Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Dveře dokořán, záplava světel a veselé hudby přetéká na temnou ulici.
Evžen stane na prahu, přehlíží vyzdobenou síň.
Stěny se otřásají rytmickým podupáváním mnoha nohou. Stoly prohnuté pod pekáči plnými pečeného masa, z vysmolených korbelů stříká pěna.
Přiskočí děvče krev a mlíko, z bílých krajek se dere bujné poprsí, rudá ústa rozesmátá.
Podává plnou sklenici.
Evžen ihned pocítí žízeň, zaváhá… Odmítne. To nebude jen tak. Vzal by jed, že je to past.
A náhle vidí:
Tanečníci se pohybují mechanicky jako loutky.
Jedlíci zvedají sousta k ústům, aniž by polkli.
Úsměvy jsou škleb.
Hlasy zní dutě, ve skelných očích sedí smrt.
Tak jo, udělám nám reklamu. Tohle téma mi pomohlo dostat se asi o padesát let zpět do jiného románu. A psalo se nádherně, že je mi líto, že jsem měla pouze sto slov.
„Můžete mi prosím vyprávět o útěku Amy? U nás se přes padesát let myslelo, že zahynula někde na moři. Pak se vynořil Brent a najednou je všechno jinak,“ poprosila Risa Brentovu maminku. Nikdy bych nevěřila, že existuje jiný kontinent.“
„Amy byla statečná a chytrá žena. Když pochopila, že ani život v Tezárii, kam se uchýlila na příkaz svého otce Velvrika, ji nezaručí klidný a svobodný život, rozhodla se, že spolu se svým mužem najdou ztracený kontinent Novia. Pluli dlouho, netušili, zda vůbec doplují, Amy tesknila po své dceři, kterou zanechala v Tezárii, ale nakonec se jí sázka na smrt vyplatila.“
Román, o kterém se zmiňuji, bohužel ještě stále není dopsán. Boj o Dračí trůn je o jedné sestrovražedné válce, ale taky o lásce, obětech, intrikách, a chystám se ho napsat spolu s Eillen. Něco málo už je napsáno, ještě více je rozpracováno a jen díky tomu, že už je dějová linka jasná, jsem o Amy nechtěla psát tady v DMD. Tak aspoň dnes dostala chvilku prostor.
Různých sázek na smrt jsem v knize Jak odejít na věčnost našla spousty.
Bungee jumping. Přecházení kolejí se sluchátky na uších. Snowboardin, lyžování a laviny... Téma je temné a příběh, který jsem nakonec vybrala, neméně.
Doufám, že do téhle knihy jsem už letos sáhla naposled.
„Že to nedokážu? Jako nic!“
„Neblbni! Tam se neprotáhneš!“
„Mám praxi. Instaluju vzduchotechniku, víš, kudy všudy já už prolezl?“
„Myslím si, že kecáš.“
„Vsadíme se?“
Za dva dny zazněla na lince 911 zoufalá prosba o pomoc.
Mladík při pokusu o loupež rozbil úzké suterénní okno banky v Cincinnti. Při průlezu dovnitř si pořezal zápěstí o sklo a vzápětí zjistil, že je v prázdné místnosti, žádný sejf, jen uzamčené dveře. Na okno, kudy se protáhl dovnitř, nedosáhl, a z poraněných zápěstí lila krev. O hodinu později zavolal na tísňovou linku, ale než dorazila pomoc, ztratil příliš mnoho krve.
Prohrál nejen sázku…
"To pole vychází z podzemí a je zkreslené průchodem, asi přes bariéry."
"Řekl bych, přes hodně silné, " dodal Wertrankell.
"Slyšim v něm těmporálni pósun."
"Je to narušení času. Ten elementální průsak pochází z minulosti!"
Ze země vylezl kalcivir, pak druhý a ještě třetí. Dva kroutí hlavami, jeden cosi gestikuluje.
"Nebylo jich původně šest?" podivil se Leydenforz.
"Je to tak, zdá se, že zbylí se už nevrátí. Vsadím se, že dole je něco nebezpečného. Kalcivir není nejlepší bojovník, ale zabít jej tak rychle, že nestihne utéct, zas tak snadné není. Tam dole je zdroj našich problémů," zamračila se Alaemma de Licaragon.
Nad červeným pieskom sa vlnil horúci vzduch. Jazero odrážalo jasnú oblohu a nízke kopce porastené občasnými trsmi suchých rastlín.
Zrazu sa vzniesol kúdol prachu, keď neďaleko jazera zastavil džíp. Vystúpili z neho dvaja mladíci s brokovnicami.
„Do čoho budeme strieľať?“ spýtal sa David.
„Čo tak hento?“ James vystrelil na trojmetrový kaktus saguaro a ten sa po niekoľkých zásahoch zvalil.
„To bolo príliš ľahké,“ zasmial sa David. „Stav sa, že zostrelím tamten!“ ukázal na takmer deväťmetrového obra.
Salva z brokovnice odsekla jedno z mohutných ramien. Vyzeralo to, akoby kaktus udrel rukou na zem proti svojmu útočníkovi.
David Grundman bol namieste mŕtvy.
Podľa Wikipedie aj podľa New York Times sa to skutočne stalo. To odstrelené kaktusové rameno vraj vážilo až 230 kíl.
Navštívíme takovou normální třídu s takovým normálně střeleným fyzikářem. Úkol je jasný: Zachraňte láhev! A kdoví, kolik jich zhyne, než se dílo podaří...
"Na Vratné lahve jdeme až zítra!"
"Tak se je dneska naučíte zachraňovat. Tu je basa prázdných. Pusťte každý jednu z výše hrudníku na zem tak, aby se nerozbila. Tady máte záchranářské vybavení - sto dvacet centimetrů provázku, pastelku, matku M6."
První láhev zaduněla o podlahu.
"Vsadím se, že jich zabijete, vlastně rozbijete, aspoň půlku při prvním pokusu. Zajděte pro žíněnku do tělocvičny."
...
"Na co potřebujete žíněnku, kluci?"
"Pan učitel nás nutí zachraňovat pivní lahve."
"A?"
"Už se vsadil, že žádná nevydrží."
"Tak poslouchejte..."
...
"Vida, všechny přežily. Kdo vám poradil?"
"Tělocvikář."
"Tak to dopadá, když se váš bývalý student stane vašim kolegou!"
Tak co, víte, jak to udělat? Než si odkryjete řešení neviditelným písmem, zkuste se zamyslet sami.
Připravte si skleněnou láhev, např. od piva, asi 120 cm dlouhý pevný provázek a matičku (např. M6). Na jeden konec provázku pevně přivažte matičku a druhý konec přivažte k hrdlu láhve. Do jedné ruky vezměte pastelku a druhou rukou držte konec provázku s matičkou. Provázek přitom leží na pastelce poblíž konce s láhví, která visí ve vzduchu. Vše je naznačeno na schematickém nákresu. Zeptejte se žáků, co se stane, když pustíte konec provázku s matičkou. Pravděpodobně budou očekávat, že se láhev rozbije. Kupodivu se to nestane. Konec provázku s matičkou se během pádu láhve namotává na pastelku, až se láhev kousek nad zemí zastaví. Předem si musíte vyzkoušet, v jaké výšce vše držet, kde podepřít provázek popřípadě také, jak dlouhý provázek potřebujete, aby vše dobře dopadlo. Dejte pozor na matičku. Ta se pohybuje velkou rychlostí, a kdyby se utrhla, byla by velice nebezpečná. Proto vždy stůjte na takovém místě a držte provázek v takovém směru, aby utržená matička nemohla nikoho zasáhnout!
Každých devadesát let se na zem reinkarnuje dvanáct bohů jako dvanáct teenagerů. Jsou milováni. Jsou nenáviděni. Do dvou let budou mrtví…
(Nesoutěžní.)
Když se v lednu 2014 objevila Amaterasu jako devátá z nich, bylo jasné, že je to opravdový Návrat a ne jen promyšlená marketingová kampaň. Sázkové kanceláře tedy vypsaly kurzy na to, kteří tři bohové se ještě objeví. Riziko bylo rozložené, historické dokumenty naznačovaly, že panteon je proměnlivý, a zatímco někteří jeho členové přijdou téměř vždy, další mohou cyklus či dva vynechat nebo se objevit v jiném aspektu. Religionistům a archeologům svět nikdy nenaslouchal horlivěji.
Když se v červnu ve své trojjedinosti zjevily poslední z nich, Norny, sázkové kanceláře briskně změnily taktiku. Vypsaly sázky na to, kdo z nich další zařve.
The Wicked + The Divine je doslova boží komiksová série. Je dokončená. Je krásná. Je chytrá, je moderní, je inkluzivní, je napínavá s tajemstvím do poslední chvíle. Moc, moc doporučuju.
„Odejdi,“ řekne harpyje. „Lidi tady nechceme.“
„Pomozte mi najít Františka. Pak odejdeme oba.“
„Nikdy tady nebyl.“
Musel propadnout mnohem dál.
„Jak se dostanu do dalšího světa?
Otázka je pochopitelná. Všude vidí jen travnaté plochy. Nikde náznak brány.
„Vede do něj bezedná propast,“ odpoví harpyje a ušklíbne. „Anebo možná lžu a rozbiješ se o skaliska nebo budeš padat do skonání věků.“
Která možnost je děsivější?
„Pokud se nevrátím, přijdou další.“
Harpyje přikývne a řekne. „Slib mi tedy, že z třetího světa odvedeš toho muže.“
„Koho?“
„Čeká na tebe.“
„Nerozumím.“
„Kdo jiný by měl? Propast je daleko. Sedni si před moje křídla.“
Je sázka do loterie, zda vás neznámá harpyje posílá na smrt nebo mluví pravdu. Ale jestli to jako téma neprojde, tak se svět nezboří.
„A to nemohla nechat ani vzkaz?“
„Třeba mohla. Třeba jen nechtěla,“ krčí Vilda povzneseně rameny. „Ale víš co? Můžeš jí napsat.“
„SMSky ignoruje.“
„Dopis, vole.“
Adam nelichotivé oslovení raději přehlédne.
„Kam?“
„Sem. Předám.“
„Trochu překomplikované, ne?“
„Tak si jdi za zrzkou. Ta je zjevně jednoduchá dost.“ utne Vilda diskusi nekompromisně.
---
„Stejně mi to na Tildu nesedí. Že by prostě sbalila kufry a vyklidila ring,“ poznamená Dáša, když Adam vypadne. „Spíš bych sázela, že tu ochechuli zabije.“
„To i jiní,“ kývne Vilda nečekaně vážně. „Odjezd nebyl její nápad.“
„Myslela jsem to s nadsázkou,“ pozdvihne Dáša obočí.
„Já ne, lásko,“ povzdechne Vilda.
Tak jsem si říkala, co já s tímhle tématem zrovna teď? Ale nakonec se mi docela hodilo. Další
Láva ze soptícího vulkánu se řinula proudem, a země se otřásala. Moře pěnilo a klokotalo, jako by se vařilo, a na obloze blesk stíhal blesk.
Matka se čtyři dětmi stála na vysoké skále a pozorovala obzor, kde zuřila nadpřirozená bitva.
"Je čas, mé děti."
"Jsi si jistá, že činíme dobře, matko?" ozvala se ta okřídlená z dcer. "Postavíme se proti vlastnímu rodu, proti vlastnímu otci! A jestli ten boj nakonec prohrajeme, můžeme rovnou počítat se smrtí."
"Ale pokud zvítězíme, Kronos zemře a jeho tyranie skončí, mé děti."
Váhání trvalo jen okamžik, a pak pětice vyrazila do boje.
Diovi na pomoc.
Dnes jsme zabrousili do dávnějších dob. Když Zeus bojoval se svým otcem Kronem, titánka Styx se spolu se svými dětmi, dcerami Níké a Biá a syny Kratem a Zélem, postavili na jeho stranu proti titánům. Okřídlená Níké nakonec Diovi přinesla vítězství.
