DMD č. 7. pro 7. 4. 2014. Téma: Hlavně klid

Hlavně klid. Je to jen další naprosto obyčejná sklizeň. Určitě tě nevyberou.
Hlavně klid. Je to jen rozloučení s příbuznými a přáteli. Nesmíš vypadat slabá.
Hlavně klid. Je to jen zkouška tvých schopností před porotou. Stejně nedostaneš moc bodů.
Hlavně klid. Je to jen vystoupení před kamerou a těmi kapitolskými pitomci. Musíš si získat sponzory.
Hlavně klid. Je to jen další z tvých lovů. S rozdílem, že kořist jsi ty. Musíš to přežít.
Hlavně klid. Je to jen otázka času než ostatní zmizí zpod stromu, na kterém sedíš. Nesmí tě chytit.
Hlavně klid, Katniss. Vždyť jsou to jen Hladové hry.

Všichni nám tvrdili, že dálnicí duchů projet prostě nejde. To jsme slyšeli mockrát a vždycky to šlo. Jen jsme mávli rukou a vyrazili.
Dálnice duchů je docela mazec, ale jedeme. Dokud se na jednom z polorozpadlých mostů Egu nepropadne. Jenom zadním kolem, most však podezřele vrže. Pod mostem vidíme zrezavělé karoserie aut.
Začínáme panikařit. Dole u řeky sedí Indiáni a náramně se baví zmatkem těch bláznů s malými žlutými vozítky.
„Hlavně klid,“ zavelí Dan a začne organizovat záchrannou akci.
Odlehčit auto, sehnat nějaká slušná prkna, na „tři“ nadzvednout Egua a rychle podložit kolo.
Povedlo se. Ještě že Dan neztratil hlavu.

Lord Elrond nervózně křižoval pracovnou. Erestor za ním popocházel jako stín, připraven nabídnout koňský hlt kořalky.
Chodbami Imladris pobíhaly ženy s lavory horké vody a komínky čistých prostěradel.
„Klid, můj pane,“ pronesl poradce, „Lady Celebrían bude v pořádku. Je to přirozený běh věcí.“
Sotva domluvil, do dveří vrazilo rozjívené stvoření.
„To je můj drak!“ zapištělo druhé, navlas podobné tomu prvnímu, natahujíce se po dřevěné hračce.
„Není!“ vyjeklo první. Pak v úporné snaze zmocnit se předmětu vyšvihlo rozevlátý kotoul. „Ada! Elrohir mi vzal draka!“
Elrond zoufale zaúpěl.
„Nemám strach o svou ženu,“ hlesl pak, „Bojím se, že to zas budou dvojčata!“

Pan Bennet poodešel k jahodovému záhonu. Zaposlouchal se. Ne, ještě dál.
Dvacet kroků.
Překotné výkřiky byly stále slyšet.
Pro strachy své ženy měl pochopení. Pro její nadšení nikoliv, zejména nyní ne.
Kde by tak nalezl klid? Odevzdaně se rozhlédl. Za besídkou se bělalo.
"Lizzy, drahá!"
"Tatínku," usmála se hořce, "zde už je tišeji."
Na blízké lavičce seděla neznámá dáma s knížkou na klíně a tvářila se, že tam ale vůbec není.
"Tatínku, dovolte, abych představila Mrs Ottercat."
"Těší mě. Promiňte, že vás nyní nemohu pozvat na čaj..."
"Hlavně klid, pane. Mohu vám zaručit, že se vše v dobré obrátí. Celkem."

Byl pozdní večer, zmíral den,
utichl háj, měsíček zhas,
hrdinů tým měl trable zas,
kde nalezli divokých žen.
Jen zřela baba cizích hlav,
revolver čapla, střežíc spoušť,
a tma se jeví růsti houšť,
neb následuje celý dav.
To ticho řezník krájet moh
a podřimuje v hlavních smrt,
než všechno zmaří jeden škrt,
co světu dali Heckler, Koch.
Ač čarodějky prst se třás
a Edvin hodlal svačit krev,
to v Dorotce povstává lev
a Batman užil noci krás.
Čímž rázem zhynul hlavně klid,
jak svištěl skrz ni kulek roj.
Jen chvilku trval dvou stran boj,
a s tichem skončil babic lid.

Seděli na stoličkách a ladili.
"Vím, že je na koncert trochu pozdě, ale příležitost to není špatná," poznamenal houslista.
"Ani počasí nám moc nepřeje," utrousil cellista.
"O klidu v sále se taky mluvit nedá," přidal se basista.
Měli pravdu, bylo po půlnoci, byla ukrutná zima, a všude kolem křik a hluk. Někteří se třásli zimou, jiní k tomu měli i jiné důvody, přesto musel první houslista, Wallace Hartley, obdivovat jejich stoicismus.
Teklo jim do bot, brzo už doslovně, a oni se přesto stále věnovali své práci.
"Pánové, bylo mi ctí s vámi hrát," řekl a založil si housle pod bradu.

„Kouše,“ konstatoval Jirka a ukazoval mamince ranku na zápěstí. „Chtěl jsem jí dát mlíčko.“ „Už jí rostou zoubky,“ smála se maminka, která se proti letnímu horku obrnila deštníčkem a schovávala se ve stínu kuchyňky. „Jen klid, to přejde,“ utišovala Jiříčka.
Josefínce bylo smutno, cítila se lépe po nocích, když úmorné vedro přestávalo. Slunce se jí nelíbilo a nechtěla se k němu přibližovat.
O dva dny později dostal Jiřík úpal a zvracel.
Josefínka přes den plakala, ale maminka ji utěšovala, že se všechno zvládne.
Měla pravdu, v noci bylo chladněji a Josefínka mohla poprvé protáhnout svá netopýří křídla na noční obloze.

Jsou podobní a přitom tak odlišní. Turista a cestovatel, dva vývojové stupně téhož druhu.
Turista cestuje s obrovským zavazadlem, kdo, ví, co všechno může v daleké cizině potřebovat. Cestovatel nosí malinký obnošený batůžek, v něm triko na převlečení a pár hygienických potřeb. Co nemá, nepotřebuje, nebo sežene u místních.
Turista potřebuje navštívit všechny památky, zběsile pobíhá. Ze svých cest přiváží tisíce fotek a spousty kýčovitých suvenýrů. Cestovatel navštěvuje hospody, jezdí na korbě náklaďáku a je spokojený, když může celý den sedět na ulici. Ze svých cest si vozí zážitky.
Chci věřit, že jsem se uklidnila. Že jsem přinejmenším napůl cestovatelkou…

They spent their afternoons roaming the mountains beyond the palace, riding, wrestling, chasing maidens. The latter was mostly Thor’s domain, obviously, as maidens never much cared for Loki – nor he for them.
Today, they wrestled. Loki would never point out the unfairness, but as usual, Thor pinned him to the ground within minutes.
“Keep calm, brother,” Thor laughed at his twisting, convinced of his superiority.
“I am quite calm,” Loki said from behind, the illusion in Thor’s arms disintegrating. He grabbed a fistful of Thor’s hair. “You, however, seem rather excited,” he whispered, grinning at the bulge in Thor’s trousers.

„Hlavně klid,“ rozmrzele utrousí Bulík. Vytahuje se na špičky, jak jen to jde, aby zahlédl, co nového se odehrává na náměstíčku pod oknem. Skrz zamřížované okno se dovnitř valí oblaka štiplavého kouře. Dav zřejmě zase o něco zhoustl. Lidé skandují: „Svobodu Francii, zrádcům smrt!“, někteří mávají trojbarevnými praporky a vítají klátivě přicházející hubenou postavu, která se odkašlává k dalšímu proslovu. Bulík usoudí, že už té podívané má tak akorát dost a usedne na okraj vany času v rohu cely. Ještě jednou prohlídne kapsy. Všechen prášek je pryč. V kapse však najde trumpetu, přeleští ji rukávem a vydá vřeštivě kvílivý pazvuk.