DMD č. 12. pro 12. 4. 2014. Téma: Malí a oškliví

Kočičí magie se neomezuje jen na nyvé pohledy, oblézání a vrnění. Od doby, kdy lidé začali bránit kočkám v rozmnožování kastrací, je ultimátním cílem všech kastrovaných kočkomágů výroba kočkunkula.
Tudíž v bytech celého světa probíhají takovéto rituály:
"Víc chlupů! Všechny na jedno místo!"
"Tady pod postel, Želví?"
"To bude nejlepší. Pěkná hromádka..."
"Hele, už se to začíná hýbat..."
"HEPČÍK!"
"Drahý, někde nám tu vzniká třetí kočka. Vezmi prosím vysavač..."
"Bzzzzzz."
Kočky se rozutečou. Je jasné že tenhle pokus je u konce.
"Nevadí, byla ještě malá a ošklivá. Až se nám jednou povede, bude velká a krásná."
"Jako my, Želví?"
"Přesně."

"Hračky škodí dětem," zahájil svůj projev první člen komise. Za jeho zády se objevil dementní úsměv blonďaté panenky.
"Kvůli tomuto kusu plastu propadla spousta dívek nedostižitelnému standartu krásy," krátce se odmlčel, užil si pozornost všech v místnosti, "a takto škodlivých hraček je bohužel mnoho."
Na promítacím plátně se ukázaly další hračky, nerealisticky svalnatá akční figurka a nerealisticky hranatá lego postavička.
"Je načase začít vyrábět hračku, kvůli které se žádné dítě nevzdá večeře, kvůli které nás nebude nikdo žalovat!"
Odhalil krásnou figurku zakrslého, plešatícího, extrémně obézního muže, jeho na svůj věk nevhodně oblečené manželky a jejich přívěsu.
V místnosti bylo ticho.

"Malej a ošklivej!" naříkala paní Tekla Párková, počestná živnostnice cechu dohazovačů a kuplířek v Ankh-Morporku, nad dalším dotazníkem. Nedávno rozšířila pole své působnosti i na jiná etnika, a teď toho pomalu začínala litovat. Snad kromě Ighorů (jejichž požadavkům na ideální Ighorinu se dalo snadno vyhovět např. přišitím jiných uší) byla totiž její úspěšnost dát dohromady správný a šťastný pár velmi malá.
"Tahle chce taky "malého a ošklivého, se slezinou z pravého trpasličího chleba"! Mně přijdou jeden jako druhej! Navíc jich většina ani nevyplní kolonku "pohlaví"!"
Kdo se má v těch trpasličích metaforách a v jejich estetických a morálních kategoriích vyznat.

Denně jsem předstupoval před Tvou tvář. Chválil jsem tě a sloužil jsem ti. Žil jsem v jednotě s Tebou, dával jsi mi moc a já činil vše, co sis přál. Byl jsem šťastný. Miloval jsem tě.
Ale ty jsi mě zradil. Pozdvihl jsi ty červy z prachu a špíny a učinil je velkými. Dal jsi jim přednost. Nic ti neučinili po vůli, ale přesto jsi je miloval více nežli mě.
Nebudu ti již sloužit, nestojíš o mě a já tě už nemohu milovat. Sbohem Hospodine, nech si své ubohé lidi.
Uvidíme, zda ti nakonec alespoň jeden z nich zůstane věrný.

„Sú takí malí a oškliví,“ povedal Ezra, šťuchol do záhradného trpaslíka a ten padol na zadok. Potichu sa zasmial a schytil toho malého chudáka za nohy. „Vyzerajú ako zemiaky,“ uchechtol sa znova, roztočil trpaslíka nad hlavou a odhodil ho preč. Potom sa zohol po ďalšieho, no ten to zrejme očakával, pretože ho uhryzol do ruky a utiekol. „O-ou,“ povedala Ginger a vypleštila na chlapca oči. „Č-čo je?“ spýtal sa vyplašene kamarátky. „Byť tebou tak utekám za madam Pomfreyovou. Tá ošklivosť je vraj nákazlivá,“ poradila kamarátovi, ktorý jej to zhltol a rozbehol sa do nemocničného krídla. Ginger ticho vybuchla v smiech.

Já nemám tváře hladké jako Sníh
Má zbraň není meč či kord
Ale v hře o trůny z hlav padají koruny
A had je ten nejmenší lord.
Náš kraj kvetoucím je sadem
Kde požitek z plodů máš
Zlaťák dej jediný, lev uvolní slabiny,
Na píšťalu si zapískáš
V pažích děvky já složil hořké sliby
A se strachem hlídal každý její sen
Z cizích bláznovství stavěl království
A z chabých myslí modeloval den.
Tak pozor dej, slova zákeřná
Z malých úst dlouho zraňují
Hejno havranů tu v mlze krákorá
A šeptem zrůdu litují.
A šeptem zrůdu litují…
A šeptem zrůdu…
Kráááá!

Přitáhli s čarodějem a bylo jich třináct. Tedy bylo jich vlastně čtrnáct, protože s nimi byl půlčík, ale tomu alespoň nerostly chlupy v uších. A na bradě. A všude.
Vyjedli spíže, zruinovali vinný sklep a zničili kašnu. A ukradli příbory.
„Mám toho dost,“ řekl Erestor a napil se svařáku, který si vyrobil z archivního Eryn Galen Savignon, protože to byla jediná lahev, kterou se podařilo zachránit.
„Hrůza,“ přitakal Lindir, „Jeden z nich se mě dokonce pokoušel svést.“
„Protože si myslel, že jsi ženská,“ upřesnil Glorfindel.
„Pánové, takhle to nejde,“ pokračoval Erestor.
A Lindir zasněně vzdychl: „Kdyby alespoň nebyli tak oškliví…“

Krásnýma velkýma očima lhostejně přejížděla po okolo stojících. Pak se trochu sehnula a ukousla si další výtečné sousto. Zatímco žvýkala, popostrčila trochu svou dceru, ještě malé dítě, aby nechala toho otravného tvora na pokoji a radši se šla najíst.
„Podívej se na ně. Tolik si o sobě myslí. A přitom jsou tak malí a oškliví... Zavalité tělíčko, zakrnělý krk a ty směšné ručičky! Jsou tak pomalí a neohrabaní...“
Majestátně protáhla svůj dlouhý krk, aby se návštěvníkům ZOO předvedla v celé své žirafí kráse.
„Ale dobře, že je máme. Kdo by nechtěl, aby mu sluhové nosili jídlo a kartáčovali mu srst.“

Brogo nastavil útoku čepele štít a udeřil svého nepřítele do hlavy sekerou. Ač měl skřet přilbu, poroučel se k zemi. Další bestie nestihla ani zaútočit, když ji skolil dobře mířenou ranou na krk.
Ani Drokki nezahálel. Skřeta, který na něj nepříjemně dorážel kopím, odeslal za Morgothem silnou ranou kladivem do břicha. Ráně dalšího, ten dne již v pořadí šestého skřeta, se sehnul a zasáhl ho kladivem do žeber. Z otevřené rány se vyvalila krev a odhalila malé a ošklivé polámané kosti.
Ano, jednotka, kterou vyslal bledý skřetí velitel, a která měla získat zpět trpasličí horskou pevnost, naprosto a totálně selhala.

Probrala se špinavá a skoro nahá na břehu nějakého potoka. Netušila, jak se tam dostala, už nikdy však nezapomněla ani na vteřinu následného děsivého bloudění po lese, natož na první setkání se svým novým domovem. Kdyby měla jinou možnost, jakoukoli, nikdy by do toho domu nevkročila. Nejdříve ji napadlo, že je to doupě nějakého tvora z temnoty, kterým se straší děti. Nebyla tak daleko od pravdy. To, co si lidé představují jako roztomilé zmenšené verze jich samých, byla ve skutečnosti odporná polozvířata, degenerované plody zvrácené moci kouzelného lesa. Bylo jich sedm a jí nezbývalo než s nimi na čas zůstat.