyl bílou vránou Pekla, nenašli bychom společnou řeč.“

Azirafal s Crowleym seděli na lavičce v parku a snažili se tvářit, že jsou pouze dva neznámí, kteří se náhodně potkali u krmení kachen.
„Věci se daly do pohybu,“ pronesl do vzduchu zrzek.
„Nechce se mi věřit, že už uběhlo jedenáct let.“
„Pokud jsme oba odvedli dobrou práci, Warlock pekelného ohaře odmítne a všechno bude v pořádku.“
„A pokud ho neodmítne?“
„Tak je konec.“
„Opravdu s tím nemůžeme nic udělat? Můžu zkusit psa zastavit, odlákat, aby ho ani nepotkal.“
„To nejde. Pes hledá svého pána a nevzdá se, dokud ho nenajde.“
„Takhle to nemůže skončit. Musíme něco udělat.“
„Můžeme zmizet.“

Newton líně ležel v posteli Jasmínového loubí a vzpomínal jak před pár dny slíbil před Bohem i rodinami, že bude Anatému ctít a milovat po zbytek svého života.
Z rozjímání ho vytrhly hlasy pod oknem. Hlasy si nejspíš neuvědomovaly, že v létě bývá okno otevřené, jinak by mluvily tišeji.
„Zaklepu já, jsem vůdce této bandy,“ pronesl důležitě Adam.
„Ne, zaklepu já, protože jsem nejchytřejší,“ kontroval mu Wensleydale.
„To možná si, ale já jsem nejhbitější a zaklepu dřív,“ ozval se Brian.
„A co když zaklepu já?“ zeptala se posměšně Pepřenka.
„Ale ty jsi holka!“
„A vy se chováte jako zamilovaní oslové.“

„Nemusíme tu zůstat. Odejdi se mnou.“
„Odejít?“
„Ano.“
„Ale to nejde.“
„Všechno jde, jen si musíš zvolit tu správnou stranu.“
„Ty jsi démon a já anděl.“
„Copak pro tebe těch posledních šest tisíc let nic neznamenalo?“
„Teď je to jiné. Už nemáme žádnou svoji stranu.“
„Tak si tady pro mě za mě zůstaň.“
Crowley rychle zamaskoval výraz tváře, otočil se a odkráčel.
Azirafal zůstal stát jako opařený. V hloubi srdce doufal, že mu Crowley pomůže tu šlamastyku vyřešit.
„Tak si jdi, zbabělče!“ zakřičel za démonovými zády.
„Radši zbabělec, než věčnost v kterékoliv říši. Nebe a Peklo si nemají co vyčítat.“

„Chci, aby bylo v létě teplo a občas pršelo, abychom mohli skákat do louží. Na podzim dlouhé babí léto, kdy budeme lézt po stromech a jíst zralé ovoce. V zimě spoustu sněhu na sáňkování a stavění iglú. A na jaře bude všechno zelené, na stráních se budu prohánět chundelatá jehňátka a zajíčci. Chci, aby všichni dospělí zmizeli a nechali nás na pokoji. Chci, aby Pes spal se mnou v posteli a ráno mě budil olizováním obličeje.“
„Adame, tohle nemůžeš!“ křičela Pepřenka a Wensleydale jí přikyvoval.
Adam na ně upřel planoucí zrak a sebral jim ústa. „Ale já můžu a chci!“

1. Kdo napsal knihu opravdu přesných proroctví?
a) Agnes Magorésová
b) Anatéma Novotriková
c) Agáta Magorésová
d) Madam Tracy

2. V které městské části Londýna se nachází Azirafalův antikvariát?
a) Belgravia
b) Paddington
c) Soho
d) Knightsbridge

3. Kolik kostek cukru si dává seržant Shadwell do kafe?
a) 2
b) 4
c) 7
d) 9

4. Jak se jmenuje Adamova kamarádka, jediná holka v partě Oni?
a) Pepper Grindelwalda Lucifera
b) Pippina Galadriela Luna
c) Penelopa Geraldina Lenka
d) Pipilota Citrónie Cimprlína

5. Jakým autem jezdí Crowley (je jeho první majitel)?
a) Aston Martin
b) Bentley
c) Cadillac
d) Daimler

V zatáčce za vesnicí se málem srazila s Nimi.
„Zdravím. Neviděli jste tady v poslední době náhodou něco podivného?“ zeptala se Anatéma.
„Nejpodivnější věc, kterou jsme v poslední době viděli, jste vy,“ odpověděla jí Pepřenka s výzvou v očích.
„Asi jsem tu otázku měla formulovat pečlivěji. Dáte si čaj a sušenky?“ přijala hozený ručník.
Děti nadšeně souhlasily. Doprovodila je do chalupy, kterou měla pronajatou, naservírovala Jim odpolední svačinu a dovolila jim prohlédnout si její poznámky.
„Takže mimozemšťané opravdu existují?“ zeptal se zvědavě Adam s časopisem v ruce.
„To je ale hloupost,“ prohlásila Pepřenka
„Nenech si vzít svoji představivost,“ kontrovala Anatéma.

Bušení na dveře vytrhlo Azirafala od čtení.
„Crowley?“
„Co se stalo?“ zeptal se démon při pohledu na Azirafalovy zarudlé oči.
„Nic, jen si čtu.“
„Co?“
„Deník Anne Frankové.“
„Nemáš tam něco veselejšího?“
„No, jako další mám na seznamu Vyhnání Gerty Schnirch.“
„Proč?“
„Chtěl jsem si přečíst dvacáté století, chronologicky.“
„Aha. Nechceš radši vynechat tu válečnou depresi a přeskočit rovnou na léta padesátá? Beatnici jsou aspoň zábavní.“
„Ale to bych to neměl komplet. Proč jsi vlastně přišel?“
„Podívej se do kalendáře.“
Azirafal přešel do kuchyně, kde visel kalendář.
„Aha, to bylo dnes. Promiň, jak jsem se začetl, vůbec jsem nevnímal čas.“

Závan větru zacloumal špatně zavřeným oknem. Pootevřenými okenicemi dovnitř vnikla tichá, ale postupně sílící, známá klavírní melodie. Azirafal vyhlédl ven, ale žádné hudebníky neviděl.
Every day I try and I try and I try
Queen?
Závan horka, pach hořících knih. Leknutím málem upadl, ale vše bylo v pořádku.
They say I'm going crazy
Do podvědomí se mu vetřelo tiché praskání ohně, spravedlivé rozhořčení a pak zvuk lámajícího se dřeva.
Azirafal byl velice zmatený. Odkud to přichází?
I got nobody left to believe in
Rychlé kroky, závan beznaděje, třísknutí dveří. Síra?
„Crowley?“
„Nech to být, anděli, to se vlastně nikdy nestalo.“

Crowley dnes neměl dobrou náladu. Seděl v křesle s nohama na stole a okusoval pero. Najednou se zvedl a odešel do zimní zahrady.
Na parapetu ho zaujal drobný květník s křehkou kytkou. Nejspíš měla původně nafialovělý květ, ale teď byla celá povadlá, s nahnědlými skvrnami a žlutými lístky.
„Co ty jseš zač? Mučenka? Vůbec nevypadáš jako obrázek na zápichu.“
Kytka se začala jemně třást.
„Ty se snad vůbec nesnažíš.“
To už se třásla víc, až jí upadlo pár lístků i okvětních plátků.
„Budeme si asi muset vážně promluvit.“
Nebohá kytka omdlela.
„Nebo taky ne.“ znechuceně ji odložil zpátky na parapet.

Jeden krok dopředu.
„Už běžím.“
Dva zpět
„Ne, je moc brzo.“
Reflexivně vymrštěná pravice ukazuje k oknu.
„Teď!“
Pomalu klesá k pasu, ruka sevřená v pěst.
„Radši ještě ne.“
Nervózně se kouše do prvního článku ukazováku.
„Už? Když já nevím! Co když z toho zas bude chaos?“
Nervózně rázuje po pokoji a promlouvá k bustě velkého myslitele.
„Co si myslíš ty? Mám?“
Pootevřenými dveřmi pokradmu vykoukne na ulici.
„Já teda nevím, na co ještě čekáš. Kolkovanou žádost?“
„Crowley!“ Azirafal úplně nadskočil, když na něj zpoza rohu promluvil démon.
„Snaž se, jinak dostane Nelchael černý puntík.“
Andělský zásah rázem napravuje situaci.

„TÚ! TÚÚÚ! TÚÚÚÚÚ!“
Auta na sebe zuřivě troubila v nepřehledném chumlu. Vlastně byl docela přehledný, když jste se podívali ze správného úhlu. Jakoby každý nárazník zastavil o neviditelný polštář a všechny ty polštáře obklopovaly zvláštní mnohoúhelník.
„Když se lidi leknou, fakt běhají jak slepice bez hlavy.“
„Ty mě snad sleduješ.“
„Tebe ne, ale mám nastavené hlásiče na určitý druh chaosu. Tímhle bys hravě překonal nižší démony.“
„Ale… vždyť…“ zalapal Azirafal po dechu: „To samo!”
„Já vím, lidi. Už víš, kam se zašil Nelchael?“
„Nepátral jsem po něm, určitě se brzy vrátí sám.“
„Na to bych nespoléhal, obzvlášť s tímhle materiálem.“

Troubení, cinkání, skřípění brzd, výkřik, pak jen sedající prach a ohlušující ticho.
"Odkdy pracuješ jako strážný anděl?"
"Crowley! Nevěděl jsem, že jsi ve městě."
"Ty toho nevíš víc, anděli, ale řekni mi, proč jsi měl pocit, že je nutné dezintegrovat tu tramvaj?"
"Jen jí spadly parohy a upadla kola. No, možná ještě tady jí chybí kousek..." Azirafal postupně umlkal. Crowley na něj koukal tím pohledem. Pohledem, který mu říkal, že mu vidí až do žaludku.
"Nelchael si jen odskočil a požádal mě, abych tu na to hodil očko."
"Jak dlouho?"
"Já nevím, pár let? Co to je vůči stáří světa?"

“Ne-u-vě-ři-tel-né!” ozvalo se zpoza závěsu.
Nově příchozí zpozorněl a nakoukl dovnitř. V paprscích slunce poletoval prach a stará čarodějnice zrovna věštila mladému blondýnovi z čajových lístků.
Crowley nechal látku závěsu spadnout a stoupl si vedle.
Po chvíli vyšel Azirafal a nevěřícně koukal proti slunci do svého šálku.
"Uvědomuješ si, že je to šarlatánství, žejo?" pronesl vedle něj démon.
Anděl nadskočil. "Crowley! Neviděli jsme se od -"
"Neříkej to. Pořád mi dlužíš oběd. A dezert."
"Vskutku. Dovol mi pozvat tě na tradiční pokrm horských pastevců - grilovaný kozí sýr s pikantním meruňkovým čatní."
"Kde vzali v horách meruňky?"
"No, víš..." vykrucoval se Azirafal.