Kalendárium, Toulavá kamera, Objektiv

Jeden starší pán mě dnes poprosil, abych mu pomohl v mobilu nastavit upozornění. Když jsem se k němu naklonil, ucítil jsem kouř, motorový olej, benzín a hlínu. Přesně takhle voněl děda.

Zas mi je pět. Neděle dopoledne, na jedničce Saskia, v kuchyni voní z hrnců. Děda leží na divanu, sedím mu na nohou. Fascinují mě jeho obrovské mozolnaté dlaně, jeho bosá rozpraskaná chodidla. Lezu po nohou nahoru, prohmatávám mozoly, zkoumám říznutí. Pak dolů, loupu suchou kůži, dumám nad zlámanými nehty. Tam a zpátky. Babička mě pozoruje. „Dědo, on ti ty nohy úplně zvlachuje.“ „To já mu dovolil. Von mě masíruje.“