DMD Bonus č. 4 pro 14. 4. 2022. Téma: Deníkový záznam

Středa 4.6.
Den začal, jako každý jiný. Ptáci za okny vítali nový den hlasitým zpěvem. Rozkvetlé stromy a nejrůznější květiny na rozlehlých loukách, táhnoucích se, kam jsem jen dohlédla, nádherně sladce voněly. Nic nenasvědčovalo nadcházející katastrofě.
Ještě v poledne jsme klidně obědvali na lavičce ve stínu stromů a netušili, že je to naposledy.
Až když jsem, kolem druhé hodiny, přišla k moři, hladina mi přišla o něco níže. Přišla jsem domů, abych se ujistila, že to bude v pořádku, ale to už mě obrovská vlna následovala.
Valila se, jako stádo zuřících býků, ale nebyl žádný kovboj, schopný je zkrotit.

10.1.20..

ráno: Dneska v noci byl u mě v pokoji. Cítil jsem každým vláknem nervů jeho přítomnost, ale neodvážil jsem se rozsvítit. Mám strach.

poledne: U oběda stál za mou židlí, přísahal bych, že slyším, jak dýchá. Prudce jsem se otočil, ale nikdo tam nebyl.

večer: Přítel, který mě odpoledne navštívil, tvrdí, že se mi jen něco zdá a nikdo další tu není. Co ten může vědět.

noc: Bojím se usnout, proto pokračuji v psaní. Musím něco udělat, abych se ho zbavil. Teď! Zaslechl jsem něco jako neslyšný smích a tiché kroky. Blíží se ke mně! Panebože, ne................................................................

Wen Qing mne dnes zase nenechala dokončit můj experiment. Vůbec nechápe, jak úžasnou věc právě vymýšlím! Takový kompas, který dokáže vyhledat zlo, je naprosto nezbytná věc.

(Jak bych mu měl říkat? Kompas zla? To nezní špatně…)

Jenže, problém je, že on zatím tak úplně nefunguje. Nic s čím bych si ale neporadil.

(musím jej udělat ve větším provedení, tak se mi bude lépe vyrývat jednotlivé znaky)

Wen Qing nikdy nemá pochopení pro to, co chci dělat. Že prý jsem teď jen obyčejný člověk a věci, které jsem dělal dřív dělat nemůžu. Ha! Co ona o tom ví!

(Kompas zla… Bingo!)

28. dubna, Skřivánek, na moři

Vítr západní až jihozápadní, rychlost 7 uzlů, během dopolední hlídky zataženo
Přistáli jsme na ██° ██´ severní šířky a ██° ██´ západní délky. Navázali jsme kontakt s obyvateli misie. Proběhla výměna zboží.

(Následuje výpis směněných položek)

Margarita spatřena předevčírem. Zakotvila v zálivu tři míle jižně od misie. Žádala zásoby potravin a pitné vody. Čtyři muži odvlečeni. Odplula v odpoledních hodinách podél pobřeží k severu. Cíl plavby neznámý.

Vypluli jsme s odlivem o prvním zvonu první psí hlídky. Pronásledujeme Margaritu na sever.

O třetím zvonu první psí hlídky mrholí, vítr západní až severozápadní, rychlost 6 uzlů.

17. září
Připadám si trochu zvláštně, když tohle píšu. Ani nemůžu uvěřit, že zase udržím pero v ruce. Každý pohyb je pro mě neskutečně nový. Houpání paluby ve srovnání se střemhlavým letem najednou sotva cítím. Teprve teď jsem si uvědomil, jak jsou lidské končetiny fantasticky flexibilní, odpoledne jsem jen tak vyšplhal do lanoví, prostě protože jsem mohl… Kdybych věděl, že je šplhání tak zábavné, nesměju se sousedovic klukům, co slezli každý strom v okolí. Taky teď zase vidím lidem do očí. A mám dojem, že se na mě nedívají vůbec zle.
Vlastně jsem chtěl jenom napsat, že už nejsem drak.

1. 6.
Jana mi ukázala bezva nápad. Tak skvělý deník, i obrázky tam má (toho kosmonauta se taky naučím kreslit).
14. 6.
Konečně jsem se dostala do Praktiku. Jeden deník, s kombinovanýma stránkama - čtverečky, řádky, volné (to na to kreslení).
17. 6.
Volala Jana, co deník. No, teď jsou zkoušky, nevím kam dřív skočit. A sekat trávu a vůbec.
28. 6.
Dnes jsem vypoklonkovala třeťáky (konečně, definitivně).
Zítra si to přepíšu. Ještě posekám trávu na zahradě.

29. 6.
Milý deníčku. Vůbec nemám chuť nic psát. Děsně mě bolí koleno. Mám ho 4x větší.
Včera mne srazil pes, u sekání...
Snad...

a. d. VII. Idus Apriles

Mizernej den. Správa této země je trest! Judsko je jedno velké semeniště lotrů. A velerada je stejná, akorát nebezpečnější, kluzká jako had.

Takže se vlastně nic moc nestalo. Mrtvej žid, dobrej žid. Ale žere mě, že mě k jeho odsouzení dotlačila ta jeduplná sebranka a tupý plebs.

Ráno ještě šílela Antonie, že prý ve snu viděla bohy. Pak ten otravný proces s chlápkem, kterej si snad přál být odsouzen. Odpoledne řídím rozesílání vojenských hlídek, protože celý Jeruzalém se může zbláznit z hloupého zatmění.

Pevně doufám, že k tomuto dni se už nikdy nebudu muset vracet.

15. března 2019

Dneska jdu se Siriusem do kina. Slíbil, že pojedeme na motorce. Táta o tom neví, protože by ho nejspíš klepla pepka. Cestou zpátky musíme koupit víno. Babička říkala, ať k němu přidáme Lexaurin.
Dopoledne se tu zastavil Harry. Měl s sebou Artura. Docela fajn kluk. Taky tak trochu smutnej. Jako já. Prý můžeme někdy do kina spolu, jestli nás tátové pustí.
Jsem ráda, že se táta zase směje. Večeře připomínají ty na Útesu. Když se dívá na Siriuse, když se s ním baví, jako by s námi zase byla máma.
Myslím, že přesně takhle si to přála.

25. den měsíce klíčení
Vše zůstává při starém. Oryza klíčí stejně jako loni touhle dobou, snad bude dobrá úroda. Slepice snášejí méně než obvykle. Kocour se pokusil vlézt do hrnce, kde se vařilo uzené. Naštěstí jsem ho chytila dřív, než stoupl na rozpálený tál kamen. Včera kolem projížděli kupci. Spěchali. Král prý pořádá slavnosti u příležitosti narození dcery a oni vezou látky a šperky. Zjistila jsem, že několik zavařenin, které jsem dostala od Jany, zplesnivělo. Musela jsem je vyhodit. Ráno se tu stavil Marek. Zvou mě s Janou na zítra na večeři. Jsem ráda, občas si tady připadám strašlivě sama.

14. den mého velkolepého dobrodružství

Geralt mě ráno nevybíravým způsobem probudil. Měl jsem ošklivou kocovinu a příliš jsem si toho z předchozího večera a noci nepamatoval, ale myslím, že jsem si to užil.
Yennefer ještě nevybíravěji trvala na tom, abychom pokračovali dál v cestě, protože je v sázce Cirin život, na což je ona, jak mi neopomněla několikrát zdůraznit, dost citlivá.
Elfové se nakonec ukázali být jako velmi pohostinní. Tenhle oddíl veverek zjevně není tak krvelačný jako ostatní. Možná za to může chladný severní vzduch.
Musím končit. Geralt mě popohání. Nutno zaznamenat, že takhle jsem si svoje dobrodružství vůbec nepředstavoval.