Prázdné místo...

Vysoký muž vešel do svých komnat. Hluboce si povzdychl… Posadil se zmoženě ke stolu a před sebe položil večeři, kterou si přinesl z Velké síně.
Zahleděl se před sebe na prázdnou židli na konci jídelního stolu. Muž se usmál.
„Kéž bys tu byla.“ zašeptal.
„Ale ne… Nelíbilo by se ti tu, v chladném sklepení. Tvůj domek je mnohem lepší… Nejspíš jsi měla lepší den. Kde se nemusíš trápit s rozjívenými výrostky, i když ty bys jim vždycky dokázala domluvit. Stejně, jako jsi uklidňovala mě. Ale ty máš bohužel svůj život… Doufám, že je šťastný.“ potom se dal mlčky do jídla.