Hlas podvědomí

Radši utíkej. Vem nohy na ramena a běž, tohle nemůžeš zvládnout. Koukni, kolik jich je. A ty ksichty. Hodnotí tě, do jednoho. Ty oči. Ekvivalent příklepový vrtačky. Možná proto se tu tak chvěje podlaha. Cha, podlaha? Nic takovýho. Jen se ti, ty sralbotko, klepou kolena, to je celý.
Co? Ještě nechceš zdrhnout? Opravdu?
No, faktem je, že párkrát už jsi neutek. A nebylo to špatný. Počkat, co to kecám – neposlouchej mně! Žádný povzbuzování neproběhlo, prostě to zabal a uteč, to bude bezpečnější.
Druhý termín? Skvělej nápad, navrhni to… Ne? Fakt?
„Vítejte u zápočtu z anatomie. Vyberte si první otázku.“
Sakra.