Ze života (bohužel mého)

Kdysi máti říkala ti: „však se ti to vrátí,
až jednou i tvoje děti nebudou chtít žráti."

Tenkrát ještě nepouštěla na notebooku pohádky, 
musela hrát divadýlko s gumovými zvířátky. 

Když to dcera v dospělosti chtěla dělat líp, 
každý pokus o krmení bez pohádek chcíp.

To prokletí fungovalo bohužel fakt dokonale,
novodobá "biomatka" předsevzetím dala vale.

Mechanicky otvírá se meziretní díra
a děťátko do notebooku na animák zírá. 

Když pohádka zastaví se, dítko sevře ústa, 
kolem jídla prostírá se atmosféra hustá. 

Nohy věčně odbíhají a ruce si hrají, 
„Proč nás stihlo zrovna tohle?" rodiče se ptají. 

Příčinou jsou feny
maminčiny geny. 
 

Ve studijním rozletu mě vždy brzdilo moje vlastní nepolepšitelné já.

"Ještě to nech, maturitní práci i s výrobou kalorimetru uděláš přes noc. Klidně pojď kalit i v neděli."
"Na trojku to dá každej, přeci tě nevylejou kvůli pitomý algebře."
"Bakalářku zvládneš, nespat 60 hodin v kuse je zábava. Stačí pár dní."
"Přihlášku normálně podáš, žádný spěch. Všechny podmínky jsi určitě splnil."
"Úplně v klidu jeď na erasmus, kredity budou stačit..."

24. dubna odevzdávám diplomovou práci a cítím se nezvykle.

• už dávno jsem začal
• chodím spát
• normálně pracuju
• nepiju energiťáky

Člověk zřejmě s věkem moudří. 
Ťukám o stůl. 
Prosím, taky zaťukejte.

Jeho matka, Rychlá Střela, 
byla pilná jako včela. 
Otec Flegmouš Rozvážný, 
sňatek to byl odvážný. 

"Hošku, hošku, brzdi trošku, 
natáhni se na lenošku,"  
slýchal zřejmě od plínek.
Synek? Celý tatínek!

(Krycí jméno: Myslík Šnek.) 

"Hošku, hošku, zrychli trošku," 
maminka ho žene, 
Myslík hledí na ponožku 
odsekává, že "ne".

"Řeším, jestli do ponožky mimozemšťan vejde, 
mamiňáku, nech mě v klidu, rychleji to nejde."

Ona jin a on zas jang,
ona kytka a on tank.
On je brunet, dítě blond, 
přesto shodných genů fond.

Když stejný čas mají sdílet, 
Rychlá Střela má chuť střílet. 
Pokaždé si znovu říká, 
proč si vzala pomalíka. 

 

Měsíc před Vánoci jsem si zlomila nohu. Nechodící sádra na šest týdnů. Šílela jsem. Co bude? Jak to udělám? Co cukroví, mám ho sotva půl! Co dárky? Co nákupy?
Ležela jsem na gauči, nešťastná sama ze sebe. 
„Neblázni,“ přisedl si ke mně muž. „Cukroví nám stačí. Dárky objednej přes net, co přijde, přijde, co nedorazí, dostanou po Vánocích. Jídlo? Nakoupím.“
Pak se ozvala dcera. „Neboj mami, přijedu včas, salát udělám, řízky usmažím, stromek nazdobíme společně.“

Cukroví bylo půl, dárků taky. Salát byl skvostný, řízky úžasné a atmosféra? Lepší Vánoce jsem nikdy nezažila. 
Ale nohu si kvůli tomu znovu lámat nebudu!
 

Štědrý den dopoledne, vrcholí přípravy na svátky. Tatínek mimo jiné začíná připravovat husu na další sváteční dny.

Náhle na nás zvoní namíchnutý soused, přesněji řečeno podsed. Oznamuje nám, že je vytopen. Mimochodem, bohužel nikoliv poprvé ani naposledy.

Příčinu zjistíme záhy. Tatínek v umyvadle vyplachoval sáček od husy, zanechal jej tam, k tomu ještě navíc nechal puštěnou vodu. A sáček ucpal odtok.

U nás prostě Vánoce nemohly proběhnout normálně. Jiný rok nás postihl pro změnu opačný problém, během štědrodenních příprav přestala téct voda.  A že zase v nějakém dalším roce jsme měli přesoleného kapra, to už považuji jen za úsměvnou drobnost.

Já už se nechci stresovat v práci.

Šéf neví, co chce, ale chce to hned, ideálně včera. Ovšem když k tomu, co vlastně ani nevíte, co má být, chcete něco po něm, to je najednou nedostupný, nereaguje, neexistuje. Jen se po pár dnech vynoří s dotazem, proč to ještě není, kde to vázne?

Někdy si říkám, že to ty zakleté princezny měly vlastně dobrý. Taky bych se nechala proměnit. Třeba v myšku u nás na chalupě. Vždy má co jíst, kde spát a nikdo ji neruší.

Jaká je naděje, že mě dneska nějaká čarodějnice začaruje? Možná když zabráním jejímu upálení?

Majáles. Už nevím, kdo sebral z podlahy koho, každopádně jsme druhý den šli na drink.
"Sluší ti to," řekl. Začátek v pořádku.
"Pověz mi něco, co nevím."
Zamyslel se. "O Vánocích jsem zapálil stromeček."
Moje vínko se zaseklo mezi stolem a pusou.
"...omylem?"
"Chyt od svíčky, ale jak hořel, tak jsem přidával větvičky a pak přijeli hasiči a bylo to úplně super!" V očích mu skáčou nadšené plamínky.
No těpic. Blázen.
"Takže se těšíš na letošní Vánoce?" Dávám mu šanci zahrát to do vtipu.
Nepochopil. Rozzářil se.
"Hrozně!"
Zaplatím a ze záchoda volám tágo.
"Naberete mě u zadního vchodu, rozumíte?"

Potkávali jsme se na cvičáku. Mně bylo patnáct, jemu o dva roky víc. Byli jsme v různých družstvech. Já se Zorrem v začátečnících, on se svým vlčákem už skládal zkoušky. Nějakou dobu jsme po sobě pokukovali, než mě konečně pozval na společné venčení psů.
Dorazila jsem se Zorrem na smluvené místo, proti nám přicházel ON s Donem. Psi samozřejmě na volno. Rozpačitý pozdrav…
A v tom okamžiku se psi servali.
Naštěstí náhubek tenkrát nebylo neslušné slovo, ale běžná součást výstroje psa, takže si neublížili. Rychle jsme je zpacifikovali a odešli každý jiným směrem.
Bylo to moje nejkratší rande v životě.

Všechno se má zkusit, říkám si.
Nádech, výdech. Postavím na stůl papírovou tašku z obchodu s výtvarnými potřebami. Nemysli na to, kolik to stálo, OK?
OK.
Dál štětce, jasně. Ty poberu po bytě (nějaké byly v příborníku - zajímavé.)
Teď připravit papír. Mám cold pressed Archer, nádhera. Chvíli ho očuchávám, jako kdyby to bylo čerstvě probuzené kotě*. Pak olepím okraje krycí páskou.

Opravdu to udělám. Jo!

Štětec zacinká ve sklenici vody.
První vrstva barev.

První slzy. Ta vodovková matlanice vypadá jako hovno. Co dělám blbě? Zřejmě všechno.

Eskalovalo to rychle - fungl nové vodovky letí do koše. Některé věci prostě neměly být.

"Ako sa ti páčil ten film?"
"Jak by som to kulantne...v paleontológií to nazývajú chiméra."
"To trochu rozveď.."
"Mal byť HISTORICKÝ film. Historické tam boli maximálne kostýmy, a aj to s nejakými úpravami.. Dovolím si pochybovať, že v empírových šatoch urobíš rozštep."
"Cože?"
"A to bola prosím tá "romantická" časť. Áno, porno nasledovalo a už nás, až na pár chvíľ, neopustilo.
Potom trochu ezoteriky, pretože pán po porade s múmiou zvíťazil u Slavkova iba tým, že pred stanom démonicky mrmlal!"
"Och."
"Nechýba drama v podobe omnipotetných výkrikov a trieskanie do stola v snahe zaistiť si autoritu..."
"Takže zlátanina?"
"Totálna."