Óda na uši

Na mou duši, nosit uši,
to je volba, která sluší,
hned tak z módy nevyjde.
Kdo své uši denně nosí
věřte tomu, na toho si,
jen tak někdo nepřijde.
K tomu ovšem třeba říci,
oslí uši na zajíci
nejsou žádná paráda.
Navíc byste měli vědět,
kde vám budou uši sedět,
nedávat je na záda.
Až když jsou, kde mají být
to vás mohu ujistit
pak se stanou zázraky.
Uslyšíte hukot vln,
šepot písku z pouštních dun,
řev letadel nad mraky.
Zpěv i smích i kapku pláče,
šelest větví, povzdech spáče.
A pak večer pod peřinou
stovky zvuků v ticho splynou.