Spoušť

Fajermon zírá do ničeho. Pak se rozkřičí úzkostí. Trauma umí nadělat pěknou paseku i s kořeny ve vzpomínkách. Natož bez nich.
Poutací kouzlo se utáhne. Ztratil příčetnost, ne magii. Nepouští ze mě pohled. Nemrká. Ret si prokousl do krve.
„Rozvaž mě!“ vyrazím ze sebe. „Dokážu ti pomoci.“
Oheň, Fajermonův živel, nemá tvar ani místo. Bez kotvy nikdy nenajde realitu.
Pouta se rozpadnou.
„Nehodlám se nechat usmažit. Jestli se otočíš, zdrhám odtud.“
Přikývnutí.
Kleknu si na zem za Fajermonova záda.
„Podej mi ruce.“
Poslechne.
Zatnu zuby. Kotva mnou projede jako nažhavená kudla.
Jeden z nás promrhal tvůj talent. Já to nejsem.