Vůně let poválečných

Bylo to tak trochu jiné květinářství. Celé populaci na něm bylo divných hned několik věcí - třeba to, že zvládli v malém jezírku pěstovat Viktorii královskou. A navíc prosperovalo ani ne čtvrt roku po skončení války. A pak ony. Byly krásné, až oči přecházely. Květiny i květinářky.
Ta světlovlasá zrovna aranžovala kopretiny a ta tmavovlasá čarovala s liliemi. Obě se usmívaly. Celý obchod dýchal podivně magickou a okouzlující atmosférou.
„Aničko,“ zavolala se smíchem tmavovlasá, „tahle je asi pro tebe.“
Mráz vykreslil na okno kytici růží.
V srpnu.
Do krámku vstoupil zrzavý mladík.
„Už běžím,“ usmála se Anička, „a příště maluj slunečnice.“