DMD č. 09. pro 9. 4. 2025. Téma: Sluneční paprsek

Nastavila slunečním paprskům obličej a užívala si to teplo, které příjemně prohřívalo kůži, svaly i kosti. Se zavřenýma očima se nořila do sebe a opouštěla okolní svět. Vůbec jí nechyběl.
S postupujícím těhotenstvím ji přestaly zajímat jeho bitvy i vítězství. Soustředila se na to jediné, na život pod jejím srdcem.
Svět na ni nalepoval jen vrstvy strachu, ale když se vnořila do toho červeného tepla za očními víčky, cítila pod tím vším nádherný klid. Jako kdyby se spojila se všemi matkami svého rodu a přebírala od nich jejich moudrost.
Klidně se oddávala hřejivému proudu a nechala se unášet do bezpečí.

„Nevěděl jsem, že se vracíte dřív!“ zvolal Alexandr, jakmile se zjevil mezi dveřmi. Nečekal na odpověď, dvěma dlouhými kroky se dostal ke svému muži a políbil ho. „Lásko, chyběl jsi mi.“
Wilhelm ztratil slova, stejně jako mu alespoň na tu krátkou chvíli v Alexandrově náručí z mysli zmizelo to, co ho tížilo. Vrátil se od Jadranu, ale svoje slunce měl tady ve Vídni. Sluneční paprsek v úsměvu, který ničí všechno zlé. Přesto…
„Alexandře, musím ti něco říct…“
„Já tobě taky,“ zazubil se. „Můžu první?“
Zabolelo ho u srdce. Přikývl. Posadili se.
„Miláčku,“ nadechl se ten jeho. „Já jsem se zamiloval.“

Tak krásný je ten mládenec. Ač mu štětinaté vousy divoce trčí do všech směrů. Ústa pod knírem se i ze sna usmívají. Od pohledu tulák ač přeci takové boty by si kdejaký trhan dovolit nemohl. Nemůže se v něm vyznat. Cvrnkne ho do nosu.

Pes se pokouší čapnout do tlamy její vlečku a odtáhnout ji pryč. Ani on už tu nechce zůstávat. Přes pobořenou zeď se v tu chvíli přehoupne první paprsek a pes naposledy táhle zavyje.

Tramp se na nádvoří s trhnutím probudí. Tře si zmrzlý nos a nechápavě sleduje prach, který se před ním pomalu snáší k zemi.

Vzali mu zvon, dokonce střechu i s krovy, ale kostelík pořád stojí, kamenný výkřik do větru: Hle, ještě tu jsem!

Z těžkého nebe se prodere paprsek slunce a odrazí se v prasklém sklíčku. Je to jako sbohem.

Pak zařvou motory, pásový dopravník se pohne vpřed a chrlí, chrlí kamení a hlínu, přesně na špici věže, až prorazí skrz. Věž se rychle plní navážkou jako láhev proudem vody, hlušina se brzy valí ven okny, kostel ji zvrací: marně.

Za pár hodin je po všem.

Kostel zmizel.
Místo údolí - kopec.
Ale v jeho břiše, hluboko pod povrchem, ještě pořád stojí ten kostelík.

Kamera zabírá šerou místnost. U stěn zakrytých těžkými závěsy stojí skupinky konverzujících upírů, několik lelkuje u baru. Dominantou místnosti je odkordonovaný pruh přetínající celou délku podlahy. Uprostřed něj je na stole přivázaná ležící upírka oblečená v krajkovém negližé. Její výraz nelze popsat jinak než extatický.

"Teď to přijde!" v roztřeseném záběru je vidět obličej Viaga; ukazuje na jednoho z upírů, který stojí stranou od jednoho ze závěsů. V ruce drží nahoru vedoucí dlouhé lano. Po pár tlesknutích konverzace utichá – všechna pozornost je upřena na pomalu napínané lano.

Závěsy se začnou roztahovat a na hýždě upírky dopadne úzký sluneční paprsek.

"AaahhaHHhhhh~"

„Rum je pryč!“
„Jedině dobře…“
„Proč je rum pryč?“
„Protože jsme ho vypili…“
„A proč je tak světlo?“
„Ráno…“

Jack potřásl hlavou, protřel si oči a upřel je na svého společníka.

„Jsi zelený,“ podotkl.
„Ty hnusné hadry jsem na sobě měl už večer,“ připomněl Hawkeye.
„Včerejší noc se ztrácí v mlze,“ připustil Jack. „Matně si vzpomínám, že jsi připíjel na… sluneční paprsky?!?“
„Spolehlivý signál,“ ušklíbl se. „Musím ale přiznat, kapitáne, že jsi první, kdo mě kdy porazil v pití. I když jen proto, že ses pokusil sníst svíčku.“
„To nebyla svíčka, kapitáne,“ ohradil se Jack, „ale nouzová zásoba rumového želé.“

"Věděl jsi, že kataři uctívali Slunce?"
Ohlédl se na ni a podal jí ruku. Chtěla se sem vrátit tak dlouho, vyprávěla mu ještě z dětských vzpomínek. Přála si, aby to všechno viděl taky. A teď jí možná z horka přeskočilo?
Rozpoznal úšklebek, když k němu vzhlédla.
"To jsi vlastně říkala, jasně. Paprsky slunce při úsvitu letního slunovratu..."
"...procházejí v přesné paralelní linii okny donjonu..."
"...kamenného hradu..."
"...který nepostavili kataři..."
"...ale ti, kdo je pobili..."
"...nebo upálili. Jo. Sluneční kult jako prase, ne asi. Protože přece kataři navazovali na zoroastrismus."
"Tak určitě."

Ale bylo jim tam nádherně, když nakonec popadli dech.

"Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí."

Pokud paprsek slunce zůstane nezlomený, září a hřeje, ale zůstává bezbarvý a neviděný.
Spasitel chodící po zemi šířil lásku a uzdravení. Teprve Spasitel zlomený na kříži je připomínkou závažnosti smlouvy, kterou jsme byli zachráněni.
Barvy duhy jsou zraněním světla.
Bolest může odhalovat krásu.
Bůh poté, co drasticky uzdravil svět, udělal připomínku pro sebe i lidstvo ze zraněného světla.
Možná naše zranění mají být připomínkou Jeho nezměrné moci uzdravovat a napravovat.

"On dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé."

Lenka leží na holé pryčně, úplně nahoře. V baráku je dusno a odkudsi z temnoty se nese tlumené vzlykání. Zavře oči, vrací se domů.
Tráva ji šimrá do nahých lýtek. Sluneční paprsky ji hřejí do tváře, vítr si hraje s jejími vlasy. Je volná jako pták. Jenom roztáhnout křídla, natáhnout ruku k nebi!
Dotkne se studeného stropu a tiše se rozpláče.

Něco ji lechtá na víčkách. Dlaní si zastíní tvář a opatrně otevře oči. Z okna mezi těžkými závěsy se derou ranní paprsky slunce.
„Lenko! Jsi vzhůru!“
Vyplašeně se zvedne do sedu.
„Ahoj, Neville,“ usměje se. „Vítej v mém snu.“

Znají to všichni rodiče. Když máte děti, nehrozí, že byste si mohli přispat.
I pro Linuse s Arthurem to byl bláhový sen, který jim jejich šest dětí různých tvarů, velikostí a magických schopností neumožnilo.
Obyčejně některé z nich časně ráno vpadlo do jejich ložnice a oznámilo jim životně důležitou novinku, jako včera desetiletý medusoid Chauncey, který nadšeně oznamoval, že náhodou nosem vyprskl inkoust a že se asi stává mužem.

Takže ranní sluneční paprsky a tichý dům v nich vyvolal paniku.
Naštěstí se nestalo nic horšího, než že připravovaly snídani
Co je plato rozbitých vajec a rozlité mléko proti dobrému úmyslu.