Cizí zavinění

„Vracím tepláky.“
„Pán si vzpomněl?“
Tildin výraz je dokonale vražedný.
„Já dřív nemoh. Táta mě načapal, když jsem se vracel. Zarach jak kráva. Do školy a domů.“
„Chudinko. Minutku bys nevyšetřil. Chápu.“
„Asi vyšetřil. Kdyby mě mezitím neskolil zápal plic.“
„Já ti říkala, že nastydneš,“ konstatuje Tilda skoro spokojeně.
„No jo, no. Každopádně mámu chytla panika a z do školy a domů bylo do postele a ani na krok. Ona se děsně bojí. Brnknul bych, ale jaksi nemám číslo. Promiň.“ nasadí Adam psí oči.
„Budiž ti odpuštěno,“ smiluje se Tilda. „A tady máš můj mobil. Kdybys zase měl morovou karanténu.“