Dneska to přijde. Spíš on přijde. Marián si přiznával, že na nového kolegu se netěšil, naopak.
Sebevědomých mladých lidí bylo všude plno, nepotřeboval mít dalšího takového za zadkem.
Když mu šéf představil Diviše Mrštíka, musel se ovládat, aby neprotočil oči. Výborně padnoucí oblek, štíhlá vysoká postava, zdvižená brada - přesně tohle čekal.
Rozhodl se dát mu šanci, dokud se patřičně neprojeví.
Diviš měl příliš otázek a málo odpovědí, ale nezpochybňoval Mariána, dokud neměl důvod.
Místo chytrého telefonu si psal do žlutého bločku, to se Mariánovi zamlouvalo.
Třeba tu vydrží. Začínal Marián měnit názor.
Časem mu třeba přestane vadit Divišův nezlomný optimismus.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit