Invaze rušivých elementů (Tess)

Profesorka Trelawneyová už zase jede. 
„Ve vaší budoucnosti vidím veliké věci,“ básní, hledíc na mě zamženým pohledem. „Budete jednou z nejslavnějších osob historie. A kdyby jen jedné, mnoha historií.
Vidím prchajícího Voldemorta.
Vidím zářící meč ve vaší ruce.
Vidím zlatě se lesknoucí Prsten.
Vidím třpytící se loď plující ve vesmíru.
Vidím nesčetná vítězství, všechny světy vás oslavují!“
„Já vím,“ povídám skromně.
Od čeho jsem Mary Sue.
Profesorka Trelawneyová zamrká a probere se z transu.
„Ach, já hloupá, promiňte, co jsem to říkala? Ta věštba nebyla pro vás. Jen jsem se spletla.
Myslela jsem si, že zde sedí nějaký... Chuck Norris.“

Sedím na Astronomické věži a kochám se výhledem.
Všechno odtud vypadá až neskutečně dobře. Celý tenhle svět, a to i s Voldemortem, má svou nepopiratelnou přitažlivost. Vtáhne tě.
Koneckonců, o tom Harry Potter je. O tom, že být jiný je v pořádku. Že ti Jiní jsou součástí úžasného, fotogenického a magického světa.
Tohle chceme slyšet. My, Jiní.
...
Stejně, když to tak vezmu, mám ale radši tu o tom jak hloupý Honza Luke Skywalker osvobozuje princeznu Leiu Organu, kterou unesl temný rytíř Darth Vader za pomoci kouzelného dědečka Obi-Wana Kenobiho a přitom musí zabít strašlivého draka Hvězdu smrti.
Je mnohem realističtější.

Sedíme v naší místnosti. San zuřivě vybarvuje své skici, Gwen listuje nějakým herbářem či co to je a já... 
S povzdechnutím se zahledím na kupičku papírů.
Fanfikce jsou nebezpečný!
Nejdřív je čtete, protože jste zamilovaní do (jedno jakého) Světa a původní autor prostě nenapsal všechny příběhy, které ten svět obsahuje.
Chcete dobrý příběhy!
Pak narazíte na špatný.
Pak narazíte na až tak špatný, že je to k smíchu. Začnete je sbírat, rochnit se v nich, vyměňovat si je s podobně postiženými... Psát komentíky! A glosy!
Nakonec jsou všude a vy se jim nemůžete vyhnout. Přilétají další a další.

Litujte mě!
 

Dnes, prosím, pozorujeme jednorožce.
Tedy pozorujeme Pátou kolej, any pozorují jednorožce. Ti se k nim staví nadmíru obezřetně, většina ze studentek již totiž nemá... ehm, potřebnou kvalifikaci.
„Já už náhodou vím, jak věci fungují,“ dumá San. „Ony teď změní podstatu světa, aby se klidně mohly projet.“
„Já je zastavovat nebudu,“ pokrčí rameny Gwen. „Bude zábava je pozorovat, jak padaj. Myslíte si, že se jim podaří nabodnout se na roh?“
„V tom případě bych se taky projela,“ podrbu jednorožce, který se k nám znenadání přiblížil a začal být přítulný a vydrápu se nahoru.
Ono se to hýbe!
„Kde to má brzdy?“
 

Gwen má asi špatný svědomí, protože v poslední době pomáhá Snapeovi. Dneska se po návratu maniakálně zubí.
„Zábavička?“
„Katalogizace.“
Úsměv, je-li to možné, se ještě rozšíří.
„Dobře. Co se ti podařilo ztopit tentokrát a jak si s tím můžem hrát?“
„Tess,“ praví Gwen ukřivděně, „jak mě můžeš tak bezdůvodně podezírat? To si nezasloužím.“
Čekám.
„Je to instantní portál! Asi. Dvoudílnej! Kdybychom dali jeden někam hodně nahoru a druhý strčili tak, aby do něj Voldemort spadl, tak…“
„… těch dvacet metrů hedvábí, do kterých je zamotaný, ho pohodlně snese dolů a ani nebude muset vytáhnout hůlku.“
Gwen zesmutní.
„Neva, pojďme to vyzkoušet!“

Jsou dvě ráno. San slastně spí a my s Gwen pozorujeme Sešit a doufáme, že Snape usne taky.
Prostě nás zajímá, co napsal!
O hodinu později jsme zalezlé co nejdál to jde a pokoušíme se přeluštit Snapeův škrabopis. 
„Jediný štěstí je,“ povídám, „že nemůže ovlivnit kánon.“
„Ehm,“ Gwen je o půl stránky přede mnou.
„Co?“
„Poznámky!“
„Kde?“ 
Gwen ukáže, a já čtu:
1. Napsat si milostný objekt - Evansovou.
2. Přes spojení s těmi Exempláři najít autorku a upravit jí paměť.
3. ...
4. Profit! (Potter se zblázní a já dostanu víc prostoru. A Potter se zblázní.)

„To musíme zničit!“
Ale... smíme?

V Bradavicích není povinný tělocvik. Díkybohu.
(Když nepočítáte lekce létání pro prváky, což je spíš autoškola.)
Páté koleji ale asi tělocvik chybí. Nevidím jiný důvod, proč by se daly na jógu. Jedna předcvičuje a ostatní se poslušně vlní. Záda mě bolí už jen z toho pohledu.
„To vyvolávají démony?“ ptá se Gwen.
„Spíš bych řekla, že trénují kvůli upírům. Tomuhle se říká Polibek slunce,“ pozoruje protahující se hejno San. „Ale bude jim to k ničemu,“ dodá spokojeně.
„Myslím, že se to jmenuje jinak,“ povídám.
Ne, že by to stejně nebylo bezpředmětné.
Zvedne se vítr a začne pršet.
Není co zdravit.

„Hň hň hň hň“... přiblíží se Gwen skrývající něco pod hábitem. „Pojďte...“
Schody. Bradavice se sestávají především ze schodů. Teď ale míříme dolů, takže není tak zle.
Dvě ramena, dlouhou chodbou a točitými schody, pozor, třetí zespodu skřípe, opatrně ho překračujeme.
„Co to máš?“ zadívám se na sešit, který Gwen dramaticky vytáhne, „další Maření dílo?“
„Ne-e. Tady se Příběh pokouší měnit někdo jiný...“
Otevřu  sešit na náhodném místě. Zaplňují ho povědomé klikyháky psané černým inkoustem.
„To si děláš prču!“
Schod zavrže, ani se nemusím otočit. Vím, kdo stojí za mnou, už z Gwenina výrazu.
„Hups.“
Zase si nic kvalitního nepočtu.
 

„No to mě podrž,“ povídá Gwen, když ráno otevře okno.
Před štiplavým mrazem se zavrtám do peřin, než mé oči padnou na parapet...
„Sníh!“ vyhrknu. „Vánoce!“
„Je duben, Tess,“ ozve se nenaložená San.
„Jo, tohle nechápu,“ povídá Gwen. „Je duben, maj bejt jehňátka, telátka a testrálátka. Co tu dělá sníh?“
„Vánoce!“ nenechám se zviklat. „Pojď, San, máš přece Vánoce ráda...“
„O Vánocích,“ ozve se zpod peřin, „ne v dubnu.“
„Upečeš perníčky, ozdobíš je, já ti pomůžu! Je sníst,“ upřesním.
„Upečeme perníčky, ozdobíme jolku, postavíme Yoduláka, pustíme si Pyšnou princeznu...“
„Co-tu-dělá-sníh?“ nenechá se Gwen odradit od primárního problému.
„Co by. Skotsko.“
 

V poslední době je v přestrašlivých povídkách, které rveme Páte koleji z pařátů (oblažují nás jimi i bez vyzvání), něco jinak. Jakási podivná autocenzura.
Varování: sm*t stojí v jedné. Varování chápu, ale co ta hvězdička? Další píše: Pozor, s*x, dobře, tak tu nebudu číst. Ale pak v jiném textu uvidím ku*vu...
„Sak*a, to se nedá číst,“ prohlásím a zarazím se. Že by mě čtení těch snůšek ovlivnilo? Ano, cítím se o něco tupější, chce to přebít kvalitnější literaturou. Nemůžeme se přece učíst až k íkvé tykve. Zamířím proto do odpovídající místnosti.
Neunikla ale ani ona.
Kniho*na, stojí nade dveřmi.
Pomoc!