DMD č. 15. pro 15. 4. 2012. Téma: Co je psáno to je dáno

Pokračování drabblu Dvojčata, o které si několik z vás napsalo. Děkuji za zájem a zároveň se omlouvám, že tohle drabble je spíše takový mezičlánek k nějakému závěru, k němuž teprve bude muset dojít.
Nemusela si obléct bratrův oděv, kdyby její druhé šaty zrovna neschly na louce za chalupou. Nemusela si stříhat vlasy, aby vypadala jako on, kdyby se nerozhodla, že záměna musí být dokonalá. Mohla snadno dokázat, kdo skutečně je, když si ji odváděli verbíři, kdyby nechtěla bratra neprozradit.
Na záměnu se přišlo, až když si měla v kasárnách obléct vojenskou uniformu.
Plukovník Wenig střídavě rozhazoval lejstra a provrtával očima dívku.
„Odvedli jsme tě? Odvedli. A když už se stalo – jakkoli nechápu, o co tu ksakru jde – tak se tu nikde nepíše, že by sis mohla jen tak odkráčet. Teď jsi naše, tečka.“

„Dej mi ještě týden, Kopýtko, prosím,“ škemral na kolenou anděl a lomil rukama. Kopýtkem nazval čerta v exilu, kterému dlužil pořádný balík za služby, které mu poskytl. Kopýtko se ve skutečnosti jmenoval Michal a vedl obchod s informacemi a zbožím pro Jiné, někde ve Zlaté uličce. A poslední známkou čertovství, bylo právě kopyto levé nohy.
„Pírko,“ začal, oblečen ve smokingu, a otočil do sebe sklenku brandy, „podepsal jsi smlouvu? Podepsal. Nesplnil jsi podmínky?“
„Splním!“
„Nesplnil. Takový ústupek, o který prosíš, škodí businessu. Co to znamená? Že ti nikdo nepomůže.“
„Smilování…“
„Přistřihněte mu křídla. A ať moc neřve. Je přeci neděle.“

Přecházel z místa na místo jako lev v kleci.
Přemýšlel.
Nenáviděl všechna ta proroctví.
Nevěřil jim.
Byl to přeci nesmysl. Jemu nemůže být odpuštěno. Nemůže mu být navrácen život.
Ne jemu. Ne Zhoubě Evropy nebo alespoň tomu, co z ní zbylo v jeho duši.
Nikdy nevěřil na proroctví. Jsou tak zmatená, tak nejasná a vrtkavá.
Nemohli mít jistotu, že má Wesley pravdu.
Ale přesto přese všechno… může se odhodlat doufat?
Téměř s úzkostí pohlédl na stůl, na kterém ležel starý svitek.
Shanshu proroctví.
Staré, vrtkavé proroctví a hlas našeptávající mu staré přísloví.
Možná, když bude doufat, se vše stane realitou.

„Ááách!!! Veľký Sauron!“ Saruman s hrôzou kvacol na stoličku. „Och! Ešte väčší Saruman!“
„Pane?“ Gríma k nemu opatrne pristúpil. Zbadal to, čo ho rozrušilo. „Snáď by ste neverili takým povedačkám...“
„Povedačkám?“ Saruman naňho vypleštil oči. „Predpovedajú našu skazu!“
„Ale to ja hlúposť. Ste ten najväčší čarodej všetkých dôb. A najbližších desaťtisíc rokov sa vám žiaden čarodej nebude rovnať...“ zaliečal sa.
„Však?“ Saruman sa hrdo zazubil. „Ale tá kniha! Vedia o nás všetko! Skřeti, palantír, Sauron, blížiaca sa vojna s Rohanom...“
„Určite je to len niekto, kto vás šmíruje. Tu máte. Čítajte radšej Harryho Pottera...“
„Kto to je vlastne ten Tolkien?“

Když je člověk opilý, neměl by psát e-maily. Odesílat by je neměl už vůbec.
Opilost neboli opojenost je stav, který vzniká po intoxikaci alkoholem. Typická je pro ni nadnesená nálada, bývá zvýšené sebevědomí, zvýšená podnikavost a družnost, zmenšují se sociální zábrany.
Ona opilá byla. Intoxikace ale nevznikla požitím alkoholu, nýbrž kombinací dvou tabulek čokolády, dojímavě romantického filmu, pozdně noční hodiny, povolených nervů a všech těch nechutně šťastných párečků v okolí.
Rozhodla se jednat.
Sotva klikla na „odeslat e-mail“, začala toho litovat. Jenomže už to nešlo vrátit zpět.
Ticho, které se potom na druhém konci rozhostilo, ji málem připravilo o sluch.
A/N: Věnováno všem literárním sebevražedkyním a sebevrahům.
(Text kurzívou je mírně zkrácená definice z wikipedie :). )

Když jsem Margaritu požádala o půjčení kronik, měla jsem pocit, že vše, co v nich bude uvedeno, bude podle skutečnosti. Byla jsem překvapena, když jsem zjistila, jak je období Lenčiny přítomnosti zapsáno. V některých ohledech se hodně lišilo od toho, co mi vypravovala a co popsala v knize Drak v mém srdci.
Říká se, že kroniky píšou vítězové a asi v tom bude hodně pravdy. I dnešní média dokáží zkreslit realitu jen tím, jak to podají veřejnosti. A tady tomu nebylo jinak. Byla jsem ráda, že ještě žijí pamětníci těch časů - vždyť to bylo pouhých šestnáct let. Znala jsem pravdu.

Trpaslická hospoda hlučela hovorem. Sheldon Skaggs se obrátil na svého spolustolovníka.
„Vzpomínáš, Yarpene, jaks tenkrát říkal, že tu cintránskú princeznu nikdo k sobášu nedonutí, kasal ses, že o tem něco víš, jako bys tu děvčicu znal. A tuhomáš, Cintra připadla Nilfgaardu, ta tvoja Ciri už sedí na císařském trůnu. Tak to stojí černé na bílém, to nemožeš popírat.“
Yarpen otevřel ústa a chtěl protestovat, ale v půli slova se zarazil. Nemá smysl se hádat, stejně by mu nevěřili. A i kdyby, ničemu by to neprospělo.
„Když to stojí černé na bílém, tož to mosí být pravda,“ řekl smířlivě. Věděl svoje.

Očekávaná zásilka dorazila. Zavřela se ve svém pokoji, pečlivě si přečetla příbalový leták. Spokojeně pokývala hlavou, všechno bylo zcela jasné.
Postupovala přesně podle návodu. Záhy se ovšem bytem nesl příšerný řev…
„Auuuuuuu!“ pištěla zoufale, z očí se jí kutálely slzy.
„Co se ti stalo?“ vpadnul dovnitř její přítel.
„Pálí to jako čert…“ stěžovala si.
„Depilační sada?“ četl na krabičce. „To je nějaký nový druh mudlovského mučení?“
„Píšou tady, že jde o naprosto bezbolestnou metodu na zbavení chloupků,“ zakňourala.
Severus zakroutil nevěřícně hlavou.
„Hermiono… Myslel jsem si, že z té naivní víry v pravdivost všeho, co je napsáno, jsi už vyrostla…“

pozn.: zběsile okrajováno...
Přes všechnu hrdost Darcy musel podlehnout. Bingley musel pochopit.
Ferrarsovi museli svolit, Marianne musela prohlédnout, znovu milovat.
Edmundovi se muselo rozsvítit, paní Norrisová musela pykat.
Catherine musela dospět, plány generála Tilneyho musely ztroskotat.
Knightley se musel svému srdci vzdát. Churchillovi museli být křehce šťastní, Eltonovi museli být šťastní ze všech sil.
Anne a Frederick museli překonat pochyby, najít odvahu.
Thornton musel ustoupit, Margaret mu musela pomoci.
Cranfordské paninky musely rozvíjet své elegant economies.
Rochester ji musel přijmout, musela se vrátit.
Caroline musela Roberta přesvědčit, že láska nekouše.
Roger s Molly si mohli vybírat, jak dopadnou. Elizabeth Gaskell je nestihla dopsat.

slash, 18+
Utíkám, jak mi to mé zfetované tělo dovolí. Jsem v šoku, klepu se.
Začínám si uvědomovat, jak šílenou pitomost jsem provedl.
Houpačka… znásilnění? Už nikdy!
Kretén Sap! Měl jsem mu vrazit větší!
Poprvé jsem rád, že Brian není ještě doma. Potřebuji se sebrat, nechci, aby to věděl.
Moje hrdost je na kolenou, ale už chápu, že je lepší požádat partnera o peníze než tohle.
Bojím se odmítnutí. Nebylo by divu, potom co jsem prováděl.
On ale řekne „dohoda je dohoda, musíme to sepsat.“
Jistě – co je psáno, to je dáno…
Chci být samostatný, správný chlap, jeho partner.
Dokážu mu to.