Nezvladatelné horko

„Kouše,“ konstatoval Jirka a ukazoval mamince ranku na zápěstí. „Chtěl jsem jí dát mlíčko.“ „Už jí rostou zoubky,“ smála se maminka, která se proti letnímu horku obrnila deštníčkem a schovávala se ve stínu kuchyňky. „Jen klid, to přejde,“ utišovala Jiříčka.
Josefínce bylo smutno, cítila se lépe po nocích, když úmorné vedro přestávalo. Slunce se jí nelíbilo a nechtěla se k němu přibližovat.
O dva dny později dostal Jiřík úpal a zvracel.
Josefínka přes den plakala, ale maminka ji utěšovala, že se všechno zvládne.
Měla pravdu, v noci bylo chladněji a Josefínka mohla poprvé protáhnout svá netopýří křídla na noční obloze.