Moje články

Až budeš zas malá, budeš si jen hrát,
běhat, skákat, křičet, slastně dlouho spát.
Až budeš zas malá, budeš se smět chovat
a když půjde do tuhého pod deku se schovat.
Až budeš zas malá, nebudeš se bát,
fantazii průchod někdy jen tak dát.
Až budeš zas malá, práce bude hraní,
peníze jen slovo a zbytečnost stlaní.
Až budeš zas malá, budeš přirozeně smělou,
nebudeš si muset denně hrávat na dospělou.
Domácí práce, ty „samy“ se urobí,
stres z moře úkolů nesevře útroby.
Až zestárneš, vrátíš se zpět do svých dětských let,
život bude zase věčný a v pořádku svět.

Jste moderní žena? Chcete vařit jako šéf?
Není třeba vůbec cedit pot, slzy a krev!!!
Pohleďte na zázrak moderní techniky,
uvaří sám, vy jen mačkáte čudliky!
Mixuje, ohřívá, váží a seká,
míchá, šlehá, vaří v páře, vás to, paní, leká?!
Dokáže i emulgovat, dokonale mele,
drtí, hněte - Termomixe nekoupí jen tele!
Robůtek je prostě třída, i jogurt vám vyrobí,
ale hlavně, jen považte, nikde žádné nádobí!
Nasypete, dle návodu pomačkáte tlačítka,
za chvíli je navařeno! Dnes výhodná nabídka!

Láska prý žaludkem prochází, říkají,
opíjet rohlíkem? Mumlám si potají.
Není nad poctivou prasárnu v kuchyni,
jen ať se kuchařka pořádně zasviní!

Tatínek: "Řekni táta, kdopak jsem? Jsem tá-ta." Desetiměsíční brepta: "Ne, ne. Děda."

Rok a půl - "Tatínek": "Běhal jsem v lese, spadl a narazil si koleno." Mlaďoch: "Hmm, táta neumí ťapat."

Dva roky - Máma: "Máš špinavou pusu, půjdeme ji umýt." Prcek na melodii písničky Generál Laudon: "Špinavou, špinavou, tu já mám nejradši."

Naháním dítě a ono si zpívá: "Mámo, táto, ona mě honí, obávám se, že mě dohoní."

Tři roky - "Mámo, bude mít babička pro mě termix?" - "Asi ne, nebyla v obchodě." -"Babiš to zakázal?"

Paní na vodítku vede psa v maskáčovém oblečku. Prcek na to: "Mami, ten pes je voják?"

V očích mojí tchyně, nejsem matka roku,
po měsíci zpátky, přec má slzu v oku.
„Konečně jste tady, děsně se mi stýská,“
synek srazí paty, snacha kudlu píská.
Domek, jemuž tchyně vtiskla svoji duši
má jen drobnou vadu – stěny mají uši.
„Proč to dítě pláče? Kdypak jste šli spát?
Ťukťuk, můžu dále?“ Začíná mě štvát.
„Nesu tvoje spodky. Copak se tu děje?
Ty zapínáš pračku? Proč se nám strop chvěje?“
Chlapi „Vidlov“ žerou, u babi je ráj,
tak s ní jedny housle na dva týdny hraj.
Odjíždíme… Slzičky. „Chlapci, kdy vás zřím?“
Jsem v patové situaci a dobře to vím.

Čekám, čekám, kdy to přijde,
kdy už dnešní téma vyjde.
Čekám, čekám, dlouhá pauza,
duben bývá u nás kauza.
"Zase musíš psát?
Běž už radši spát."
Čekám, čekám, téma přišlo,
zkoumám, co by z hlavy vyšlo.
Čekám, čekám na nápad,
radši se jdu vychrápat.
Čekám, čekám do svítání,
ten čas už je k nepřečkání.
Nervozita, zda to přijde,
zda mi z hlavy něco vyjde.
Možná se i zadýmí,
čekám, čekám na rýmy.
Čekám, čekám na pointu,
házím to sem v rychlém sprintu.
Něco zplodím, jsem si jistá,
já, čekatel optimista.
Hodím to sem za moment,
pak jen čekám na koment.

Je ráno osmého dubna covidového roku. Vstávám v sedm třicet a moje první cesta vede na záchod a k počítači. Kachny stále nepřiletěly, zdá se, že byly definitivně vystříleny. Mířím do koupelny, ke stolu na snídani a potom ke sporáku. Ven se dostávám pod záminkou venčení tříleťáka. Objízdná trasa hřiště a zpět. Před obědovou přestávkou komplikace - plavčík ve funkci motoristy odmítá slézt z odrážedla. Po zpacifikování vzpoury míříme k rodinnému stolu. Po obědě vysouvám výzkumnou jednotku do přední linie směr les a dělám rajóny. Špicluju uši. Malý plavčík se má brzy vrátit zpět. Těším se až večer zakotvím v posteli.

Žily kdysi v horách staré mistryně,
jejich domy byly místní svatyně.
Kopanice na Žítkové, zastrčený kraj,
bohyň – zdejších čarodějnic – svého času ráj.
Lidé z Pešti, Varšavy a nebo třeba Vídně
proudili sem tehdy houfně, přijímáni vlídně.
Andělky je provázely ke stavením žen,
jedni chtěli uzdravení, jiní věštit jen.
Každá má dar specifický, Belohlavá, Fuksena,
Idesová, Pagáčena, Chupatá i Surmena.
Zaříkávat, věštit z vosku, přičarovat milého,
bylinky a čistá voda zmůžou leccos dobrého.
I Nacisté měli složku na Žítkovské bohyně,
chovali je ale v úctě, ctili jejich svatyně.
To čtenáři Tučkové, ti servítky si neberou,
proslídí a pošlapají, duši místu seberou.

„Masíčko osolím, rozpižlám na frcky,
kuličky koření nastrkám do šprcky.
Slaninou si prošpikuju celou veverku,
na cibuli, kořenovce, restnu… čiperku.
Tymián a rajský protlak, zaleju to vínem…“

Zrzečce se nečekaně oči kalí splínem.

„Přidám bobkáč, dusím hezky pod pokličkou ve vodě,“
veverčák si všiml změny… „Zrzečko, jsi v pohodě?“

„Vari, hnusný kanibale, na co se mě chystáš zvát?
Na veverku v majdě s vínem? Mám toho tak akorát!
Sexuální krmě? Tohle?! To mám jako vážně žrát?!
Hodláš mě sníst postkoitálně nebo se mnou jenom spát?“

„Zadrž, že jsem drevokocúr, neznamená jiný mrav,
ten recept je z hovězího, nejsem žádný vlkodav!“

Nákupní seznam byl na lokte dlouhý
a s každou minutou rostly mé touhy.
Připravím salátek lehký a křupavý,
kdyby snad nechutnal, víno vše napraví.
Na stůl prostřu ubrus bílý,
dychtiv čekám na tu chvíli,
Kdy se šero s šerem sejde,
má jediná ke mně vejde.

Nač vyhlížet dlouze z okna?
Za mnou tiše stydne plotna.
Zapálil jsem bílé svíce,
nechce se mi čekat více.
Z přebalu té staré knihy šibal Shakespeare mrkne,
Julie se zhmotní vedle, zamlaská a krkne.
Ale no tak, pokárám ji, romantika v tahu,
přesto rád, že ocenila kulinářskou snahu.
Dnes jsem pro svou jedinou
romantickým hrdinou.

Povídám jak vejce vejci,
nechme toho, milý strejci.
Zanechme těch věčných vád,
o kvalitu čokolád.
Včera v telce šla reportáž a já dospěl k poznání,
nastává čas Velikonoc, brzy budem sežráni.
Pějme ódy stvořiteli, vynech projev útočný,
poděkujme za svůj původ nevzejitý od kvočny.
Místro stroje vyplknout nás mohla řiťka ptačí,
to ti, doufám, jako důvod ke smíření stačí.
Slepičí maj aspoň vizi, že z nich bude kuře,
ta ostatní jsou důkazem, že může být hůře.
Kdybys ještě pochyboval, dám ti příklad vejce,
které celý život tráví v šourku Billa Gejtse.
Radši ať mě zblajzne hmyz,
než mít věčný kulohryz.

Kde výš a výš k rtům stoupá díž,
v níž zeje temná díra,
tam muže zříš, jenž nese kříž
své žízně, pro niž zmírá.

Jak soumar táhl těžký kříž
a cíli nebyl stále blíž,
ač soumrak už se blížil.

Čím spíš jen spíš spěl k cíli blíž,
tím kratší zbýval čas,
teď ženu zříš, jíž v srdci víš,
že slzí pukla hráz.

Jak soumar táhl těžký kříž
teď cíli byvše bíž a blíž blíž,
víc temný stín ho tížil.

Čím blíž a blíž, tím klesal níž
tou tíhou zemdlen zmírá,
hleď, muže zříš, jak nese kříž,
však nadějí je víra.

Rozkaz, ten zněl jasně, z okresu ni krok,
švestky čile lezou na Jelení skok.
Muž s koženou brašnou nesmí projet dál,
chudák pošťák Ondra, teď aby se bál.
Vezl lístky pro Prymulu na mač se Slavií
(Bureš zjistil, že na prsou hřeje klubko zmijí).

„Hezoun Vojtěch ze Superstar nepadl mi do noty,
Prymula zas necuk koutkem na mé skvělé bonmoty.
Plukovníka vem „na jedno“ s asistencí Blesku,
Blatný Čokla neuhlídal, není důvod k stesku.
Do kampaně „zničit krtka“ prezidenta vtáhneme,
dodržím tak vládní krédo: „zničíme, nač sáhneme“.
Někdo musí odvolat i posledního z mušketýrů,
abych mohl svrchovaně vládnout chodu Všehomíru.“

Babička Karkulky trvale ve stresu,
vnučka k ní nemůže přes čáru okresu.
Že dosud Růženka ve věži chrní
je vinou „náhubku“, nikoli trní.
Ubytovat Sněhurku byl hazard s pokutou,
z okýnka tak dostala jen vzpruhu tekutou.
Maruška šla pro jahody, zimnicí se třese,
měsíčkové scházejí se na Skypu, ne v lese.
Smolíček má přes počítač online hodiny
a Jezinkám neotevře, nejsou z rodiny.
Bystrozraký s Dlouhým šili v první vlně roušky,
Jenda s Mařkou odložili z dospělosti zkoušky.
Tak dlouho bez kadeřníka, to je vážně úlet,
Zlatovláska na hlavě má zdivočelý mullet.
A Pat s Matem s chutí
ventilátor kutí.

Když začínal první březen, do Česka byl Covid vezen.
Vláda na to (7. duben) „v lockdownu teď ještě budem“.
Optimismus vlil nám květen, rouškou nosil jenom kretén.
Červen tečku měl udělat za plošnými zákazy,
červencové techtle mechtle část Pražanů dorazí.
V srpnu příkaz náhubkový Babiš Vojtěchovi ruší,
trapas s Chytrou karanténu, hygiena průser tuší.
V září selže trasování, eRouška to nespasí,
ministři jsou v karanténě, alespoň nic nezprasí.
V říjnu Babiš vyhrál volby, v listopadu rostou čísla,
Blatný si PSA pořizuje, v prosinci nás nemoc zkřísla.
Leden, únor - aféry a taky vládní krize,
březen, duben jen v okresech „zakamnové“ vize.

Ten spis měl potenciál, a kdo by to byl řek,
že bude mít jen úvod a krátký dovětek.
Tam v banánovém háji se odbyl celý děj,
kdy Adam poznal Evu a stal se z něho gay.
Bůh vznešený měl záměr, když tvořil tenhle pár,
a Adamovi ženu, dal coby vzácný dar.
Ten mlsně zkoumal kořist jak posvícenskou husu
a byl by si i dal říct, než otevřela pusu.
Tak ukecanou ženskou, by nechtěl ani ďas,
had způsobil game over, však Bůh to zkouší zas.
The Sims teď čile paří, lid produkuje děti,
už s pozemšťany sehrál i level Covid třetí.

Pomáhat a chránit znělo z policejní porady,
pár přítomných vyjádřilo ke své práci výhrady.

"Mám tu dělat zápisy a zatím..." kdosi kňourá,
"šéfové mě používaj jako uchošťoura."

"O razii u bezďáků jistě víte z doslechu,
po šichtě mám ještě melouch u majora v pelechu."

"Děláš práci všeho druhu, asi ti to láme tuhu,
politoval kdosi tužku. I pouta maj pěknou fušku -
- na smrdutých zápěstích i ve službičkách lásky,
nejtěžší je ale šichta pro výplatní pásky.
Tohle vůbec není k žití,
přináším prý čísla k zblití.
Vlčí vytí ozývá se z policejních hrdel,
když si se mnou na služebně vytírají... (B) "

Poslední z posledních přeživších: PSAVEC,
exemplář původu: DOSPĚLÝ SAVEC.

Jeví se, že skomírá lapen do sítí,
břicha jeho prázdných slov múza nesytí.

Slova v ústech převrací, jazyk o ně láme,
občas jako blázen sám pro sebe se chláme.

Něco píše, potom škrtá, nahlas vztekle kleje,
není klidný dokavaď své srdce nevyleje.

Je to případ ztracený, existence lichá,
věčně hlavu v oblacích, nad výplody vzdychá.

Fantazii na stopě - pravou střídá levá,
odešla pryč v slejváku, že prý jí déšť neva.

Psavec úpí, šlape vodu,
zvyklý chodit v doprovodu.

Větám chybí myšlenka, písničce zas nota,
věčně čeká na múzu, jako na Godota.

Na trhu senzací našli mě naši,
v mládí mi dávali jen vtipnou kaši.

Ve věci rozumu byl jsem dost pozadu,
k tomu dvě ručičky levé a dozadu.

Z kašparovy krávy oči a olšovou nohu,
někdo půjčil Tamagoči samotnému Bohu!

Jak jinak vysvětlit ten úkaz přírodní,
co na svět vykoukl cestičkou porodní?!

Na trhu pracovním hledal jsem místo,
takové, kde bude klídek a čisto.

Zjistil jsem, že žití v téhle prapodivné době
vyžaduje povětšinou k práci ruce obě.

Výsadou mozků je živit se hlavou,
netřeba k tomu mít ručičku pravou.

Stanu se gigolem, děvčata lepá!
Chcete mě?! Volejte! Zovu se Pepa.

"Nejsem sobec, na svou ženu beru ohledy,"
tvrdil, když jí z cest po světě psával pohledy.

Přestože mu nechutnalo, pokrytecky chválil,
měl-li kmitat, radši brzdil, by start nepřepálil.

Našel plný ranec výmluv pro sobecký zájem,
"můj domov je u maminky, ženě platím nájem."

"Předpisově", tvrdil, "plním svou manželskou povinnost,
dobrý holub rád se vrací, oceň, že jsem stálý host."

Její výtky ignoroval, případně se tlemil,
řekla-li mu: "šetři vodou", raději se nemyl.

Ohledy bral na všechny, nejméně však ženu,
brzy za to obdrží Darwinovu cenu.

"Manželku mám ubrblanou, jsem jí v oku trn"
ona pro něj láskyplně chystá krásný drn.

Chcete svazek předem zralý na totální krach?
Manželství, co prověří zda nejste v jádru vrah?
Ženu, která spolkla Wiki, postrádá jen trošku glance?
Nabízím ji na výměnu, je to jedinečná šance!
Vyčetla si, kdy má žena plodný dny a neplodný,
to, že chceš-li počít holku, častý sex je nevhodný.
Že ženské spermie tempo maj šnečí,
kyselé prostředí velmi jim svědčí.
Roli někdy hrají svíčky,
muž, nesmí mít žádné špíčky.
Zabírá i mírný stres,
jsem ztahanej jako pes.
Vezměte to někdo za mě,
já se vracím zpátky k mámě.
Nekšeftuju s bílým masem, nevolejte fízly,
jsem inzerent hodnověrný, podepsán Ron Weasley.

Stojí Hádés v podsvětí a v ruce drží lístek...
"Proč tu máme, do čerta, tolik feministek?"

Malinko orosen, na líci zbledlý,
chce slyšet historky, co je sem vedly.

"Můj chlap si furt před ledničkou hrával na Travoltu,
za poslední "Kde je máslo?" dostal ránu z koltu."

"Ten můj šlapal po vytřeném, dostal varování
a pak kafe od Maryši - dík za nezouvání."

"Já klohnila tomu svému s láskou zdravou stravu,
že odmítal jídlo pozřít, dal na špalek hlavu."

"Byl alergik na bodnutí, já na věčný kulohryz,
jednou jsem mu do trenýrek vypustila vhodný hmyz."

Hádes tiše zakleje:
"Kam to lidstvo dospěje?!"

Prasečím tancem slunojasu, co odrazilo zrcátko,
že býval kancem toho času, zaujal slečnu zakrátko.

To bylo tenkrát na základce, z kňourka se stává kanec,
později slečnu mámí sladce na vlastní zpěv a tanec.

Jenže se cosi porouchalo v tom zaběhaném soukolí,
Tři čuníci jsou náhle málo, nervíky dívce povolí.

Nechtěla žíti na hromádce, večer jen sukni vykasat,
manželstvím bylo po pohádce, teď mu jen laje do prasat.

Zprasil se Pepa do němoty, čuňácky denně chlastá dál,
utekly před ním všechny noty, jinak by vám to zazpíval.

Jak prasečí tanec slunojasu a zpropadené zrcátko,
zprasí vám život dokonale a nenávratně zakrátko.

Pomáhat a chránit znělo z policejní porady,
pár přítomných vyjádřilo ke své práci výhrady.

"Mám tu dělat zápisy a zatím..." kdosi kňourá,
""šéfové mě používaj jako uchošťoura.""

"O razii u bezďáků jistě víte z doslechu,
po šichtě mám ještě melouch u majora v pelechu."

"Děláš práci všeho druhu, asi ti to láme tuhu,
politoval kdosi tužku. I pouta maj pěknou fušku -
- na smrdutých zápěstích i ve službičkách lásky,
nejtěžší je ale šichta pro výplatní pásky.
Tohle vůbec není k žití,
přináším prý čísla k zblití.
Vlčí vytí ozývá se z policejních hrdel,
když si se mnou na služebně vytírají... (B) "

Cítíš se být v křeči?
zpívej, hudba léčí!

Když má tvoje žena splíny,
nefunguje žádný vtip,
pořiď domů malé štěně,
neb s pivem jde všechno líp!

Náladu vám zachrání
možná také dělání.

Práce mysl zaměstnává,
odvede ji od pláče,
stačí upéct třeba chleba
či zadělat koláče.

Chceš-li úspěch stoprocentní, promni ženě spánky,
v nestřežené chvíli přidej hrstku majoránky.

Vylepši si karmu třeba konfrontací s drakem,
někdy stačí ke štěstíčku hojně sypat mákem.

V čem je čokl zakopaný učí guru Pedro,
"vždy měj smíchu plný ranec, s optimismem vědro!"

Mýtil všechen pesimismus a příbuzné hříchy,
jako správný optimista zemřel proto smíchy.

Svatba v dubnu? Tematická! Bez projevů lásky,
nevěsty ksicht ukrývají pod plynové masky.

Po domácí ondulaci pletou si je s pudlicí,
místo pusy krátký kontakt filtrovacích hubicí.

Není třeba rozhodovat jaký outfit volit,
stejně nutno dezinfekcí svatebčany polít.

Martikářku pozdravíte nakopnutím do zadku,
poslušně se zařadíte za peloton výsadku.

Seznam hostů ochuzen o "přeskolenní" hňupy,
selfie tyče udržují vhodné rozestupy.

Nad manželstvím ouřada si ruce řádně myje,
přípitek se virtuálně přes messenger pije.

Namísto hostiny v domácím pohodlí,
všichni se za přísun krmiva pomodlí.

Každý pár si může užít svatební noc skvělou,
k dispozici je jim klášter s oddělenou celou.

Smíte rodit bez roušek jenom jste-li bez oušek.
Máte-li dvě ouška, je povinná rouška.

"Kašlu na to, nevypustím u porodu duši,"
JEDNA MATKA NA KARVINSKU UŘÍZLA SI UŠI!

Plynové masky ať shání si bezuché,
asistent povolen pro ženy bezduché.

ZBAVÍME VÁS SVÉPRÁVNOSTI, MŮŽE SE TO HODIT!

PROKÁZALI, ŽE MÁ MOZEK, TAK ODMÍTLA RODIT!

Vláda děti aprílové vymýtila zcela,
nehrozí nám nepodarky, prognóza je skvělá!

Od května si matky nesmí implantovat zátky,
zakazujem povolené - strkat děti zpátky.

Na podporu porodnosti máme program babyboom,
nechali jsme proděravět každou druhou ze šprcgum!

Statisticky dokázáno, předseda se nemýlí,
krizový stav celý národ zaručeně posílí!!!

Křup, pích, říz a ratata,
vraždí jiná zvířata.

Sek a štíp sekera do dřeva tesá,
řev pil se ozývá z mrtvého lesa.

Šplouch, cák, dunky žalky,
trizna za žížalky.

Kuty kut a kopy kop,
doluje ten zlatokop.

Šplích, fííí, tssssss, brrr, plop,
proděravěl strop.

Dup a křach, plop a plop,
nechal tady spoustu stop.

Vrrr, ééén, vžum, jen houšť,
po nás dým a spoušť.

"Příroda už zase blázní, samovolně mění klima,
žádný sníh a málo deště, v zimě hic a v létě zima."

Na živly a vyšší moc kdos vlastní vinu hází,
co je člověk člověkem zní zemí koncert zkázy.

Proč já blbá začala si něco s hloupým hercem,
zakoupil nám Renaulta - to auto s kosočtvercem.

V znaku chybí jedna čárka, vážně mě to ničí,
všichni se mi posmívají, že mám auto s pi...

a s pi... a s pitomým motorem, měla jsem žít s doktorem.

Když v testu vyšly mi dva proužky magický,
byla to stvrzenka na osud tragický.

Mám muže, co nechce nosit triko s pruhy, burák,
"tři proužky jsou pro teploušky, nejsem žádný ču..."

a ču... a čupr fanda kapely co zpívá písně veselý.

Aspoň mi Tři sestry netrhaj uši,
kéž pruhy na zebře spasí mou duši.

Byl zrovna čas Velikonoc, svátky těla páně,
neznámý chlap objevil se v příjezdové bráně.

"Mumlal, osel, že je posel od armády... (spásy?!),
a ať každá z místních babek do nosu prý dá si."

Seniorům vnutil perník - tematický dárek.
Paní Běta k tomu řekla: "Proč neposlal párek?!"

Lounský radní story tweetnul, o jiném se nemluví,
Babiš všechno dementoval: "jsou to lži a pomluvy".

"Je to kampaň proti ANO, závidí mi post."
Dodal k tomu pan premiér, Událostí host.

"S Penamem jsme vyjednali jen sušenky k přijímání,
poslat perník po vojácích nemohlo být moje přání.

Pachatel byl prostě pako,
neodstoupím, sorry jako!"

Od vydání nových norem vše se jinak odvíjí,
v pohádkové říši došlo k policejní razii.

Zatykač a diagnosťák pro Mařenku s Jeníkem,
odpykaj si upálení a maj útrum s perníkem.

Pro Červenou Karkulku též poslali si drába,
za týrání zvířat bručí myslivec i bába.

Sociálka dohlédne i na babičku s dědou,
zda malého Budulínka vychovávat svedou.

Smolíčka do péče převzaly jezinky
a jelen v oboře ožírá bezinky.

Na základě rekonstrukce přišlo se i na to,
kdo vypustil tenkrát fámu: "sůl je víc než zlato."

Nesuďte tu babku přísně, můžou za to geny,
případ už je po těch letech stejně promlčený.

Chlapec se ve spánku neklidně zavrtí,
v hlavě mu uvízlo těch "pár vět před smrtí"

Vsadil na smrt všechno neboť chtěl s ní síly měřit,
měl raději vyprávěnkám zkušenějších věřit:

"V tomhle místě provedeme ještě jeden vrt."
Zavalenou štolou prošla neúprosná SMRT.

"Zapálím si cigaretu. - Necítíš plyn? - Leda prd."
Po výbuchu vztekle z pláště ometá prach kmotra SMRT.

"Vyhledej si vlastní cestu, kdož jsi dobrou radou zhrd."
v nekonečném labyrintu čekala je jistá SMRT.

"Pes z vrátnice nepokouše, je to jenom hloupý chrt."
Rozcupovat na kousíčky nechala je s vervou SMRT.

SMRT horníkům bývá věrná,
chléb i úděl brzy zčerná.

Narodil se malý chlapec s čistou elfí duší,
chyběl mu jen drobný detail - dvě špičaté uši.

Byl výjimečný, zcela jiný než ostatní děti,
tropili si z něho žerty: "Pozor, ufoun letí!"

"Vidíte ty plachťáky, co odstávaj mu od hlavy?"
S každým dalším hloupým žertem sílily v něm obavy.

Drásala ho krutá slova, v nichž splývaly uši,
až uvěřil, že je "ucho" s bezvýznamnou duší.

Zjevila se dobrá víla, dala uši opravit,
především však v jeho duši nastolila mír a klid.

Promítal si její slova, ukryt kdesi v tajné skrýši:
"poklad nosíš ve svém srdci, klíč i dveře k elfí říši."

"My se prostě nedáme,
ten Atlantik zdoláme!"

TOHLE SMĚLÉ PROHLÁŠENÍ MĚLO VELKOU DÍRU,
KONSTRUKTÉŘI TITANIKU PŘIŠLI O SVOU VÍRU.

"My se toho nebojíme,
jádro hravě rozštěpíme."

PLÁNY NĚKDY VYBOUCHNOU A JE Z NICH JENOM DÝM,
SVÉ O TOM VÍ V ČERNOBYLU KOMPLET CELÝ TÝM.

"My Amíky překvapíme,
vzduchem se k nim doplavíme!"

OBČAS JAKO PAPÍR SHOŘÍ I TEN NEKRÁSNĚJŠÍ SEN,
PRO POSÁDKU VZDUCHOLODI HINDENBURG BYL ČERNÝ DEN.

Proč si lidstvo z historie poučení nebere?
Vždy když předem křičí hurá, tak se něco posere.

Dokud hlavou při výskoku neprorvete strop,
neříkejte, zelenáči, příliš brzy: "hop"!

Pamatujte, Murphy praví,
zpátečnictví tuží zdraví!!!

Při výběru nehodnoťe podle vnějších vnadů,
jinak snadno přehlédnete skrytou vnitřní vadu.

Údržba je jednoduchá, netřeba moc radit,
obejmout a zalichotit, občas něžně hladit.

Pozor! Nosí v duše skrytu
detekační senzor citů!

Všímejte si, jak se tváří,
i výročí v kalendáři.

Plňte jí sny, drobná přání a sdílejte věci,
odpusťte si jízlivosti a nejapné kecy.

Každý den jí připomeňte hloubku svého citu,
stvoří pro vás za to domov z útrob holobytu.

Zkrátka noste svoji ženu tak říkajíc na rukou,
šťastný život s výhodami bude vám pak zárukou.

Jestliže vám tento návod není příliš vhod,
za výrobek neručíme, neb jste idiot!

Má žena a karanténa? Je to potížistka,
vyváděla, potom řekla: dobrá, bude čistka.

"Úklid bytu" nadepsala sáhodlouhý seznam,
obsahuje sprostá slova, která vůbec neznám.

Dokud jenom uklízela, ještě se to dalo,
jenže pak se v jejím mozku cosi porouchalo.

Po přednášce o užití záchodové štětky
čekalo mě proškolení jak vytřídit petky.

Škrabce vybrat správný šuplík, zhasnout, nosit papuče,
hadry rovnat do komínků, jinak mi prý natluče.

Nad linkou dle velikosti srovnané má nože,
čekám od ní kudlu do zad, za co, pane Bože?!

Tuším, že se na náhrobku nápis bude skvět:
"Že nedal vše na své místo opustil náš svět".

Když manželka prohlásila: "zvýším děcku imunitu",
zanikla ta průpovídka tak říkajíc v koloritu.

Pak mi ale význam došel v celém zhoubném rozsahu,
opatření mělo totiž všeobecnou povahu.

Manželka si našla stránky Jíme jinak (zdravě),
a jala se vařit šlichty blízké zdravé stravě.

Realita: přijdu znaven z každodenní šichty,
na talíři čekají mě nebetyčné šlichty.

Když došlo i na kopřivy, zahájil jsem půst,
postrádaje bachor děl jsem: "nechme trávu růst."

Odhalil jsem škodolibost s níž ty blafy chystá,
že půlku z nich neochutnám je si téměř jistá.

Pomsta nebo strategie abych shodil kila?
Ještěže je k mání salám a naproti Billa.

Malí a neškodní, říkali.
Lhali?
Tajili, že jsou to ďáblové malí?

Vnesou světlo do života, tvrdili,
zřejmě byli samou láskou opilí.

Jsou drahým pokladem svěřeným zdarma,
vynechali slova: starost, zodpovědnost, karma.

Zamlčeli kila navíc, natrženou prdel,
jen "pořiď si taky jedno" znělo ze všech hrdel.

Neřekli, že role matky krev jim občas pije,
že na hrudi chovají si dobrovolně zmije.

Vynechali nevyspání a porodní bolesti,
že se život "se zázrakem" o radosti oklestí.

Tenhle text je varováním pro svobodné ženy,
zvažte, jestli přes práh domu vpustíte své geny.

Vaše já na druhou - synáček Jarda
může být totiž i pořádná darda.

Na Adama přišla stížnost, kam jinam, než do Ráje,
Pánbůh chvíli vážil možnost poslat Evu do háje.

Nakonec však luskl prstem, z nebe zablesklo se,
třeba žena mužskou roli zvládne s prstem v nose.

Eva v rouše Adamově přešlapuje u dveří,
vykoktá jen: "Už jsem doma, mohu dostat večeři?"

Překvapeně přijatelným shledává svůj zevnějšek,
"Dnes jsem měla příšerný den" spustí na "ni" protějšek.

Poctivě se snaží vnímat, slova ale splývají,
bzučí kolem jako mouchy, co jí pokoj nedají.

Na otázku jak se měla jenom cosi štěkne,
znaveně se svalí na gauč, který tiše hekne.

Bůh odložil loutky
a pozvedl koutky.

Na Adama spoléhal Bůh, že povede lidský rod,
jenže jemu srdce, zdá se, spadlo někam do kalhot.

Prý svou rolí sploditele splnil povinnost,
Eva rodí, vychovává, vede domácnost.

Muž pracuje a po práci musí odpočívat,
jak se na to, milý Bože, můžeš vůbec dívat?

Já být tebou, už ho dávno chytnu za kule
a nechám ho, ať si zkusí úděl těhule.

Chápu sice, že domácnost zvládnout neumí,
chlap některým věcem prostě prdlajs rozumí.

Měl by k tomu ale čuchnout, ať ví, co je dřina,
uzná, že ta jeho práce je jen fušeřina.

Já vím, je to naivní,
ale nebuď pasivní!

Zpočátku se každý bratřil,
98 35 i 64 33.
5 7 6 - 170 1 2,
28 29 26 27, 73 v slepé důvěře.
Stačilo jen sémě zasít pochybností ze slov zlobných,
a proč 129 85 83 84 - tak říkajíc pro pár drobných?!

129 místo 97 si zvolil vlastní 244,
„224 225 222“, z jeho retů znělo…
Kdosi, zřejmě 64 řekl, nebratřím se s kanibaly,
k zpřetrhání svazků měl tak důvod dokonalý.

“.yharp imíntsalv deřp ,icártyhc yv ,is etťemaz
,yharv oben ecdárz etíduosdo ětšířp saz žeN
“.eizatnaf íštěv icnesba orp neniv ej ež
,ejip imlev im verK„ :es olavzo aldacrz eZ