DMD č. 15. pro 15. 4. 2012. Téma: Co je psáno to je dáno

Ještě jedno nesoutěžní pro odlehčení.
Stres. Hrůza. Zaspala jsem. Honem do koupelny, vyčistit si zuby. Do háááje! Žárovka praskla. Na výměnu není čas. To se musí stát zrovna mě a zrovna teď?
Po paměti šátrám po kartáčku na zuby a pastě. Rychle otevřít. Rázem je polovina pasty venku. Zatroleně! Konečně si čistím chrup. Jen se mně kartáček několikrát zahemží v ústech, nevím zoufalstvím, co dělat. Honem plivu pastu. Nějak to nejde. Odporná chuť. Málem vyplivuji i všechny zuby. Chce se mi zvracet. Popadnu tubu a běžím se podívat do světla na značku. Co je psáno, to je dáno.
Cení se na mne název Laliomléčný krém.

Co je psáno, to je dáno, říkával otec, ale ona nevěřila v osud. Byla přesvědčena, že snahou, úsilím a správným rozhodováním můžeme ovlivnit svůj život. Pokud se něco vážného stane, může to být jen souhra náhod. Někdy je jen člověk v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
Teď sotva stála. Vyděšená, zmučená. Zkonstruovaný proces. Torturou vynucené doznání. Dav zahučel. Chtěla křičet: "Jsem nevinná!", ale neodvážila se. Soudce se na ni díval přes lorňon a myslil si své. Klepl kladívkem. Pak se rozkřikl: „Ticho v soudní síni."
Rozběsnil se.
Rozhodnuto, zapsáno....
Biřicové, chopte se té čarodějnice!", zařval a předal jim rozsudek smrti.
"Poslední proces se ženou obviněnou z čarodějnictví se konal v belgickém městě Turnhout v r. 1950. (A to mi nepřijde zase až tak dávno).

Režisér vyděšeně četl scénář k novému akčnímu filmu.
„Čtyři udatní princové - Harry, Barry, Larry a Arry - na svých pestrobarevných ponících jedou vstříc obrovské přesile ptačích lidí. Strhne se zuřivá bitka.“
O několik stran dál stálo: „Růžová poníčice (to je jako samice od poníka) porodí malé poníčí hříbě. Je svítivě zelené a má na sobě růžové fleky. O rodičích není pochyb.“
Další vytřeštěný pohled. Zalistoval na konec.
„Císařství je zachráněno a poníci spolu s princi tančí kolem ohně.“
Režisér omdlel.
Velmi smutné pro něj, na konci stránky stálo malým písmem: „Apríl rejžo! Scénář k novýmu akčnímu trháku má u sebe Frank.“
A/N: Psychodrabble, BJB, úplně bez nápadu. Gratuluju a děkuju všem co to dočetli až sem :-)

A/N: Pro pochopení - fiktivní kniha, obsah. Anne MacDonald je (=stále žije) dcera Betty MacDonald (e.g. Vejce a já). 'Teta Mary' byla Bettyina sestra, Annina teta a taktéž spisovatelka, Mary Bard Jensen. Veškeré informace, které z tohoto obsahu vyplývají (manželství, život etc.) jsou mnou smyšlené. A ano, obsahuje to narážky na knihy obou sester.
Čísla nepočítám jako slova. Věnováno všem, kdo znají alespoň jednu z knih!
****
1. Kdokoli prý může dělat cokoli – hurá do toho!
2. Slasti a strasti života v New Yorku
3. ‚Nikdy si neberte spisovatele.‘ (tatínek)
4. Nesnáším vejce a britské snídaně!
5. Manželovo štěstí nemusí znamenat moje štěstí
6. Reklamní agentura tety Mary
7. Chodit na tržnici a pít tam voňavou kávu z prasklých hrnků prospívá duši
8. Děti jsou mor, jenomže hezčí
9. Nestačí, když budu chytře jen vypadat
10. Opakuji chyby svých rodičů – no a co?
11. Velká rodina prospívá duši
12. V nemoci i ve zdraví, ve svetru i společenských šatech a hlavně v klidu!
13. Nepřestat se objímat

A/N: Tolik tady bylo napsáno alternativních návratů. Ale přece jen to teď máme lepší, víme že přežil. Kvůli tomu se není třeba bouřit.
Co je psáno, to je dáno. To by tak hrálo… My se s tím nesmíříme! Tohle není konec! Takhle to končit prostě nebude! Takové konce netolerujeme. Řekli, pomysleli si, napsali věrní čtenáři Sherlocka Holmese. Na protest zrušili předplatné magazínu. Svá rozhořčená, rozesmutněná, zděšená, výhružná a nevěřícná slova adresovali redakci plátku, kde vycházely povídky. Adresovali je také autorovi.
Jejich slova měla dopad. Po osmi letech se vrátil. Arthur Conan Doyle začal psát román Pes baskervilský, avšak z doby před údajnou smrtí. Spousta otázek zůstala, co Sherlock Holmes, co John Watson. Po dvou letech přišel velkolepý návrat s nezbytným omdlením Johna Watsona.

John sbíhající ze schodů se málem srazil se Sherlockem, který se hnal nahoru.
" Lestrade volal, má pro nás případ."
"Já mám objednané pacienty."
"Tak to zruš."
"Ne."
"Stejně to bude nuda."
"Je to moje práce. Držela mě nad vodou ty tři roky, cos byl pryč."
"Teď jsem zpět, nepotřebuješ práci."
"A co když se rozhodneš zase zmizet? Tři další roky na mě ani nepomyslet?"
Sherlock mu mlčky ustoupil z cesty.
Když se John večer vrátil, Sherlock seděl ve ztemnělém pokoji.
Podal doktorovi krabici.
"Ani na chvíli jsem na tebe nezapomněl. Zbytek je v mojí mailové schránce," vysvětlil detektiv trochu uslzeně.

Eva odhodila ohryzek. Z hada byl vidět už jenom ocásek mizející v trávě.
Popošla a zadívala se na ceduli, co visela na stromě.
„Adame, já asi umím číst!“
„A co tam píšou?“ chtěl vědět Adam. Ležel v trávě a také on už dojídal.
„Zákaz odhazování odpadků!“ četla pomalu Eva. Rychle se sehnula pro odhozený ohryzek.
„A co támhle?“ ukazoval na vedlejší ceduli.
„Zákaz válení se na trávě!“ Adam urychleně vyskočil a pokusil se uválené místo uvést do původního stavu.
Po „Zákazu čurání na stromy“ a „Zákazu volného pobíhání hadů“ je už ani příchod přísného anděla s plamenným mečem moc nepřekvapil.

...je dáno, řekl jsi mi jednou ráno a sepsal své závěti:
Pár pohlavků pro děti, prach milostných dopisů... Ze svatebních podpisů jenom kaňky rozpité. Víno, právě dopité, zvětralé polibky na líčku, pár cetek bezcenných v balíčku, okoralý chleba vášní a „manželé prostopášní“ tvojí rukou na zvonku. Něco vůně v salonku, kterou průvan zabije.
„Nemiloval, nežije“ na kámen náhrobní vytesat dej. Ze srdce vzpomínky vykřešu s kamínky, které jsi sbírala na každé cestě. Slyšíš to ticho? Smyčce a žestě? Bez něhy doteky jsou tvoje na věky a břicha prázdných slov, jež nikdo nesytí.
Byl jsem živ z úsměvů, umírám z nežití.

Věděli, že v močálech Cassaricku je pohřbené další město s poklady Elderlingů. Jenže v cestě byli čerstvě vylíhlí draci. Čekalo se, že hned vzlétnou a zmizí za svou kořistí.
Smlouva s Tintaglií zavazovala lidi, aby se postarali o novou generaci draků. Tintaglia za to poctivě hlídala ústí Deštné řeky a zaháněla nebo ničila nepřátelské lodi. Oni prokopali průplav, aby se stovky mořských hadů dostaly ke své líhni. Pomáhali desítkám, které cestu přežily, aby si vytvořily kokony. Tím měl být úkol splněn.
Jenže tihle draci nevzlétnou. Jsou nemotorní, špatně vyvinutí… a hladoví. Bude třeba je krmit, ošetřovat, hlídat. Smlouva platí dál.

Sám vlastně nevěděl, proč s tím začal. Asi prostě z nudy. Nebo ze zvědavosti, jestli ještě někoho vůbec zajímá, co vyvádí ve skutečnosti, nebo si novináři vystačí s vymýšlením.
Každopádně si jednou po obědě koupil bulvár, našel svou fotku a zjistil, že byl spatřen opilý v nočním klubu. Co se dalo dělat, oblékl si koženou bundu, mávl na taxíka a šel se opít do nočního klubu. Brzy na to byl prý spatřen se dvěma velmi mladými slečnami, které si odváděl k sobě do bytu. Tento úkol mu dal zabrat o trochu víc. Horší ale bylo, když údajně sbalil jednu topmodelku.