DMD č. 18. pro 18. 4. 2020. Téma: Sázka na smrt

Mezi známými typy dluhopisů pozornost přitahují ty, které jsou vázané na nestandardní věci. Jako příklad se často uvádí dluhopis vázaný na úmrtnost. Výplaty na tomto dluhopisu jsou vázány na přežití či úmrtí jisté konkrétní populace osob. Tyto dluhopisy jsou často používány pojišťovnami jako záruka toho, že nebudou vyplácet vysoké částky peněz investorům v případě velkých katastrof. Je to pravá sázka na smrt. Kupující dluhopisu půjčí pojišťovně peníze s tím, že pojišťovna mu bude platit dividendy na bázi toho, jak velká část jisté skupiny osob stále přežívá. Pokud celá skupina vymře předtím, než se investice naplní, kupující sázku prohrál, a naopak.

Na začátku se ještě mohl rozhodnout. Někteří svým bohům obětují květiny. Další ovoce. Jiní se zastaví u zvířat.
Jenže, on svého Boha považoval za největšího, za toho, pro kterého je jen oběť nejvyšší dost dobrá. Vsadil na smrt a pach prolévané krve přiváděl věřící Bohu blíž.
Bůh jim přál. Získávali nová území, bohatli a jejich vážnost vzrůstala. Už nebyli jen malá nevýznamná sekta.
A ti, kdo založili Chrám, postupně uléhali na oltář, když bylo třeba usmířit Boha obzvláště významnou obětí.
Teď už si první První vybírat nemohl. K oltáři mu zbýval jediný krok a jeho nástupce držel v ruce nůž.

Pohled na vzdalující se Ostrov Tkadlen v Gormalith vyvolal pocit finality. Teprve teď, když nemusela před Liadan předstírat sebevědomí, si uvědomila, jak obrovský risk její plán znamená. Napadaly jí tisíce příležitostí, kde by stačila jedna malá náhoda a celá budoucnost se vydá směrem, kde umře spousta nevinných lidí.
Přesto Gormlaith neměla jinou možnost. Studnice jí ukázala jen jedinou nadějnou budoucnost a Gormlaith na ni vsadila všechno. I přesto, že tato budoucnost začínala její smrtí. Aby přivedla dívku, kterou ve Studnici našla, potřebovala kouzlo, a žádné kouzlo nebylo silnější než oběť. A žádná oběť nebyla silnější než dobrovolně obětovaný vlastní život.

Velký Joe znal herní automaty a věděl, že na nich zpravidla prohrajete výrazně víc než naopak. Takový automat tu byl a jakýsi vyčouhlý chlápek se od něho nehnul už přes hodinu. A zdálo se, že mu to vynášelo.

Otázky byly poněkud výstřední. Kolik lidí zemřelo ve stoleté válce? Podivín odpověděl naprosto přesně. Výhry se sypaly a chlapi se začali sázet, kdy to asi zkazí.

Objevila se nová otázka a dlouhán zaváhal. Joe vykřikl: "1977! Elvis zemřel 1977!"

Černá helmice se k němu otočila a Joeovi se zdálo, že zahlédl prázdné oční důlky.

TO BYCH O TOM SNAD MUSEL NĚCO VĚDĚT.

Urazil moji zemi? Urazil moje rodiče, které jsem před pár dny pohřbil v troskách našeho domu?
Bolest mě zbavila sebekontroly. Mrsknul jsem po něm rukavici a vyšel před krčmu.
Moje výzva ho rozesmála, ale měl dost slušnosti, aby mě následoval ven.
Až na denním světle jsem zjistil, jakou jsem udělal chybu.
Na univerzitě jsme měli portréty současných vládců ostrova i jejich předků. Tenhle obličej bych si nespletl nikdy. Přede mnou stál král Fulgor, do jehož služeb jsem se chystal vstoupit.
Hozenou kostku ani rukavici nevrátíš. Jestli jsem ho vyzval z tajené touhy zemřít, měl jsem to mít. Takového protivníka neporazím.

Čas se začínal naplňovat. K překrytí měsíců mělo dojít už za tři dny.

Tato situace byla vždy na J-oh-ui ve stínu paniky a strachu. Největší L-en-aové, se sešli, aby vybrali, kterou z vakcín I-onti by měli použít.

Modrou, to když převládne záře měsíce Z-ar-ana, nebo fialovou, při vítězství O-our-iye.

Správný tip byl cestou k štastnému životu pro dalších 100 let.

Nebo mohli obě smíchat v určitém poměru a štastný život trochu pohoršit.

Nebo, a to se neodvážili nikdy, to riskovali a vybrali jednu z nich.
To ale byla jistá sázka na smrt. Všech.

A to se dosud opravdu nikdo neodvážil.

"What are we doing here?" Raven asked, his voice hushed. The place had that effect.
"Looking for answers."
Her fingers brushed the spines of the softly whispering books, then stopped on one.
She hesitated a moment before pulling it out.
"What I and Swan got from the locket and looking glass gave me an idea."
"I thought these were just biographies of dead people... sorry," he added as he noticed the name on the tome and the fleeting tightening of her grip on it.
"It's more like looking through their eyes. And sometimes, you just need to take a gamble."

Poprvé po Novém roce se Franta sešel se svými kamarády v oblíbeném lokále. Jakmile zamířil ke stolu, Standa spustil:
„Těbůh, Franto, tak co tomu říkáš? Projeli jsme to.“
„Nojo, všichni čtyři. Kdo by to řek, že Pepan bude mít pravdu?“
„Hele, už je tady taky!“ ozval se Láďa. A všichni začali vykřikovat jeden přes druhého:
„No Pepane, ty se teď budeš mít!“
„Ty vole, jaks to mohl vědět?“
„Takže jednou za tebe budu platit já, příště Jirka, potom Franta, pak Standa…“
Pepan se jenom usmíval. Jako jediný si vsadil správně.
Prezident republiky byl i v novém roce stále ještě naživu.

It was on the day when he fell and hit his head when he met death.
The people with their frame waited in line for their lives being taken and given back. He wasn't one of them. Doomed, or privileged.
It wasn't blood they were after. It was the cherries. Always the cherries.

He put a scarf around his face and left his apartment after 5 weeks. He walked to where the hole in the fence used to be, the house, the cherrytree. But the house was rebuilt, the fence new, the tree cut, and no cherries to be found.

Keď som sa prebudil, už bolo popoludnie a slnko príjemne hrialo. Soňa sedela oproti mne a vyzerala, že jej nie je úplne dobre.
"Vyzeráš, ako keby si tam našla recept na rajčatovú polievku" prelomil som ticho. Soňa nenávidí rajčata.
Ani sa neusmiala.
"On celé to údolie preklial." povedala neveriacky. "Len tí, ktorí odovzdajú rubín, sú chránení. Ostatní..mu odovzdávajú svoju životnú silu."
Možno sme sa nemali na to hľadanie rubínu úplne vykašľať.
"Jak to zlomiť?".
"Musíme zničiť zdroj jeho sily." povedala unavene.
"A ďalej?"
"Myslíš, že nás skôr zabije to údolie, černokňažníkov poskok alebo tá nesmrteľná bytosť, čo to stráži ??"