DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2013. Téma: Do větru

http://a-totalita.livejournal.com/21889.html

I: It's a brilliant escape plan!
D: I have my doubts…
I: Oh come on, it's gonna be awesome! We're gonna fly! We're gonna get out of here.
D: I do see the potential, but the calculations are not perfect and we haven't done any tests -
I: Why do you always have to spoil everything?
D: Son, I'm just keeping us safe.
I: By bringing us into this mess?
D: (sighs) Fine. Let's do it.
(I and D lift off the ground)
I: Whoa, Dad!
D: We shouldn't go any higher.
I: To the gods! And beyond!
D: Icarus! Stop!

Začal mít opravdu strach. Chtěli ho umlčet, udržet na ostrově, aby nevyzradil tajemství labyrintu. Rozhodl se. Musí se synem uniknout.
Začal plánovat cestu. Nejjistější to bude po moři. V noci se nalodí a už za tři dny budou na Sicílii.
Pak ale připlulo královské loďstvo a cesta se uzavřela. Panika, beznaděj, samota. Mít tak křídla jako ptáci! Ti jsou volní.
V noci přišel spásný nápad. Postaví si ptačí křídla a odlétnou spolu za bílého dne. Nikdo už je nedokáže zastavit.
Konečně po vší té práci stáli ruku v ruce na římse. Syn na něj nedočkavě pohlédl. Ucítil závan větru. Teď!

(Malá holčička nese muži papír)
Holčička: Tatí, podívej.
Muž: To je pěkný obrázek. Kdopak to je?
Holčička: To jsem pšece já. Takovýhle obleček bych chtěla mít.
Muž: A víš co? Já ti takový obleček nechám vyrobit.
Holčička: Můžu k němu dostat luk a šípy, jako má můj blatl?
Muž: (Přikývl)
Holčička: Mohla bych dostat ještě dlužinu nymf a tči lovecké pejsky? A k tomu nějakou holu?
Muž: (Váhá)
Holčička: Můžu ještě ovládat vítl jako stlejda? Aby lidi mohli mluvit do větlu a já bych je slyšela. Plosím.
Muž: Dobře. Konečně mám dceru, která ví, co chce. Tohle je moje Artemis.

(Bernardo se vrátil do svého bytu v oblečení pokrytém vrstvou prachu. Z čela mu teče krev)
Bernardo: Jsem doma.
(Z vedlejší místnosti vykoukne hlava jeptišky a jak ho vidí, začne se mračit)
Jeptiška: Co jste to zas vyváděl?!
(Přijde k němu, chytne ho za bradu a začne si ho prohlížet)
Jeptiška: Jste samá modřina!
Bernardro: Nedělám to schválně. Těch upírů bylo trošku víc a nechal jsem se překvapit.
Jeptiška: To mě vůbec nezajímá. Kdo vám to má pořád mazat a vytírat pak po vás?
Bernardo: Když oni vždycky shoří a nalepí se na mě.
Jeptiška: A zkoušel jste je vyklepat?

(v křesílcích u jezera sedí Jessica se Simbou. Nad hlavou mají stříšku z listů, neboť prší)
Simba: Tenhle piknik je fakt čupr.
Jessica: To jsem ráda, dáš si ještě něco?
Simba: Musíš se ptát?
(Jessica sáhne do piknikového koše, z kterého vytáhne lízátko pokryté oranžovými broučky)
Jessica: Tady.
(Simba s nadšením přebírá lízátko a rovnou si ho strká do pusy)
Simba: Sem si zíkal, že kdyby nezjistili, kdo je táta, tak bych byl pozád na Kashyyyku. Co ty?
Jessica: No, já bych byla na Nar Shaddaa a byla by ze mě holka do větru.
Simba: To bys uměla lítat, jo?

(Bowlingová herna, vejde Walter s Dudem, Walter v ruce drží plechovku, sednou si k baru.)
Dude: To’s podělal.
Walter: Nech mě bejt.
(Příjde číšník, podá Dudeovi Bělogvardějce, Walter si objedná kávu. Mlčky dopijí.)
Walter: Jdeme hrát?
Dude: Za chvíli.
Walter: Stejně nám chybí Donny.
Dude (naštvaně): Jo, to chybí, ale kdybych se podíval, možná ho tu někde mám.
Walter: Do háje Dude, nekoukal jsem, jak moji kamarádi umírají s ksichtem v blátě, abys mi ty tady skuhral, že sem pustil Donnyho do větru!
Dude: Kašli na to, jdem na bowling.
Walter: Tenhle tvůj přístup je to nejhorší…!
Dude: Drž hubu!

Delafordský park
Po nebi se nese papírový drak.
Sir John Middleton nadšeně tleská.
Miss Lucy Braidy jemně postrkuje Margaret kupředu.
Lucy: "Utíkej, maličká, ať ho vítr udrží."
Společnost se baví.
S větrem o závod přijíždí kurýr, seskakuje na zem.
Kurýr: "Plukovník Brandon!?" jmenovaný se otáčí "Spěšný list, pane!"
Brandon: čte psaní, zarazí se. "Koně, rychle koně!" Nasedá. "Zatracený Willoughby... moje ubohá holčička!" ucedí si pro sebe. Odjíždí.
Společnost zůstává ohromeně stát.
Margaret s podivem: "To je tedy spěch! Musí jít o něco velmi vážného."
Lucy: podezřívavě sleduje Willoughbyho s Marianne. Marianne se zvonivě směje.
Lucy: "To tedy ano, má drahá."

S1: „Tak co, už?“
S2: „Ještě ne. Musíš počkat na správnou chvíli.“
S1: „A kdy to bude?“
S2: „Neboj se, to poznáš.“
S1: „A pak mám skočit?“
S2: „Přesně tak. Jen klid, já skáču s tebou.“
S1: „Co když to nedokážu? Co když zamrznu na místě?“
S2: „No tak ti někdo pomůže. Strčí do tebe a poletíš.“
S1: „Děsivá představa, jen tak letět vzduchem.“
S2: „Máš přece padák. Sice dopředu nevíš kam dopadneš, ale o to je to napínavější.“
S1: „Už mám skočit?“
S2: „Vydrž.“
Zafoukal vítr.
S1: „Teď?“
S2: „Jo! Teď! Skoč!“
Dvě semínka pampelišky se vznesla k nebi.

"Hotovo!"
Mášrecht zamával kupou papírů, kterou mu vzápětí Vínozpěv vyrazil z ruky a horečnatě se do nich začetl. Zhruba třetinu od konce mu začaly téct slzy.
"Tak tohle je to nejlepší, co jsi zatím napsal. Dokonalé drama. Ale," začal se Vínozpěv hrabat v papírech, "má to jeden háček. Jak tady píšeš, že její popel pak spolu s růžovými plátky a hejnem holubic vyhodí do horského větru..."
"Co je s tím?"
"To nemůžeme."
"Nemáme holubice?"
"Ty ano."
"Chybí nám okvětní plátky růží?"
Vínozpěv mávl rukou k napěchovaným pytlům.
"Tak co je?"
"Všechny větráky nám zabavila Hlídka v rámci trollí ochlazovací akce."