,,Nevzdávejme se, musíme se vzchopit. Copak mě nikdo neposlouchá?“
běhal stále okolo svých přátel, kteří se již před nějakou dobou přestali dočista hýbat. Nevěděl, co si počít.
Kdyby se jen podíval na oblohu. Tam se v naprostém pořádku promenádovali hvězdy a měsíční světlo ozařovalo jeho tvář, která vypadala až příliš zmučeně. Zjistil by, že je po všem a že už nemá cenu se snažit dál.
,,Tak se konečně vzpamatujte!“
Potom se zčista jasna objevil on. Jeho vysoké tělo vrhalo dlouhý stín a jeho hlas byl klidný.
,,Kdo jsi?“ zeptal se omámeně.
,,Jsem Kopr.“
A tím zpečetil konečnou prohru chudáka člověka.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
...
gleti
ajajaj