Moje články

"Dohajzlu," ulevila si Hrošice u rozcestníku. Tábor byl deset kilometrů daleko a autobusová zastávka v nedohlednu.
"Chcípni," mávla rukou nad Slepicí, která si stěžovala, že jí tlačí boty a je jí horko. Slepice okamžitě vytáčela rodiče.
"Ať si políbí," naznačila rukou směr školníkovy kanceláře, když jí podesáté žádal, aby vyhozené zbytky po pitvě před vhozením do koše balila do novin.
"Svině," zamumlala si pod fousy, když jí Mina nařknula z působení rozkolu v pedagogickém sboru.
Ale když Rejsek, vítěz biologické olympiády, hledal pipetu, bylo to něco jiného.
"Zlatíčko, ta je přece v zásuvce," vysvětlila Hrošice medovým hláskem, ignorujíc podezřívavý pohled.

Na výletě se Žabák připojil k Rejskovi. Pěšina byla úzká, střídavě šel vedle a za ním.
"Rejsku, už se nezlob."
Zaryté mlčení.
"No dobře, promiň, že jsem ti nakreslil ten knír, když jsi spal."
Hluboký povzdech následovaný tichem.
"A ten kosočtverec na čelo."
Zafunění.
"Tak já se omlouvám, neměl jsem tě fotit."
Zase nic.
"Jo, jsem blbeček, když jsem to poslal do třídního chatu."
Žabák popoběhl, aby Rejskovi viděl do tváře. Ten měl kamenný výraz.
"Příště se k tobě nebudu cpát na palandu, přísahám, jenže Snílka usla v mojí posteli!!"
"To mi nevadilo."
Žabák zůstal nevěřícně zírat na rudého Rejska.

Teď už snad všechno v pořádku, říkal si Prokop v den, kdy uplynulo patnáct let od promlčení loupeže. Už můžu být optimista a vrátit se.
Jenže to by nikdo nesměl zabít jeho bývalou přítelkyni.
Když se podezření z vraždy vyvrátilo, Prokop se uklidnil. Měl novou dceru, dům a tchána za zadkem.
Dostal místo v právní poradně. Žil si relativně normálně.
Alespoň dokud ho nenašli vedle oběti vraždy s ránou na hlavě a amnézií. Řešit tenhle případ mu byl čert dlužen.
Teprve, když mu vybuchl dům a málem umřel, uvědomil si, že nic moc horšího se nestane.
Budoucnost konečně viděl růžově.

"Já mám asi hlad," Koljuška rozhodila rukama. "Kobro, dej mi kousnout," a vyrvala jí z ruky bagetu.
"No já jsem se tlemila," začala Koljuška nekonečně dlouhou historku o Žabákovi. O půl hodiny později jí zakončila slovy "Je to prostě pablb."
"Nezlob se na mě Snílko, ale nemůžeš vypadnout? Dneska mi fakt lezeš na nervy. Ne, neber si to osobně, ale prostě to dneska fakt nevydržim." Pohodila Koljuška vlasy a nasupeně se otočila zády.
"Koljuško, nemohla bys bejt trochu milá?" Konečně se zeptala Houba.
"Promiň, jsem prostě beran - skopec, víš? Nejde to ovládnout.
"Někdy bych tě shodila ze srázu," odsekla Houba.

Klára rozrazila dveře Prokopovy kanceláře a vběhla dovnitř.
"Ahoj Kláro," klidně ji pozdravil Prokop. "Chvíli počkej, musím ještě projít materiály od Jirky.
"Jirka? Ten koncipient, viď? Vypadá trochu zpomaleně, než si všimnul, že na něj mluvím, celkem to trvalo.
Na druhou stranu, nevypadá špatně, je celkem roztomilej, rozhodně by se s ním dalo pracovat, viděla jsem ho zezadu a--"
Prokop zničehonic zrudnul.
"Máme podobnej vkus," zamumlal. "Kláro, nechtěl jsem to vytahovat, ale asi ti to řeknu. S Jirkou spolu nějakej čas se scházíme. No začali jsme spolu chodit."
"Aha," zvládla ze sebe vyrazit Klára, tváře měla červenější než své vlasy.

Vážený pane Žabáku.
Tímto vám sdělujeme, že v souladu se Zákoníkem práce rozvazujeme váš pracovní poměr na pozici skladníka z důvodů nedodržování pracovní doby, nevhodného a obscénního chování na pracovišti, sabotáže práce uklízeček a zneužití uloženého prostoru k nepovoleným účelům.
Dvouměsíční výpovědní lhůta začne běžet první den měsíce následujícího po doručení výpovědi.
S pozdravem,
Martina Králová
©supermarket Terno
PS: Výpověď obdržel i pan Rejsek, se kterým máte povinnost uhradit úklidové pracovnici násadu koštěte, kterou pan Rejsek zlomil při útěku z kumbálu.
PPS: Celý kolektiv zaměstnanců doporučuje, abyste si příště nehledali společnou brigádu z důvodů udržení psychického zdraví spolupracovníků. Děkujeme.

Když přišla Hrošice do laboratoře, byla v dobré náladě, přesto že před sebou s funěním valila velký sud. Za ní šla o poznání zkroušenější Motyka.
"Hrošičko, postav to sem do rohu, na rodičáku to nesmí bejt vidět, Kamzík to zakázal."
"Co že máš tak dobrou náladu?" Zeptal se Slizoun Hrošice.
"Slizounku, Hrošička je dobře naložená. Jen doufám, že ne v lihu, jako ten tučňák," ukázala na sud.
"Tučňák?" Nevěřícně zopakoval Slizoun.
"Malinkej, jenom patagonskej. Zatím mám poslouží jako preparát v lihu na praktika." Vysvětlila Hrošice.
Biologové zírali s vyvalenýma očima.
"No co, umřel včera v ZOO. Jo, ani slovo školníkovi!!!"

"Dopytle," ozvalo se Rejskovo zaklení následované žblunknutím.
"Ten mobil byl skoro novej," kysele poznamenal a naštvaně nakopl náhodný kámen.
Rejskův mobil ležel na dně řeky a v podobných výšinách se pohybovala Rejskova nálada.
Ostře se ohnal po Koljušce, která se z legrace zeptala, jestli nepotřebuje hotspot.
Na Hrošici zvedl prostředníček, když po něm chtěla určit nekvetoucí violku.
Jen Žabáka se jeho špatná nálada netýkala. Když byl poblíž, Rejsek se přestal mračit.
Pak si Žabák stoupl vedle něj, položil mu ruku konejšivě na rameno a zeptal se, jestli je všechno v pořádku.
Rejsek horlivě přikývl. Úsměv mu zůstal po zbytek dne.

"Ondro, a teď jsi nejšťastnější?" Zeptal se Matěj svého smrtelníka, který měl kapsy plné dukátů.
"Zejtra je ve městě posvícení." Namísto odpovědi se Ondra zahleděl do dálky.
"Vždycky jsem chtěl jít na trh a teď si můžu koupit nový boty."
Matějovi rychle došlo, že na zemi ještě pobyde.
"Ondro, to voní! Podívej se na ty-- ty dlouhý--"
"Myslíš párky?" Boty sehnali už dávno, přesto Matěj nechtěl pryč.
"Jo. A ta šunka! To cukroví!" Rozplýval se Matěj.
Když večer odcházeli, Ondra možná stále ještě nebyl nejšťastnější člověk, zato Matěj, který měl kapsy plné dobrot a plný žaludek, byl zaručeně nejšťastnější čert.

David:(vyzývavě) "Vážně to chceš vyzkoušet?"
Pavel: "Rozhodně. Jsem si stoprocentně jistej."
David: "Dobře, ale zhasni. Nemám při tom rád zavázaný oči.
Cvaknutí vypínače.
Zacinkání lžičky v hrnku.
David: "Mícháš kafe v tom modrým šálku. S mlíkem, mám pravdu?"
Pavel: "Jseš vážně dobrej. Teď?"
Zašustění látky.
David: "Tsss, s tímhle na mě nechoď, víš, kolikrát jsem to slyšel? Sundal sis tričko."
Pavel: "Šikovnej. Co tohle?"
Vzdalující se kroky, pak zvuk zipu, neurčité rachtání a nakonec trhnutí suchého zipu a tichounké zašustění.
David: "Taky lehký, vyndal jsi--" (Odmlka)
David (rozhodně): "Ty jsi vytáh z peněženky kondomy!"
Pavel (rozechvěle) "Bingo."
Zvuk polibku

Jeroným si důkladně přihnul piva a přelétl pohledem Jana i Abraháma, hltající jeho slova.
"Tyvole, no, to už jsem byl dost ožralej a říkám si: Tak kdybych zavolal tomu profesorovi, co mě vyrazil od zkoušky, mohl bych ho ještě překecat.
"Si děláš kozy?" Uteklo Abrahámovi.
"Tak najdu jeho číslo, prozvonim ho, znova a on to vezme. Tak říkám, že chci řešit tu zkoušku.
A on: "To nevíte, s kým mluvíte?" Vidim, že de do tuhýho, tak povidám: "Víte, s kým mluvíte vy? Ne." A zavěsim. "
"Ty jsi třída," uznale pronesl Jan.
"Spíš sedí první třída. Jako děcko." Štěpán protočil očima.

"Co se tak culíš?" Jeroným hodil Janovi pohled přes rameno, ten instinktivně uhnul mobilem.
"Píše mi Štěpán, vsadil jsem se s ním, že se na teologický přednášce nebudu hádat s přednášejícím."
"Jo tak to jo," ušlíbl se Jeroným. Říkám to nerad, ale Páleč vyhraje."
"Kretén," ulevil si Jan. "Jak jsem mohl být zticha, když zase vytáhnul neomylnost papeže? V Bibli o papeži neni zmínka!"
"Takže Páleč měl pravdu," odtušil Jeroným.
Jan se zapýřil. "Musím ho dneska vzít na pizzu."
"Co ta párty večer?"
Jan pokrčil rameny. "Snad příště. Ale měl jsi pravdu, ne?
Jeroným se zatvářil kysele, dál Jana ignoroval.

Uživatel Růženka sdílel/a video Nejroztomilejší štěňátko poprvé vyje.
PtakOhnivak: @Palecek, takový si koupíme!!!
Palecek: Takový si koupíme aspoň tři!
PrazskaFajnovka sdílel/a video Koupání koťátka.
PrazskaFajnovka: Kočky jsou lepší.
Palecek: Nemáš vkus. Psi jsou aspoň hodný.
PrazskaFajnovka: Kočky jsou inteligentnější, mají dvakrát větší mozkovou kapacitu.
Palecek: Každej vybírá to, co nejvíc postrádá sám. Promiň, zapomněl jsem.
PrazskaFajnovka zareagoval/a "To mě štve."
PrazskaFajnovka: Já si aspoň vydržim stát za svým názorem.
Palecek: Jo? Řekneš mi ho za deset minut na kampusu?
Uživatel Ruzenka je offline.
PrazskaFajnovka: Tak ok.
Uživatel PrazskaFajnovka je offline.
PtakOhnivak: NIKDO NIKAM NEPŮJDE!!
Uživatel Palecek je offline.
PtakOhnivak: POČKEJTE!!

Štěpán s Janem jen tak polehávali na gauči.
"Jane?" Ozval se Jeroným z koupelny. "Pojď sem, asi mám menší problém."
Jan se bez dalších otázek zvedl i přes Štěpánův ukřivděný pohled.
Jeroným seděl na zemi před pračkou, vedle něj koš se špinavým prádlem.
"Co se stalo?"
Jeroným místo odpovědí zamával manuálem spotřebiče. "Tohle. Proč to nemůžou napsat normálně? Nechci sakra ždímat, ale prát. A vůbec, co dělá v pračce buben? A proč do něj mám dávat svoje oblečení?"
Proč vlastně pereš?" Rezignovaně se zeptal Jan.
"Vsadil jsem se se Štěpánem," poraženecky přiznal Jeroným. "Teď do něj celej tejden nesmím rejt."

Žabák Rejska miloval. Děsně moc, miloval ho, co nejvíc byl ve svých sedmnácti schopen, miloval srdcem, duší i tělem.
Miloval, když se Rejsek usmíval, když byl zamyšlený, miloval, jak mu jiskřily oči, když ho Žabák líbal.
Líbání byla jeho nejoblíbenější část, společně s doteky - ať už lehkými setkání konečků prstů nebo pevných sevření.
Stačilo pomyšlení a Žabáka svrběly prsty steskem po Rejskově kůži.
Dotýkal se Rejska téměř všude - hladil ho po tváři a zádech, líbal na břiše, lechtal na chodidlech.
Zbývalo jen poslední a Žabákovi nevadilo, že Rejsek zatím nechce. Rád počká, než jeho prsty budou moci objevit úplně všechno.

Prokop vzal Jirkovu hlavu do dlaní a dlouze ho políbil na rty. "Jseš dokonalej," zašeptal a dál už ticho pokoje přerušovalo oddechování.
O pár vteřin později se přidaly rány do stěny z druhé strany.
"Chci spát," houkla Klára odvedle. Bylo po náladě. Jirka zrudnul, před Klárou se styděl, a Prokopovi nezbylo, než ho obejmout a jít spát.
"Příště se ztište," kázala jim ráno Klára, Jirka byl rudý až za ušima.
"Možná se milujete,ale já vážně nechci poslouchat sex svýho otce."
Když jí Prokop věnoval přísný pohled, pokrčila rameny.
"No co, už nejsem dítě. A vy jste na tohle starý."

"Davide, jseš si jistej, že to zvládneš v tom převleku celý dopoledne?"
Zpoza šály a kabátu se ozvalo souhlasné zahuhlání.
"Jak myslíš."
"Sto dva, sto tři, ty si zase vem to tričko, ne, teď nepotřebuješ mít volnější hrudník,"
David v převleku rozdávál konkurzová čísla.
Davidovi bylo horko, pomalu se mu začínala motat hlava.
"Dvěstě třicet čtyři, jo, pěkný, teď se zase obleč."
"Davide, počkej," Pavel se k němu prodíral herečkami, aby mu nabídl záskok.
"Davide!" Poklepal mu na rameno.
David se mechanicky otočil.
"Dvěstě pět," řekl a vrazil mu do ruky číslo na konkurz hlasu.
Takovou příležitost Pavel nedokázal odmítnout.

"Kláro, to je můj notebook?" Mladý se podíval dceři svého přítele přes rameno.
"Nejsi moc všímavej, vážně chceš bejt detektiv?" Klára se ušklíbla, ani se neohlédla.
"Proč jseš sakra na mým notebooku?" Zeptal se důrazněji a snažil se působit autoritativně (ne vystrašeně z o deset let mladší holky).
"Dělám si prezentaci do školy. Můj notebook mi shořel, stejně jako dům, pamatuješ?"
"Nemohla ses třeba zeptat?"
"Kdybych se zeptala, půjčil bys mi ho?"
"No asi jo--"
"Tak vidíš. Mimochodem, je hezký že si s tátou takhle e-mailujete. Doufám, že v práci se odhlašuješ."
Jirka ve vteřině zrudl. Přišel čas na zaheslování.

Nezmar byl poslední hrdina, který v Odbrami vydržel.
Jeho předchůdci neutekli, ani nezemřeli v boji. V Odbrami chyběli padouchové. Až na jednoho.
Sasanka byl drobný, ale zato postrádal sílu na přemožení protivníka.
Nedaly se mu upřít obratnost a rychlost, jen díky tomu byl ještě naživu.
Nezmar ho měl vlastně rád. Nejdřív ho bavilo, jak se Sasanka holedbá, vrhá se do boje a pak mizí. Jenže potom si Sasanku oblíbil i přes růžovou kštici a věčně sarkastické komentáře.
Teď Odbram nemá hrdinu ani padoucha. Říká se, že ti poslední dva nechali honiček po střechách a mají malý byt na Odbramském sídlišti.

"Nechci s tebou bydlet, protože jsi prostě moula."
"Jsi fakt hrozná kráva, Evo."
Facku si uvědomil vlastně až o vteřinu později s pálením tváře.
Pavel stál v dešti a možná cítil, že se konečně probral, jak ho Eva tolik měsíců žádala.
Probudil se. Eva byla svině, jak si toho mohl nevšimnout? A Karel, kterého znal nejdéle, jí jen podlézal.
Probudil se a najednou si všiml Davida. Davida, se kterým byla legrace, který měl dobré nápady (když zrovna netrousil šprcky), Davida s šikovnými prsty, křivým úsměvem a uhrančivým pohledem.
Probudil se a zjistil, že Davidovy rozpustilé úsměvy a pohledy platily jemu.

Když jde Martin sám do práce, když mu Kryštof usíná v náručí, přemýšlí, co by bylo, kdyby...
Je to taková hra. Co by se stalo, Kdyby Kryštof nestudoval ve Švýcarsku? Kdyby zůstal, jezdil na motorce a nosil Martinovu koženkovou bundu?
Kdyby se Kryštof vrátil domů a Martin by ho nepotkal na ulici?
Kdyby si Martin před rokem nechal přemluvit do "kafe" s tím pěkným barmanem ?
Někdy to Martina rozesměje, co kdyby dělal instruktora surfování v Austrálii?
Někdy ho to děsí a potřebuje Kryštofa najednou obejmout.
Kryštof v jeho náruči je jistota, že jdou nejlepší cestou, kterou jim osud mohl nabídnout.

"Řeknu vám tajemství," Koljuška, Jelen i Snílka bez dechu poslouchali.
"Líbí se mi Rejsek."
"Kobro, chceš něco slyšet?" Zašeptala Snílka do tmy Drchničky.
"Jasně."
Žabákovo tajemství zaslechli bohužel i zdánlivě spící Lžička s Pampeliškou.
Koljuška se prořekla před Houbou a Hrošice obě zaslechla.
Jelen také tajemství neudržel.
"Rejsku, Žabáku, pojďte mi pomoct do kuchyně," zavolala ráno Hrošice, pak se nenápadně vypařila.
Pampeliška na ně hodil znechucený pohled a přidal tiché "fuj".
"Žabáku, nechceš mi něco říct? Umím si dát jedna a jedna dohromady,"lehce vzal Žabáka za ruku.
"Spíš tři krát tři," utrousil, usmál se a šel s pravdou ven.

Knížky. Kožené boty. Vodička na krk.
Páníček! Oba páníčci! Viklef se zatočí do kolečka.
Nadšeně zakňučí. Jdou pozdě.
Viklef znepokojeně hrábne packou na páníčkovu nohu. Dneska byl hodnej pes, zakousnul polštář a umyl talíře. JáProč si ho nevšímají a vítají se spolu? Notak, Viklefa nikdy nenechali pořádně olízat obličej.
Viklef rozmrzele štěkne. Nic.
Proč je to pořád baví? Kdyby mu aspoň dali míček.
Míček!!! Až uvidí jeho míček, budou závidět, rozhodne a odběhne pryč.
"Co to bylo?" Odtáhne se Štěpán. Za dveřmi ložnice se ozve zapískání gumové hračky.
"Viklef," povzdechne si Jan. S tichým souhlasem se zvednou. Viklefa nedokážou zanedbávat.

"Eva vám říkala, že Němci vyhlásili konkurz na dabing filmový Včelky Máji."
"To říkala? Kdy?" Lada se překvapeně rozhlédla po zasedačce.
"Možná, když jsi zrovna spala s tím týpkem od televize," utrousil Karel.
"Kreténe," Lada Karla pořádně dloubla loktem.
Pavel zavrtěl hlavou ale pokračoval.
"Je to obrovská šance! Musíme to dostat, potřebujeme to a uděláme všechno, aby jsme to vyfoukli Míchačce."
"Ale Míchačka má novej mixák" skepticky prohlásil David se založenýma rukama.
"No jo, to má," Pavel na okamžik nechal povadnout své nadšení.
"Ale za pokus nic nedáme."
"Tak všechno nebo nic?" Zamračil se David.
Pavel přísahal, že ho zabije.