DMD č. 17. pro 17. 4. 2020. Téma: Splynutí uší

"No co jé?" zeptal se Ragul otráveným, typicky trpasličím, skřehotavým tónem.

"Co vlastně víš o tom džbánu plném mé magie, který tví dávní bratři v boji
schovali neznámo kam?" Odtušila chladně Eowyn.

"Já? No... nic!" Poškrábal se zamyšleně sekerou ve vousech. "A jaký bratři v boji, vždyť víš, že jsem od nich zdrhnul!
Jen abych se přidal k tobě, elfko!" Odfrkl, "a tady k Timovi."

"Nu dobrá, džbán kouzel byl možná jediná naděje, jak se odsud dostat...
I když, možná je ještě jeden způsob. Otomagie!"

"Oto co?" vyhrkli kluci překvapeně.

"Splynutí sluchových myslí. Když jsme společně zpívali, dokážeme i tohle!"

Gertruda Křiklanová zůstala v Doupěti déle, než Weasleyovi předpokládali.
Zůstala natrvalo.
A začalo se jí říkat tetička Trudy.
Tetička Trudy byla vynikající kuchařka, takže si brzy získala přízeň všech obyvatel domu.
Tetička Trudy také měla spoustu tajemství, čímž k sobě přitahovala pozornost Freda a George.
Ti se jednou odvážili prostrčit pod dveřmi její ložnice ultradlouhé uši.
Chvíli se ozýval čistý zvuk. Pak v uších zapraskalo. Relace skončila.
„Do háje, asi tam má rušičku!“
„Je fakt zatraceně dobrá!“
Kdyby vlastní uši nevyslala pootevřeným oknem do místnosti i Muriel, možná by se dozvěděli něco opravdu šokujícího.
Takhle se oba provázky akorát zamotaly.

Rozechvělými prsty skládal modrozlaté kousky k sobě. Pořád na nich byly skvrny od kakaa. Vypadaly jako otisky jeho prstů. Jemně tiskl střepy dohromady, jakoby spojoval své vlastní zraněné a roztříštěné nitro.
Zlaté linie se skládaly do tvarů exotických stromů a ptáčků. Ta drobná a křehká věc měla ve světě, kde žil, větší hodnotu než lidský život. Zdála se i mnohem zranitelnější.
Ostrý střep mu rozřízl prst a bílá jizva v porcelánu se zabarvila do krvava. Přitom zbývalo tak málo. Pod tenkou vrstvou laku by spoje u oušek dokázaly splynout a zatajit lidským očím krutou pravdu.
Některé rány se nikdy nezhojí.

S půlnocí mlýn utichne. Na hambalkách je slyšet už jen šustění sena, kravské přežvykování, tiché zvonky ovcí, lehoučké kroky koček, praskání trámů.

Anděla tichoučce sleze dolů na dvůr, ve vratech stodoly se zaposlouchá. Nikde nikdo, jen noční pták přelétne tichem a zmizí. Anděla přeběhne dvůr, kliku domu stiskne pomaličku, aby nezaznělo ani zaskřípání.

Přeskočí vrzavý schod a zastaví se. Přešlapuje na bosých nohách, zavře oči a naslouchá. Dům vzdychá vzdálenými šepoty, nic víc slyšet není.

Dokud nenapne sluch až do krajnosti. Teprve tehdy zaslechne pláč jako slabý stínek, jako ozvěnu zdáli.

Bez klepání otevře dveře do Stáziny ložnice a vejde.

Zavřel za sebou dveře, rozsvítil a nadskočil leknutím. Na gauči vedle sebe seděla jeho spolubydlící Caroline a nejlepší kamarád Toby. Oba na něho vrhali upřený a přísný pohled.

Daniel:"Co tu sakra... oba... vždyť se ani neznáte!"
Toby: "Hele, už toho bylo prostě moc. Půl roku mluvíš jenom o ní."
Caroline: "Narazili jsme na sebe v klubu, od vidění jsme se znali."
Toby: "Ukázalo se, že nás terorizuješ svou nešťastnou zamilovaností oba. Takže tohle ber jako sebeobranu!"
Caroline: "Vymysleli jsme to. Všechno. Prostě půjdeš a získáš dívku svého srdce."
Toby: "A taky jsme se u toho dali dohromady my dva."

Temno. Nejdříve se mu vrátí hmat. Uvědomí si sám sebe. Vodu okolo.
Pak přijdou zvuky. Tlumené, nerozpoznatelné.
Hup-hhho. Hup-chho. Hyp-hhho.
"...uši, ...uši, ...uši..."
Uši? Ano, uši. Jen kdyby fungovaly správně. Co to jen?
"...ťo, ...ťo, ...ťo!"
Každé ucho vnímá jiný zvuk, z každého jen půlku. Zatřepe hlavou. V uších zašplouchá.
Je to hlas?
Hup-hhho. Hup-chho. Hyp-hhho.
Jsou to... Vzlyky, ano, vzlyky. A slova.
Ten hlas zná, to je přece Karl! Ale kde? Kde, sakra? Znovu zatřepe hlavou, oči zatím stále slepé. V uších praskne. Pootočí hlavu.
"Česťo, Česťo, Česťo!" Ano, tam. Nalevo, blízko. Otevře oči. Karl.
"Já nechci tvou duši..."

Dávno padla noc, ale na Olympu to zřídkakdy znamenalo konec večírku.
„Persefona mě nikdy chtít nebude,“ stěžoval si Hádes každému, kdo byl ochoten poslouchat.
„Protože na to jdeš úplně špatně!"
„Jsem jedno ucho.“
Zeus – víc než jen lehce v náladě – se té představě zasmál. Pak se k bratrovi naklonil.
„Musíš ji unést.“
„Unést,“ zopakoval nepřesvědčeně Hádes a odtáhl se. „Proč se mi zdá, že je to blbej nápad?“
„Mně to fungovalo vždycky.“
„Démétér mě zabije.“
Zeus jim dolil sklenice. „Sme nesmrtelní,“ podotkl. „Musíš si pak Persefonu nějak to, udobřit. Pojmenuj po ní kontinent nebo tak.“
Hádes o tom začínal uvažovat.

Čtyřletý zapálil svíčku. Třásl se přitom nedočkavostí a nervozitou. Dělal to poprvé. Doma svíčku zapaloval táta, ale v domku kamarádi pověřili jeho! Pyšně pohlédl na desetiletého, který pochvalně přikývl.
„Tak. Je to tady. Tohle je ta noc. Noc s velkým N. Noc Příchodu. První, kterou smíme strávit sami. Noc, kdy si vyslechneme příběh o příchodu lidí do Habitatu.“
Desetiletý uměl své vzrušení skrývat lépe, přesto mu oči zářily nedočkavostí. Srdce mu bušilo, když si uvědomil, že uši kamarádů splynuly v jedno, aby slyšely jeho první Vypravování.

Zatímco desetiletý vyprávěl, začínala noc, ve které obyvatelé Habitatu nikdy nevycházeli ze svých domovů.

"You know..." Bones raised his cup towards the sky. For a moment just it hung there, swaying slightly. "They say... they say, on Vulcan, that the shape of your ears determine your soulmate."

Jim glanced up at him. How much of the bourboun had ended up in his coffee? There was a fair amount in Jim's cup, too. "What?"

"S'true!"

"How would you know?"

Bones pointed to his head. "Had him in here." His eyes widened. "I remember stuff. Honest truth."

Jim snorted, taking a drink. "I'm not Spock"

"Just saying," Bones looked up. "You and him got good ears."

Stáli zrovna u třetího příkopu, když je zahalil mocný stín. Nad jejich hlavami proletěl drak Smerg a vletěl do svého útočiště na hradě Ragar.
"Zdá se, že nás neviděl," oddechl si Ukuk.
"Neviděl, ani neslyšel, nemohl," upřesnil Hynrek.
"Jak je to možné?" divila se Blubka.
"Neměli jste jistě čas si ho prohlížet, takže mi věřte, že tento netvor má sice tři hlavy – hlavu krokodýla, která chrlí plameny, poté hlavu stařeny s křivými ústy, kterými mluví, a hlavu starce s jediným okem a uchem. Zbylé oči a uši splynuly dovnitř krokodýlí hlavy."
"To ovšem znamená, že má slabinu!" radovala se bludička.