Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Tak co jsem vybrala tentokrát? Podívejte se. Ale to není všechno, samozřejmě. Druhou polovinu šuplecí nadílky najdete u Regi.
Luciuska: Vidění nebo vidiny?
HCHO: Já na bráchu, brácha na mne
Faob: To druhé zlo
kytka: Jako když pošlapali lidskost
Lady Lestrade: Možnost volby
Danae: Past na lva
Bilkis: Ber nebo zůstaň
Rya: Jak se děda zapovídal
Tess: Z rozhovorů s našimi občany
kytka: Svatá Dobrotivá
Jeřabina: Ostříhaná koruna
+
Martian: Černá moringa
Tak co se mi to líbilo v druhém týdnu? Znovu výběr ze Šíleného šuplete.
Druhou půlku šuplecího výběru najdete u Regi.
strigga: Lžička jako zbraň hrdinů?
Hippopotamie: Z hlášení agenta Státní tajné bezpečnosti s krycím jménem "Zahradník"
Alasdair McColla: Ty zrádče
Zuzka: To nechceš
HCHO: Strasti studia
Zuzka: Úkryt
Rya: Terapeutické výhody nespavosti
April: Hořkost pelyňku černobýlu
strigga: Mrtvá čtvrť
+
Arenga: Když hlídá strýček
Proč právě toto drabble? Asi, že mě samotnou bere ta představa za srdce. A že předznamenává celou sérii o Severusovi a jeho dceři.
Hermiona usnula. Ani s pomocí kouzel není porod snadný.
Severus se s rozpaky dívá na uzlíček ležící vedle ní. Mračí se. Nepodstrčili jim místo jejich dítěte malého trolla? Na hlavě pár řídkých tmavých vlasů, lebka nakřivo, obličej celý flekatý. A je to holka! Byl si jistý, že bude mít syna.
Holka. Navíc, teď to konečně může přiznat, ošklivá. Nemyslel si o svém vzhledu nic zvláštního, ale když Pomona prohlásila – celý tatínek – šel se vyděšeně podívat do zrcadla.
Miminko najednou otevře oči a zírá nahoru. Byl by přísahal, že ho vidí. Opatrně se prstem dotkne tvářičky.
Severus Snape se právě zamiloval.
Letos jsme si to s Regi krapet usnadnily. Dělaly jsme každotýdenní výběr svých oblíbených kousků, které jsme uveřejňovaly u nás v Šíleném šupleti. Takže mám napůl hotovo, jen doplnit odkazy a každý týden dodat jeden kousek z okruhu našich pravidelných Šuplecích hostů. Jejich drabblíky jsme totiž vynechávaly, budeme je v Šupleti postupně uveřejňovat všechny. Takže můžete od nás čekat od každé pět týdenních výběrů. Tady je první, obsáhl jen první dva dny, ale i tak bylo z čeho vybírat.
Druhou půlku šuplecího výběru najdete u Regi.
Drabble věnuju Martian, která si přála vidět, jak Meganinu svatbu nese Severus, a všem čarodějkám z našeho šuplecího hnízda - Arenze, JJ, Regi a Toře, které mi nedovolily Severuse zabít, i když se to tak nabízelo.
Dobře, holky, možná ho ještě budu potřebovat. Díky i za celoměsíční podporu, bez vás by to nebyla zdaleka taková legrace.
Dveře za Megan zaklaply. V pokoji zůstaly jen svatební šaty. Severus přejel dlaní hladkou látku a unaveně dopadl do křesla, ve kterém své malé čítával pohádky.
Zvedl oči k Hermioně, která stála nad ním.
„Můžeš se klidně smát. Já, který si tolik přál syna, tady teď sedím a truchlím nad ztrátou dcery.“
„Neztratil jsi ji,“ napomenula ho. „A syna jsi právě získal. Dobře víš, že Teddy je báječný a s Megan se milují. A je to tak špatné, že budeme zase jenom spolu?“
Přitiskl tvář do jejího hábitu a nadechl se tolik známé vůně.
Ne, vlastně to vůbec není špatné.
Díky všem za komentáře, ty vždycky potěší autorovu duší. Tak zase za rok.
„Každý správný bradavický prvák musí mít sovu,“ hádá se Megan.
„Studenti je potřebují, aby mohli posílat zprávy svým rodičům. Ty máš rodiče zde! Sovu nepotřebuješ,“ trvá na svém Severus.
„Budu psát dědovi!“
„Tomu píšeme už léta mudlovskou poštou. Dobře víš, že sovy vnikající do jejich ordinace by způsobily zbytečný rozruch.“
„Tetě Minervě!“
„Vidíš ji dvakrát týdně.“
Megan konečně změní taktiku a přilísne se k otci.
„Ale tati, jak ti budu psát, až zase v létě pojedem se Susan a její mámou na návštěvu do Francie?“
Na Vánoce Megan objeví mezi dárky šedavého puštíka s obrovskýma chytrýma očima.
Pojmenuje ho Eso.
Sedí před zrcadlem, svírá se jí žaludek a zírá na onu neznámou ženu ve svatebních šatech.
Kde je ten táta? Co když ji odmítne odvést k oddávajícímu a předat Teddymu? Maminka sice tvrdí, že otec má Teddyho rád, ale Megan dobře viděla, jak velmi nelibě nese svatební přípravy. A teď, když zbývají poslední minuty její svobody, má najednou i ona pocit, že končí něco nenahraditelného. Vztah, který spolu měli, byl jedinečný…
„Megan, opravdu ti to nesmírně sluší,“ uslyší za sebou hluboký hlas. Dvoje temné oči se setkají v zrcadle.
Když ji pyšně vede špalírem hostů, ví, že nekončí vůbec nic.
Ve skutečnosti měl mít ze svatby emoční koliku Severus, ale Megan tvrdila, že ona má na selhávání nervů podstatně větší nárok. Když jsem si vzpomněla, jak jsem byla před svatbou vynervovaná já, uznala jsem, že má pravdu.
Megan touží udělat dojem na Teddyho.
„Teto Minervo,“ zeptá se zamyšleně. „Mohla bych se stát zvěromágem?“
„Proč ne, máš být po kom. Ale lehké to nebude."
Nebylo.
Trvá to dva měsíce, než vůbec zjistí, jakým tvorem bude. A další dva, než se jí přeměna začne dařit. Ne vždy dokonale. Trénuje, kde to jen jde, občas i doma. Po jednom ne úplně povedeném pokusu sleduje Severus s vědeckým zájmem hladkou šedou hlavu a ostrý kavčí zobák.
„Tohle už ti zůstane?“
„To snad ne,“ chce odpovědět Megan, ale ozve se jen: „Kjá kjak, ťaťaťa.“
„Teddymu se nepochybně budeš líbit,“ uklidní ji otec.
Malá Megan se zase jednou pohádala se Susan. Minerva, která ji občas hlídává, jí vypráví pohádku.
Dvě kamarádky se poškorpily a jedna druhé poškrábala obličej. Poraněná napsala prstem do písku: „Dnes mne má nejlepší přítelkyně podrápala.“
Najednou, kde se vzala, tu se vzala, objevila se akromantule a pokusila se sežrat poškrábanou. Druhá neváhala ani vteřinu, vytáhla hůlku, skočila před přítelkyni a nestvůru zabila.
Nato první vyryla do skály: „Dnes mi má nejlepší přítelkyně zachránila život."
Kamarádka se jí zeptala: „Když jsem tě poranila, napsala jsi to jen do písku. Teď jsi to vyhloubila do kamene. Proč?“
„Když mi někdo ublíží, nechám vítr tu křivdu odvanout. Ale když mi někdo pomůže, chci, aby ta vzpomínka přetrvala věky.“
Ech... recyklace. Je tam hned dvakrát. Jednak se křivda promění v prach a záchrana života v pravdu, která překoná věky, a hlavně, Minerva recyklovala pohádku, kterou jí před nějakými pětašedesáti lety vyprávěl její dědeček. (Ostatně i on recykloval - pověst dávných Tuaregů.)
Severus zkontroloval, zda Hermiona opravdu spí. Jednak se potřebovala vyspat, jednak… nemusela vědět všechno.
Poodhrnul peřinu, položil dlaň na její vzduté břicho a pod prsty ucítil pohyb… Jeho syn rozhodně nespí. Ucítí jeho magii?
Ano!
„Budeš nejsilnější ze všech, naučím tě ty nejmocnější útočné kletby,“ šeptal, rty přiložené k teplé kůži.
Do vlasů se mu zabořila hebká ruka a uslyšel ospalý hlas své ženy.
„Severusi, válka skončila před sedmi lety. Nemohl bys naše dítě naučit něco jiného? Třeba uvařit lektvar proti kašli?“
Neochotně souhlasil.
Ještě netušil, že bude mít dceru.
Ještě netušil, kolik radostných chvil s ní stráví v laboratoři.
Severus je náročný otec. Tedy, podle mého, učit dítě zlomky v necelých pěti, je poněkud předčasné. Ale on už je takový.
„Vždyť je to jednoduché, když tento koláč dvakrát rozdělíš, kolik budeš mít dílů?“
„Čtyři,“ pečlivě odpočítá Megan.
„Čtyři čtvrtiny. A když jeden sníš?“
„Budu mít tři třetiny,“ usoudí holčička s plnou pusou.
Severus nechápe, že Megan nechápe.
Za týden přinese Megan plnou náruči čehosi chlupatého.
„Podívej, tati, pavouček. Má bolavou nožičku!“
„Merline, kdes vzala akromantuli?!“
„V lese. Můžu si tu aktoromantuli nechat?“
„Ne, její mamince by bylo smutno,“ nezaváhá Severus.
Společně vypustí nohatou příšerku zpátky do Zapovězeného lesa.
„Dívej, jak utíká. A to má jenom sedum osmin nožiček,“ raduje se Megan.
„Alespoň jsi konečně pochopila zlomky,“ zavrčí Severus s úlevou.
„Kam jdeš?“ ptá se přísně Severus při pohledu na Meganiny zmalované oči, sukni sahající s bídou do půlky stehen a podpatky zvící Eiffelovy věže.
„Ven,“ odpovídá zmalovaná na půl úst.
„Na schůzku s Teddym,“ doplní Hermiona klidně.
„Cože?“
„S Teddym, uvědom si, s Teddym!“ důrazně opakuje Hermiona. „Teddyho máš přece rád.“
„Rád nerad, s mou dcerou nikam nepůjde.“
„Už je velká, nemůžeš ji pořád hlídat.“
Megan využije chvilky otcovy nepozornosti a tiše zmizí.
Hermiona svého muže láskyplně políbí.
„Uznej, mohlo to být mnohem horší.“
„Snad… ale když byla malá, bylo to o moc jednodušší,“ povzdechne si Severus z hloubi duše.
Hermiona se naštvala, že ji zanedbávám, a začala se mi důrazně do psaní vnucovat. A ona je dost tvrdohlavá, takže co nadělám.
Severus se hluboce uklonil před Voldemortem.
„Můj pane, je mi ctí vám sloužit.“
V ředitelně vytáhl z hlavy krvavou vzpomínku a ukázal ji Brumbálovi.
Voldemort.
Brumbál.
Voldemort.
Brumbál.
Bolest, smrt, beznaděj…
„Tatí, tatí, slíbils, že dneska půjdem na Příčnou!“
Se škubnutím a hlubokou úlevou se probudil. Protřel si oči a ze zásady zavrčel.
„A ty jsi slíbila, že do naší ložnice chodit nebudeš.“
Když uviděl, jak Megan zmrzle přešlapuje na kamenné podlaze, poodhrnul peřinu mezi sebou a Hermionou.
„Tak šup a spi ještě. Do rána je daleko.“
Objal svou dceru i svou ženu a znovu usnul. Noční můra se nevrátila.
„Budeme se koulovat,“ raduje se Megan při zimní procházce s rodiči.
„Z toho mne vynechejte,“ odmítne Severus důstojně.
„Ale tati, copak sis jako malej nikdy nehrál ve sněhu?“
Strohé ne vyvede Megan z míry. Hermiona rychle rozetne zaražené ticho.
„Na něj!“ zavelí a zasype Severuse sprškou sněhu. Megan se s nadšením přidává.
Po několika vteřinách váhání se Severus začne bránit, jenže mu na nerovném terénu uklouzne noha a skončí v závěji zavalený prašanem a dvěma výskajícími těly. Chytne je do náruče a převrátí do sněhu pod sebou.
Při pohledu na jejich ukřivděný výraz se mu na tváři objeví lehounký úsměv.
Já vím, že Severus ještě není starý. Jen si tak občas připadá. Jeho dvě "ženy" ho přesvědčí, že hrát si jako "malej" můžete v každém věku.
Nemám ráda parodie, vážně ne. Tohle mi dalo zabrat.
Vesnicí St. Mary Mead se šíří klepy.
„Nikdo mi nevymluví, že ta poslední smrt byla podezřelá. A tvá přítelkyně Jane se už opět pustila do akce, že?“ burácí plukovník Bantry.
Jeho žena jen krčí rameny.
„Znáš ji.“
Inspektor je dokonale bezradný.
„Promluvte si s Jane Marplovou,“ doporučí mu doktor Haydock.
Slack si zlostně pomyslí, že na rozhovor s tou vychytralou ženskou je ještě času dost.
„Jak na to můžeš přistoupit?“ domlouvá Griselda milovanému manželovi.
Vikář bezmocně odpoví: „Co mám dělat, drahá? Povinnost je povinnost. Musím Jane Marplovou oddat i popáté. Na to, že se svých předchozích manželů zbavila, důkazy neexistují.“
Vím, že téma je v tom jen vzdáleně - všichni mají péči o to, cože to Marplová zase manželovi vyvedla. Ale už samotná parodie mi zamotala hlavu, takže to prostě nechám být.
Severus si stiskl kořen nosu. Megan se Scorpiusem a Susan byli horší než weasleyovská dvojčata a zlaté trio dohromady.
Pročítal záznamy. Neuvěřitelné množství trestů za půl roku.
Smithová: „Peříčka levitovali tak, aby lechtala spolužáky.“
Potter: „Při obraně spojeným kouzlem zaútočili na mladého Camerona – nohy měl želatinové celé dvě hodiny.“
Longbottom: „Pokusili se otrhat úponici jedovatou! Hluboké kousance!“
Do ředitelny vdusal Hagrid.
„Řediteli, to už je moc. Ty tři vypustili celou snůšku mejch skvorejšů. Prej bojujou za vosvobození tejranejch tvorů.“
Zaúpění ovládl jen stěží. Vážně poloobrovi oznámil: „Hagride, budeš muset do svého Obludného Obludária zařadit novou položku nejvyšší nebezpečnosti – Strašlivá trojčata.“
Odkazuji se na Regiinu realitu, ve které Hagrid skutečně napsal vlastní verzi Obludného Obludária.
Kam tedy Moudrý klobouk zařadí Megan? Podívejme se na to.
BEZ NÁROKU NA BOD.
Otrávená Susan: „Táta je přesvědčený, že půjdu do Nebelvíru.“
„Naši se hádají, jestli Nebelvír nebo Zmijozel,“ zasyčí Scorpius.
„U nás se nakonec shodli na Havraspáru,“ dodá Megan.
Vymění si rozhořčené pohledy.
„Promluvím s Moudrým kloboukem,“ rozsekne to Megan.
Rozřazování. Klobouk se usadí na rozcuchané hlavě.
„Hlavně nezapomeň, na čem jsme se domluvili…“
„Jako bych mohl. Ti dva mi to opakovali dost důrazně. Nechceš si to rozmyslet? Byla bys skvělý Zmijozel.“
„Nééé, nebudu v koleji, které šéfuje má matka! Chci být se Scorpiusem a Susan!“
Malé kloboučí povzdechnutí a pak…
„Mrzimor!“
Ohromené ticho.
Megan se šťastně uvelebí vedle kamarádů. Dokázali to.
Myslela jsem, že tam Bestiář narvu. Ale nebylo to ono. Takže to necháme u krásných starostí a bestie budeme hledat jinde.
Pokud si nepamatujete, kdo je kdo, podívejte se do poznámky drabblíku: zkusme si to!
Megan je jedenáct a blíží se její nástup do Bradavic. V jaké koleji asi stráví příštích sedm let?
„Skončí v Nebelvíru,“ usoudí Hermiona. „Je jediná, kdo se ti dokáže postavit, když zuříš.“
„Kromě tebe.“
„Taky jsem Nebelvírka.“
„Bude Zmijozelka! Je naprosto celá po mně. Navíc jsi teď hlavou zmijozelské koleje! Dohlédneš na ni.“
„To by ji JISTĚ potěšilo.“
Severus pohlédne na Moudrý klobouk.
„Tvůj názor?“
Klobouk se nenamáhá odpovědět.
„Nepokusíš se ho ovlivnit, že ne?“ ujišťuje se Hermiona. Ví sice, že klobouk rozhoduje sám, s občasným přihlédnutím na přání dětí, ovšem Severuse to nemusí zastavit. „Na Havraspáru se shodneme, co říkáš?“ navrhne nakonec smířlivě.
Severus nerozhodně přikývne.
Za dveřmi poslouchá nohatá postavička. Tak to tedy prrr, pomyslí si.
Budoucnost našich dětí jsou krásné starosti. Ne vždycky ji dokážeme naplánovat tak, jak si představujeme. Děti mají svou hlavu.
Jak to dopadne? Já vím, vy si počkejte.
Konečně došlo na oblíbené a proč a proč a proč.
Rodiče toto úmorné období znají velmi dobře.
„Dneska tě to bude bavit,“ slibuje Severus v laboratoři dcerce.
„A proč?“
„Protože vyrobíme zmrzlinu.“
Holčička si radostně povyskočí.
„Bude jako od pana Fotreska?“
„Ne.“
„Proč ne?
„Protože bude lepší.“
„Proč bude lepší?
„Protože jsme šikovnější než Fortescue. A už nemel a pracuj.“
Megan tatínkovi věří. Jasně že jsou šikovní. Jejich zmrzlina bude nejlepčejší na světě. Usilovně krájí, rozmačkává, míchá, jazýček soustředěním povystrčený, na čele náznak tatínkovy vrásky.
„Banánovou mám nejradši,“ prohlásí spokojeně.
Severus provede mrazící kouzlo.
Megan hotovou zmrzlinu zklamaně rozpatlává lžičkou.
„Proč není žlutá? Od Fotreska je vždycky krásně žlutá.“
„To je snad jasné. My nepoužili banánové slupky.“
Jen pro jistotu. Většina to zná, ale pro ty, co zapomněli Floren Fortescue je oblíbený zmrzlinář na Příčné ulici.
„Jamesi, moh bys pro mě něco udělat?“ osloví Megan svého kamaráda s dokonale vypočítanou ledabylostí.
„Jasně,“ souhlasí oslovený, nic netuše o hrozícím nebezpečí.
„Dal bys mi pusu?“
Vyděšený pohled.
„No, jdu na rande s Teddym a nechci to zvorat.“
Dvoje ústa se na sebe opatrně přitisknou a dvoje tváře se shodně zašklebí.
„Brrr, tohle chceš provozovat dobrovolně?“ otírá si James znechuceně obličej.
„Doufám, že s Teddym to bude jiné.“
Bylo.
Jedny rty hebce hladí druhé, zmámená mysl poletuje v oblacích. Mužské ruce se boří do rozvířených dívčích vlasů. Polibky voní po malinách.
Všechno se prostě natrénovat nedá, prolétne Megan hlavou.
Asi bych měla udělat v bradavických dětech jasno.
Nejstarší je Megan – narodila se v únoru 2005. Po ní následuje Scorpius – syn Draca a Ginny, který je o pár měsíců mladší, a Susan, dcera Rona a Gabriely (sestry Fleur), tedy částečná víla. Ale ony Weasleyovské geny tu vílovitost notně sráží k zemi.
James je syn Harryho a Samuely a je přibližně o rok mladší než zbytek smečky. Má ještě mladšího brášku a ostatně i většina ostatních má sourozence, ale ti se nám tady pravděpodobně neobjeví. Megan je jedináček.
Psala jsem, že nejstarší je Megan? Není to tak docela pravda. Nejstarší je Teddy Lupin, kterého po smrti jeho rodičů i prarodičů vychovávají Neville a Lenka. Potkali jsme se s ním v Amber.
Narodil se v roce 1998. Megan samozřejmě zná od malinka, Neville v Bradavicích učí bylinkářství, takže i Teddy se tady pohybuje. Toho, že už Megan není malá holčička, si ovšem všiml teprve nedávno.
„Severusi,“ zlobí se Hermiona. „Neuč Megan lektvary, na které je ještě malá. Nemusí v pěti umět uvařit kostirost.“
Severus sice souhlasí, jenže Megan je TAK zvídavá…
„Mamince bychom to asi říkat neměli,“ přemýšlí o něco později, zatímco likviduje pohromu v laboratoři. Když se ovšem podívá na Meganiny přiškvařené kučery, usoudí: „Tak tohle před ní neutajíme. Vlasy ti zpátky prostě nepřikouzlím.“
Megan si starosti nedělá. Vaření lektvarů ji ohromně baví, tak o co jde.
„To nevadí, tati. Řeknem, že jsem chtěla být ostříhaná na kluka a máma nic nepozná. My jsme totiž mazaný. Strašně mazaný. Ty jsi mazanec a já mazanice.“
„James je s tím koštětem strašně otravný. Pořád se vytahuje, že jeho Nimbus 2012 je daleko lepší než moje Kometa,“ stěžuje si Susan.
Megan okamžitě napadne.
„Co kdybychom mu ho zmrňavěly? Když uvaříme správný lektvar, může na něm lítat leda náš kocour. Akorát musíme uloupit tátovi ze skladu scvrklofík. Ten ve svých přísadách nemám.“
Do dokonalého plánu se vloudila drobná chybička – sklad je proti záškodníkům dobře chráněný. Severus se zlověstně tyčí nad polekanými holčinami.
Susan vyděšeně šeptne: „Vymysli něco, než nás přerazí.“
Megan odvážně narovná záda a se sladkým úsměvem se obrátí na otce.
„Tati? Naučíš nás vařit zmenšovací dryák?“
Pokud se vám chce, můžete si spočítat, tak víte, že holkám je sedm let. Narodily se v roce 2005, Jamesův zcela nový Nimbus je očíslován 2012, je tedy rok 2012.
Hermiona usnula. Ani s pomocí kouzel není porod snadný.
Severus se s rozpaky dívá na uzlíček ležící vedle ní. Mračí se. Nepodstrčili jim místo jejich dítěte malého trolla? Na hlavě pár řídkých tmavých vlasů, lebka nakřivo, obličej celý flekatý. A je to holka! Byl si jistý, že bude mít syna.
Holka. Navíc, teď to konečně může přiznat, ošklivá. Nemyslel si o svém vzhledu nic zvláštního, ale když Pomona prohlásila – celý tatínek – šel se vyděšeně podívat do zrcadla.
Miminko najednou otevře oči a zírá nahoru. Byl by přísahal, že ho vidí. Opatrně se prstem dotkne tvářičky.
Severus Snape se právě zamiloval.
Megan pokračuje ve vyzvídání. Tentokrát se rozhodne vyzpovídat otce. Volně navazuje na:
Mami, jak to tehdy bylo?
„Tati, jaké to bylo, když jsi šel požádat o máminu ruku?“
„Strašné,“ otřásl se. „Tví prarodiče nebyli zrovna nadšeni, že si jejich dceru bere někdo jen o pár let mladší než oni. Ale zvykli si.“
Megan se usmívá. Ví, že ve skutečnosti se prarodiče a otec mají rádi.
„A jaké dostala máma věno?“
Severus zachrastí šňůrkou dvaceti bílých perliček. Megan udiveně zírá.
„Zuby???“
„Víš přece, jakému povolání se věnují. Nasbírat mléčné zuby svých dětí je údajně zubařská tradice.“
„To jsem teda zvědavá, co jednou dostanu já.“
„Nejspíš pramen vlasů, které mi zešedivěly z tvých vylomenin,“ odbyde ji, ale ví své.
Tak nevím. Jaké věno asi dostane Megan. Co myslíte?
Megan ve společenské místnosti pojídá čokoládové žabky střídavě s pištivými cukrovými myškami a důležitě přitom vykládá spolužákům.
„Táta plánuje nový projekt. Budeme zkoušet brainstorming. Prý nás to ohromně posune dopředu.“
„Cože to?“
S plnou pusou sladkostí nezřetelně vysvětlí.
„Mozkobouření.“
Odpoví ji vyděšený halas.
„Máma měla pravdu, byl to Smrtijed… Po Vánocích se sem nevracím, nenechám si zlikvidovat mozek… Tohle se učit nebudu… No ale, občas by se to mohlo hodit. Vím o některých, které bych mozku zbavil docela s chutí.“
Megan nechápavě zírá, co svým prohlášením způsobila.
„Co to, u Merlina, blábolíte?“
„Říkala jsi přece, že budeme mít kurz mozkomoření!!!“
Susan s Megan se vydávají udělat s Hagridem rozhovor pro školní časopis.
Profesore, měly bychom pro vás několik otázek pro náš školní časopis OKOVIDÍ.
Něco vo chovu skvorejšů? To sou vám děsně zajímavý tvorové. (Profesor Hagrid překypuje nadšením.)
Snad ani ne. Spíše…
Tak chiméry? Raraši? Akromantule? (Nenechá tazatelky domluvit.)
Vlastně bychom chtěly menší přednášku o sexuální výchově. Prý máte v této oblasti velké znalosti.
(Profesor je viditelně zaskočen.)
Ech… ehm, vlastně. Tak nějak ten motejlek si najde kytičku, co se mu nejlíp líbí. Vona ho naláká tim, jak voni. Ale to sem asi neměl řikat. To je krapet nevhodný.
Poznámka:
Omlouváme se našim čtenářům, ale přítomná redaktorka tvrdila, že tomu Hagrid rozumí.
Volně navazuje na: Motýl
Skutečně by mě zajímalo, co tenkrát Hagrid malé Megan o sexuální výchově vyprávěl, že to v ní zanechalo tak nezapomenutelné dojmy.
V určitém období života si děti uvědomí, že rodiče jsou taky jenom lidi a že nebyli vždycky rodiči. A začínají se ptát.
Megan s Hermionou si v mudlovském Londýně dávají kávu se zmrzlinou. Patnáctiletá Megan si připadá úplně dospělá a vede dospělácké řeči.
„Mami, jak jste vlastně s tátou začali chodit? Prý tě učil. To je fakt divný.“
„Ale zlato, samozřejmě, že jsme spolu nechodili, dokud jsem studovala. To až později, když jsem začala v Bradavicích učit. Dalo mi tehdy dost práce, přesvědčit tvého otce, že patříme k sobě. Měl v plánu dát mě dohromady s Harrym.“
„Uf. Táta a jeho plány. Nic proti strejdovi Harrymu, ale myslím, že táta je lepší úlovek.“
„Pod to se podepíšu,“ uchichtne se Hermiona jako malá.
Pokud chcete vědět, jak se Hermiona se Severus opravdu dali dohromady, můžete si přečíst Amber.
Ale Megan bych detaily raději nevyprávěla.
Znáte to. Otcové mívají občas pocit, že si mateřská dovolená je opravdu dovolená. Když ovšem dostanou dítko na starost oni, padne kosa na kámen.
Severus má prvně v životě na starosti malinkou Megan. Hermiona se vydala na Příčnou.
Miminko hluboce spinká, sevřené pěstičky vedle hlavy, tvářičky růžové. Severus spokojeně pročítá lektvaristický věstník. Péče o dítě se jeví snadná.
Poklid nevydrží dlouho. Megan se začne neklidně vrtět, pofňukávat, drobné vzlyky rychle přerůstají ve vytrvalý křik. Pohupování postýlkou nepomůže, připravenou láhev s mlékem dítko odmítá, řve a řve, tvářičky brunátní.
Severus nechce volat Poppy, tvrdil přece, že Megan hravě zvládne. Tak koho?
Šedou dámu! Rozhodně vhodnější než Krvavý baron.
Vpluje průsvitná postava. Po chvilce zkoumání se stříbřitě zasměje.
„Poradit ti můžu, přebalit ji budeš muset sám.“
Proč musela Hermina tak nutně na Příčnou? Vydala se s Ginny nakupovat oblečení pro Ginnina a Dracova budoucího potomka. Po jeho narození už pak mohl Severus přezíravě předvádět, jak se to přebalování naučil. Můžete se o tom přesvědčit zde.
„Megan, kdo uvázal kocourovi na ocas rolničku?“
„Megan, kdo snědl celý ořechový chlebíček a VŠECHNY skořicové rolky?“
„Megan, kdo byl bez dovolení v mé laboratoři a rozbil láhev s dračími šupinami?“
„Megan, kdo si tajně půjčil Harryho koště a poletoval nad Černým jezerem?“
„Megan, kdo pomaloval zeď v naší ložnici?“
Zkroušená dcerka snad už posté stojí před rozzlobeným otcem. Konečně najde odpověď.
„To jsem nebyla já, tati, to byla Gamen.“
„Můžeš mi laskavě prozradit, kdo je to Gamen?“
„Moje zlobivé dvojče.“
„Ty nemáš dvojče.“
„Mám.“
„O tom bychom snad s maminkou museli něco vědět.“
„Nemuseli, já jsem si Gamen vyčarovala.“
„Tak za kolik to mám, tati?“ Megan nedočkavostí až nadskakovala.
„Můžeš mi ozřejmit, o čem mluvíš?“
„Přece o mých NKU. Tedááá, mít rodiče v pedagogickém sboru je vážně opruz. Aspoň kdybych z toho něco měla. Řekni mi to, prosííím. Do července se mi čekat nechce.“
„Nepřichází v úvahu. Domníval jsem se, že výhody ti jsou proti mysli.“
Pokus o snapeovské zamračení Megan nic nepřinesl. Otec nepovolil.
„Jak dopadla?“ nadhodila večer Hermiona.
Severus se nepatrně usmál.
„V lektvarech překonala dokonce i mne. Tebe porazila ve formulích i přeměňování.“
Vyměnili si pyšný pohled.
„Jak dlouho ji chceš napínat?“ zeptala se.
„Dva dny?“
„Kdo vymyslel takovou nekonečnou pitomost, jako je soutěž rodinných týmů v slalomu na košťatech?“ vrčel Severus a štítivě obracel v prstech pergamen, na kterém blikala neonová písmenka a bláznivě poletovaly drobné postavičky. S ustrnutím si všiml, že jedna z nich má dlouhý černý hábit.
„To strejda Ron!“ jásala Megan. „Viď, že se přihlásíme!?“
„Ty a maminka?“ zkusil Severus odvrátit neodvratné.
Megan se zakabonila.
„Mamince lítání vůbec nejde.“
„Mne jsi snad někdy na koštěti viděla?“
„Ne, tatí, ale ty přece umíš všechno,“ upřela na něj přesně ten pohled, kterému nedokázal odolat.
Zapřemýšlel, co asi bude Harry chtít za malou opakovací lekci.
„Pottere, zbláznil ses? Učit mou osmiletou dceru Vronského fintu?“
„Nejenom Megan. Taky svoje syny, Dracova Scorpiuse a Ronovu Susan.“
„Ostatní uč, ale nepřeji si, aby se má dcera řítila k zemi rychlostí peruánského zmijozubého.“
„A to, že si James ožehl obočí, když pod tvým dozorem vařili kostirost, je v pořádku?“
„Pottere, teď mluvíme o bezpečném létání, lektvary sem nepleť. Kdyby James poslouchal, co říkám, nestalo by se mu nic. Skutečně jsem proti tomu, abys z Megan vychovával chytače.“
„Měl bys zvážit, že pravděpodobně skončí ve Zmijozelu… Víš, že je na létání velmi talentovaná?“
Severus se zamyslel.
„Co individuální výuka létání?“
Tentokrát to chce drobné vysvětlující poznámky, pro upřesnění detailů:
VRONSKÉHO FINTA
Chytač se řítí přímo k zemi a předstírá, že hluboko pod sebou spatřil Zlatonku, na poslední chvíli však svůj pád vybere. Účelem je přimět soupeřova chytače, aby ho napodobil a havaroval. Pojmenována podle polského chytače Josefa Wronského.
PERUÁNSKÝ ZMIJOZUBÝ
Je nejmenším ze všech známých draků, ale nejrychlejším letcem. Peruánský zmijozubý drak dosahuje délky jen asi patnácti stop a má měděně lesklé hladké šupiny s černým hřbetním pruhem. Rohy jsou krátké a zuby neobyčejně jedovaté. (Fantasická zvířata a kde je najít, Scamander, M.)
Myslím, že se s tím potkali všichni, jejichž dítka dosáhla patřičného věku.
„To není féér!“ ječí Megan, vlasy rozježené napruženou magií. Pak zamumlá zdánlivě pro sebe, ale tak, aby ji otec slyšel: „Galeon tomu, kdo ho zabije.“
Severus se nevěřícně otočí na Hermionu.
„Bývala tak roztomilá a hodná. Teď mám pocit, že mě nenávidí.“
„Puberta,“ vysvětlí mu milující matka stručně, „to přejde.“
„Já už to nevydržím. Jsem adoptovaná, má opravdová matka by se takto nikdy nechovala!!!“
Megan se zničeně podívá z dcery na svého otce.
„Myslela jsem, že mě má ráda. Bývala taková sladká. Teď je jak hipogryf.“
Severus se usměje na zuřící vnučku a shovívavě pronese k Megan.
„Puberta. To přejde.“
Vlastně by se k tomuto tématu hodil i drabblík, který jsem psala do našeho celoročního drabblového klání na Šupleti. Jmenoval se Zatracené oslavy.
Říkala jsem si, že bych ho mohla použít, ale pak jsem vykreslila jiné náročné období v životě rodiče. Tady je ale ten původní kousek.
Vehementně (a marně) protestoval Severus proti velkolepým oslavám desátého výročí Bitvy o Bradavice.
Vehementně (a marně) se snažil během nezáživných projevů na jejich začátku ztišit Megan. Hlasitě hulákala naprosto nevhodné písně, nepochybně vliv George Weasleyho.
„Proč najednou neposlouchá?“ zachmuřeně se obrátil na Hermionu.
„Období vzdoru,“ pokrčila rameny a nemilosrdně umlčela dceru silenciem.
Severus se zadíval na vztekem zbrunátnělou tvářičku a najednou se usmál.
„Když jsem před deseti lety umíral v Chroptící chýši, moje poslední myšlenka patřila tomu, že můj život byl naprosto bezútěšný.“
„Teď je to lepší?
Přejel pohledem svou ženu, dceru, řadu přátel a jejich dětí.
„Připouštím, že ano.“
„Megan!!!“ zaburácelo z laboratoře.
Přišourala se vytáhlá dívka se špičatými koleny i lokty.
„Toto mi vysvětlíš jak?“ Severus ukázal na kotlík plný bahnité tekutiny, ještě před okamžikem ukrytý pod zastíracím kouzlem.
„My jsme… se Susan… zkoušely uvařit mnoholičák.“
„Ve čtvrtém ročníku?“ zahřímal.
„Máma ho zvládla už ve druháku.“
Zarazil se.
„Ehm… Takže jste uvařily takřka dokonalý, pokud mohu podotknout, mnoholičný lektvar. A míníte s ním dělat co?“
Megan opatrně jukla na otce.
„Zkusit, jestli se budem líbit klukům, až budem mít prsa jako Prudence a Camilla.“
„Budete muset počkat, až vám narostou,“ prohlásil už klidně a nekompromisným evanesco kotlík vyčistil.
„Prázdné makovice, samé prázdné makovice.“
Brk skřípe po pergamenu a červený inkoust stříká do všech stran.
„Dobře, v téhle to přece jen trochu chřestí.“
Severus usrkne jasmínový čaj ovoněný whisky, kterou mu Minerva dala k vánocům, a pokračuje v opravování esejů. Jejich hromádka se ztenčuje jen pomalu.
Další přeškrtne tak zuřivě, až rukou narazí do šálku a málem ho převrhne.
„Tahle je naprosto vysypaná. Ani zrníčko!“
Zničeně se opře v křesle, ze zásuvky vytáhne Minervin dárek a čaj okoření daleko vydatněji.
Do pracovny vcupitá Megan, v náruči otep zralých makovic. Jen to chrastí.
„Tatí, tatí, tyhle jsou ještě úplně plné!“
Kolikpak je dneska Megan? Myslím, že asi tak pět. Susan je někdy kamarádka a někdy taky ne. Je to dcera Ronalda Weasleyho jeho ženy Gabriely. Jak se dali tito dva dohromady si můžete přečíst v loňském drabblíku Rone?
Megan přibíhá od jezera celá umouněná a podrápaná.
„Poprala ses s hipogryfem?“ ptá se Severus, zatímco jí léčí škrábance.
„Ne,“ odsekne holčička, „se Susan. Smála se mi, že už umím číst.“
„To je ovšem pošetilé, nicméně kouzelníci se nechovají jako hejno běhnic. Své spory řeší civilizovaně. Neperou se!“
„Já vím, kouzelníci se proklínají,“ fňukne Megan. „Ale ty přece víš, že ještě nemám hůlku.“
„To jsem neměl na mysli, drahá dcero. Už v kolébce civilizace, Řecku, lidé řešili své rozepře pomocí rétoriky.“
Megan na něho zůstane zírat s otevřenou pusou.
„A tím myslíš co, tati?“
„Slova, Megan. Slova jsou ta zbraň.“
Megan je v dnešním drabblíku tak sedm, osm let. Ale vařit lektvaru umí lépe než mnohý bradavický páťák. A pokud jde o její slovní zásobu - divíte se, když má rodiče, co má?
Dívenka se soustředí, přesně, jak ji otec naučil.
Jedna, dvě… pět. Křišťálové míchátko kruhovitě víří tekutinu, která jiskří a opaleskuje.
„Neruš, mami, připravuju tátovi tinkturu, má migrénu.“
Hermiona se usmívá. Těžko říct, zda Megan lásku k lektvarům zdědila, nebo získala, když se Severusovi od malinka pletla v laboratoři pod nohy.
Stárnoucí žena usilovně míchá, ale ani nejdokonalejší kruhy nepomohou. Slzy proměňují lektvar v břečku.
Zoufale se otočí k vrásčité Hermioně.
„Mami! Nedokážu uvařit nic, co by tátu vyléčilo!!!“
Hermiona ji obejme.
„On je s tím smířený, Megan. Stejně jsi mu dala to nejcennější, co může dcera otci dát. Svou lásku.“
Jak už jsem předeslala v úvodním drabblátku, letos to pravděpodobně bude jenom o Severusovi a jeho dceři Megan.
Megan se zatajeným dechem sleduje zázrak zrození.
Hnědá kukla praská. Dere se z ní prapodivné, nevzhledné stvoření.
Zmuchlaná křídla se chvějivě narovnávají a tuhnou v mírném vánku.
První mávnutí.
Barvy se rozzáří.
První let.
„Tatí?“ obrací se na otce. „Taky jsem se vylíhla z kukly jako motýlek?“
„Řekněme, že ne docela. Proč se vlastně nezeptáš Hagrida? Ten je v oblasti živočichopisu největším bradavickým odborníkem.“
Když jeho krásná holčička poodběhne, Severus si pomyslí.
Není to takový rozdíl. Když ses narodila, byla jsi skutečně ošklivá. Celá rudá, flekatá a pomačkaná. Vlhké vlásky a krabatá tvářička.
Stejně jsem tě miloval od prvního okamžiku.
V letošním roce, pokud se na poslední chvíli nerozhodnu jinak, se budou mé drabblíky točit kolem Severuse Snapea, který v mé verzi reality přežil, a jeho dcery Megan.
V tomto kousku jsou jí asi tak tři roky.
„Pudem klmit kačenky,“ rozhodne Megan.
„To nepůjde, sněží. Jezero je zamrzlé,“ namítne Severus.
Holčička nevěří a celou cestu, sníh nesníh, brebentí o kachnách. Pohled na lesklou černou plochu jí rozlítostní.
„Kačenky sou plyč,“ pronese vyčítavým hláskem.
„Říkal jsem ti to.“
Po tvářičkách se koulí slzy a promáčí šálu omotanou kolem krku.
„Jen proto, abys nenachladla,“ prohlásí otec přísně.
Led na jezeře taje a prohání se po něm hejno pestrobarevných kachen proměněných ze sněhových koulí. Megan se rozchichotá.
„Zamávej a jdeme,“ oznámí nakonec Severus šťastné holčičce.
Když drobná postavička zmizí za závějí, ještě jednou mávne hůlkou.
Jezero znovu zmizí pod ledem.
Druhý z výběrů se týká jiných mých lásek než ten historický. Tentokrát půjde o zvířátka, zvířata, potvory a přírodu vůbec.
Alasdair MacColla
Ukázal nám svět zvířat, která v našich luzích a hájích zrovna nepotkáme. A přesto mi nějakým způsobem připomněl časy, kdy jsem sedávala v lese s dalekohledem v ruce, napjatě sledovala, co kde lítá, abych pečlivě zapsala své úlovky. Já viděla lindušky, pěnice či stehlíky, jakých zvířat se dočkal Alasdair se dočtete v Tak kolik?
Danae
Jsem už zmínila ve svém výběru historickém, ale toto drabble mě tak pobavilo, že nemohu než zařadit. Májový rozhovor
Doktor
Jako milovník a majitel koček jsem rozhodně nemohla vynechat Košína a Želvíka. Ty dvě rozumbrady mě bavily pokaždé, když je Doktor pustil ke slovu. Co třeba Jak vybruslit z maléru
Martian
Její poláčkovské příběhy mě bavily převelice. Většinou byly o tom, jak je to mezi klucima, ale kocour Honza taky stojí za zmínku. Malý velký bojovník
Neviathiel
Kočky jsou jednoznačně mými favoritkami mezi zvířaty. Ale uznávám, že i potkani mohou mít něco do sebe. Pohádka o dobrodružném výletu
Queen24
Přiznám se. Na koni jsem seděla jen dvakrát a vždycky mě poněkud zneklidňoval pocit, že nevím, kde má brzdu. Ale stejně mě tato veliká krásná zvířata fascinovala odjakživa. Proto nemohu vynechat. Hlavně, aby to neprasklo
Regi
Její příběhy o dobromyslném bradavickém hajném mě bavily den co den. A Hagrid a zvířata, to jde dokonale dohromady. I ta nejdivočejčí považuje za mazlíky. Proto tohle drabble zpočátku udiví a pak rozesměje. Neodkladná záležitost
Rya
O přírodě nejen na naší planetě. Vězeň
Sophie
Tak z tohoto kousku jde trochu strach. Ale patří sem právě proto. To abychom nezapomněli, že příroda, to nejsou jen měkké tlapky koček. Občas to v ní vůbec není k smíchu.
Udělám pro něj vše
Tora
Jak bych mohla zapomenout na Hotel u devíti koček a jeho roztomilé i vykutálené obyvatele. Těžko vybírat nejoblíbenější drabble nebo nejmilejší kočku či kocoura. Nakonec jsem zvolila tohle, ale přečtěte si všechna. To je radosti, takhle k večeru
+ jedno navíc
Luciuska
Lucius Malfoy sice není zvíře, i když někdy si s ním autorka taky užije své. No však si přečtěte. Přemlouvání
