Doprovázíme bombardéry nad kontinent - pokolikáté vlastně? Jak dlouho trvá tahle nekonečná válka? Kolik kamarádů padlo a kolik jich ještě padne, než bude konec?
„Pozor, chlapci, blíží se k nám hejno vlaštovek,“ slyším hlas velitele ve vysílačce.
Všichni víme, co máme dělat. Podobných situací jsme zažili nespočet. Messerschmitty jsou dnes ve značné přesile, ale na to nesmím myslet. Vrhám se do souboje, několik ostrých vertikál, polozvrat, už mě má boš na ocase, střílím, zásah - bandita jde dolů.
„Na dvou hodinách, Honzo,“ křičí ve vysílačce Vašek.
Zaujímám vhodnou pozici, stisknu spoušť. Nic. Kulomet se zasekl. Už nevystřelím.
Ostrá bolest v prsou… Tma…
Ne, 2011-04-03 23:14 — Lejdynka
Jo, hodně blbej pech. Evokuje
Jo, hodně blbej pech. Evokuje mi to československé letce z RAF za druhé světové, takže se mi to velice moc líbí, ačkoli búú :(
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 23:17 — Peggy
Zdvojilo se to
Zdvojilo se to
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 23:16 — Peggy
To Ti evokuje naprosto
To Ti evokuje naprosto správně. Právě na ně jsem myslela při psaní.
Jsem opravdu moc ráda, že se ti to líbí!
Díky!
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 23:44 — Profesor
Oh, připomíná mi to RAF. Moc
Oh, připomíná mi to RAF. Moc hezké, i když smutné.
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 23:55 — Peggy
Díky. Spousta "hochů v
Díky. Spousta "hochů v modrém" měla smutné osudy.
Ale třeba se tady objeví téma, které by umožnilo napsat o nich něco veselého.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit