Byla si jistá, že se její hlas roznesl až k vojákům stojícím několik desítek metrů od ní.
Nepoznávala jej.
Rozkazy zazněly jasně a zřetelně.
Netušila, kdy se ona naučila rozkazovat tisícům.
Ani to, kdy se ty příkazy staly důvodem pro smrt. Ničení, krveprolití, zkázu.
Proč jí při těch slovech na tváři hraje úsměv?
Když se rozhodla postarat o dívenku s nešťastným osudem, pevně věřila, že její svěřenkyně bude mít všechny ty možnosti, které jí samotné byly životem odepřeny.
Proto jí dala své vlastní jméno.
To bylo její rozhodnutí.
Pak jednou procitla s nepříjemným pocitem, že zapomněla něco důležitého.
Nepoznávala se.
Náhrada za 10.4. - zlé dvojče.
Mám Felisín prostě moc ráda...
[Vysvětlení k tématu - Felisín samotná se stává nástrojem bohyně Smršti. Do jisté míry to pak jsou dvě osoby v jednom těle.]
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
S každým dalším střípkem je
Keneu
S každým dalším střípkem je mi víc a víc jasné, že si to budu muset přečíst. Fascinující drabble.
Jo!:) a jak dočteš nějakou tu
akai
Jo!:) a jak dočteš nějakou tu čtvrtou knihu (nebo tak někde), tak si přečti toto drabble znovu a najdeš tam tu nejdepresivnější narážku, kterou bez toho nikdo nepochopí!:) (i když to asi jenom v případě, že tě osud Felisín bude bolet aspoň přibližně tak moc jako mě)
Perfektní střípek, výborné
Faob
Perfektní střípek, výborné zpracování tématu! Klobouček!