Odmalička ji učili, že má plout s davem a nevyčuhovat. Sklapnout podpatky a mlčet. Neměla na to povahu, takže byla samý průšvih. Část jich odpracoval otec v akcích Z, část jich prostě přešli díky jejímu dobrému prospěchu a angažovanosti v Pionýru a SSM. Naučila se žít i s neprominutelnými škraloupy ve formě matky vyloučené z KSČ a tetičky v západním Německu. Gympl jí ještě dovolili; že na práva nebo žurnalistiku může rovnou zapomenout, sdělili jasně. Technický obor, když bude mít štěstí. Dostala se na chemii, průměr známek nedokázali popřít. Sametovou revoluci dostala k dvacetinám. Konečně mohla beztrestně zvednout hlavu vzhůru.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Bylo to tak. Jak jsem ráda,
Aplír
Bylo to tak. Jak jsem ráda, že ta doba je pryč!
Já vím...
P.M.d.A.
On je to můj životní příběh, naprosto pravdivý :-)
Myslela jsem si to, protože z
Aplír
Myslela jsem si to, protože z drabblátka Tvoje zkušenosti přímo čouhají. :)
Hezky napsané!
Peggy
Hezky napsané!
Ta doba - brrr... vzpomínat se nechce, ale zapomenout by se nemělo.
To měla štěstí, mohla i včas
Dangerous
To měla štěstí, mohla i včas změnit obor...