Nevyhnutelný osud

"Musíme okamžitě vyrazit a zneškodnit tu bombu!" vykřikl Alain nevěřícně, protože jeho spolubojovníci situaci zjevně neuvěřitelně podceňovali.
"Ještě ne," odpověděla mu nevzrušeně kapitánka a dál si pečlivě čistila svou zbraň.
"Ale...," nechtěl věřit svým uším, "vždyť to za půl hodiny vybuchne a všechny nás to zabije."
"Jasně, jasně, ale ještě máme čas."
"Cože? Proč, do hajzlu?" Alanovi už slušně tekly nervy, tohle bylo jasné porušení subordinace.
"Hele," otočil se na něj chlácholivě profesor, "jsi tady nový. Zmákneme to, ale prostě na poslední chvíli. Už jsme to zažili mockrát, párkrát jsme se to pokoušeli vyřešit dřív, ale vždycky to tak dopadne."