Údolí červených karafiátů

AN: Navazuje na tento text: http://sosaci.net/node/1856
Téma č. 28. Červený karafiát
Milovala to údolí, které každé léto rozkvetlo barevnou nádherou. Ráno co ráno si tu poseděla a jen se dívala.
„Překrásné, že?“
Hlas za jejími zády ji až polekal.
„Ano, ale ne nadlouho. Děti brzy objeví, že kvetou a bude po kráse.“
Rozesmál se.
„Proto tu rostou. Prababička Elanor sem každý rok přidávala nové trsy. Říkala jim slzičky pro odpuštění. Sázívala je na památku svého tatínka a tvrdívala, že když je děti otrhají do jedné, je to, jako kdyby se na ni zdálky usmíval. Nikdy to nevysvětlila, jen se vždycky smála, až slzela.
Ale promiňte, já se nepředstavil – jsem Samvěd Hezounek.“