DMD č. 3. pro 3. 4. 2022. Téma: To za mých mladých let

Návštěva Rachel Lyndové začala jako vždy - zadními dveřmi, bez klepání a bez pozvání. Marilla zrovna sklízela snídani, ale při pohledu na zadýchanou přítelkyni raději vrátila čajový servis zpět na stůl.
"Marillo, ty jsi dovolila Anne jezdit na koni? Vždyť jí brzy bude patnáct let, co když to uvidí někdo z Avonley, kdo nemá s Anne tak dobré úmysly jako já, to je přeci hrozná ostuda, aby samotná dívka jezdila... a ty její vlasy... a obkročmo!" Víc už nezvládla bez doušku vody.
"Vzpomeň, když jsme byly mladé," vypadlo z ní po chvilce.
"Rachel, když my jsme byly mladé, bylo jiné století."

"A to mě vážně ani nezmrazíš do karbonitu?" .
Počítal s tím, že to nebude jednoduché. Jenže si představoval přestřelku, ne…
"Když jsem byl mladší, Boba Fett mě pokaždé zmrazil do karbonitu."
Sevřel prsty na kniplu, až mu zapraskaly klouby.
"A nikdy nepotřeboval pomoc, aby mě našel."
Když ho budu ignorovat, pomyslel si, tak ho to přestane bavit.
"Taky měl takový ten raketový batoh. Proč nemáš raketový batoh?"
Ignoruj ho.
"Boba byl prostě pořádný Mandalorian, ne jako…"

"Boba. FETT. NEBYL! MANDALORIAN!"

Řev ještě chvíli rezonoval kabinou. Zajatec na něj šokovaně zíral.
Teď snad bude ticho.

"A taky se nenechal takhle vytočit."

„Jo, děti,“ zavzpomínal děd, „když jsem byla malý, les vypadal úplně jinak. Jako v pohádkách.“
„V řekách teklo mléko a med?“ napadlo vnučku.
Dědeček se zasmál. „To bylo dávno pradávno, to už jsem nezažil. Ale bylo léto. Teplo, sluníčko opravdu hřálo. Někdy až moc… Les byl zelený, na stromech listy, dole tráva.“
„A maliny!“ ozval se vnouček. „Byly maliny?“
„Ano. Maliny, borůvky, jahody. A med taky, protože létaly včely…“
Když později vyšla medvědí rodina z doupěte do zasněženého zmrzlého lesa, medvíďata se pokoušela představit si léto.
„Jednou se vrátí,“ vzdychl starý medvěd. „Já už se toho nedožiju, ale vy ano.“

Wei WuXian se zeptal ještě dalších lidí, ale majitel čajovny zdá se hovořil pravdu.
Dali se tedy po stopách učedníkova Nočního lovu. Došli na rozcestí, pak do lesa. Našli mrtvolu i doupě. Vše vyčištěné od zlých sil.
"Lan Zhane,"
- "Hm?"
"Vzpomínáš, jak jsme byli uvěznění v jeskyni Xuanwu Masakru?"
- "Hmm," protáhl, zatímco zkoumal útroby jeskyně.
"Kousnul jsi mě!" nařkl ho Wei WuXian. Náhle a bez varování mu zastoupil cestu. "Měl bys mi to pofoukat!" žádal satisfakci za domnělou, léty odvátou křivdu.
Lan WangJi se sklonil k nabízenému předloktí, odmotal nátepník a vyhrnul rukáv...
Namísto fouknutí však ta místa ocejchoval polibkem.

„Oči ti dorostly. Jistěže,“ přerušil Brand moje vyprávění. „Za rok? Dva?“
„Tři,“ odpověděl jsem. „Erik si myslel, že to bude napořád.“
„Erik byl hlupák. Byl bych mu řekl, že se časem uzdravíš. Nebo ne, neřekl, a pak sledoval, jak ho dohání jeho chyby.“ Brand se dostával do jedné ze svých nebezpečně volatilních nálad.
„Ty by sis vsadil, že by si s tímhle naše vrozená regenerace poradila?“ řekl jsem.
Brand se zasmál a založil si ruce za hlavu, levou nohu skrčenou: Viselec.
„Nevsadil, věděl bych. Zkušenosti z mládí. Rád bych to rozvedl grafičtěji, ale,“ podíval se na kobereček pod sebou, „ne.“

„Vzteklého bobra na tebe, uličníku! To se dělá, stínit staršímu?!?“

Mladý buk se sehnul, aby lépe viděl na zákrsek pod ním.

„Co koukáš? Nikdy jsi neviděl jedli? Stojíme tady vedle sebe přece už pár let.“

„Ta dnešní mládež!“ prskla statná lípa. „Roste to jako z vody a nemá to pražádnou úctu!“

„Stínit ostatním není pěkné, mladíku,“ umravňoval staletý dub. „To já, když jsem rašil ještě jako výhonek, tak jsem starším vždycky udělal místo.“

„Narovnej se! Klátíš se tam jako nějaká vrba!“ dával syna do latě otec buk.

„Ach jo, je těžké býti stromem,“ zamumlal si bukový klučina nenápadně pod větvemi.

„Já pro pana Serpense pracuju,“ kaboní se Vilém, „a pokládám ho za nejosvícenějšího člověka na planetě!“
„Už nepamatujeme lepší časy,“ nehledí na jeho rozladěnost Daniel, „kdy tu nebyl, ale ještě za našeho mládí existovaly vážné pochybnosti, zda není normální hochštapler.“
„Všechny vyvrácené!“
„Přesněji vytěsněné.“
„Bereš mi nesmrtelnost!“
„Která neexistuje.“
„Vždyť…“ Vilém vyskočí, obkrouží vozíček, až stane tváří v tvář, shlížeje, „ale co s tebou! Každopádně dělá lidstvo lepším, to nepopřeš.“
„Nejsem si jist. Pochybuji. Bojím se, že vůbec ne. Ale tobě to nevnucuji!“
Domluví do zad a prásknutí dveří.

Viděli se tehdy naposledy, žehrá o pár dní později Vilém Kovář.

Lan Qiren zamířil k Jingshi. V ruce držel dopis od Nie Huisanga. Poté, co si psaní přečetl, sezdal, že Lan Wangji by o něm měl vědět. I když už se blížila večerka, si byl jistý, že stihne dopis předat a poté se vrátit zpět do svého pokoje.

Když se došel k Jingshi, najednou se zastavil. Zachytil totiž velice podezřelé zvuky vycházející zevnitř.

Jeho tváře byly v okamžení úplně rudé. Přesně věděl, co se v Jingshi právě odehrávalo.

Nestydatost! Za svých mladých let by si on toto určitě nedovolil! A navíc s někým jako Wei Wuxian! Svět tehdy býval v pořádku.

Gran Torino arrived halfway through 1-A’s Foundational Heroics class with a whoosh and a bang. “Look alive, you zygotes!”

Toshinori shuddered. Momentarily forgetting that he was the teacher here, he tried to disappear.

“What did you call me, you decrepit dwarf?!”

“What a mad banquet of darkness.”

“Hi, Gran-sensei!” Izuku-kun waved cheerfully.

“At least he’s not calling me a zygote anymore,” muttered Toshinori.

Gran kicked him. “Shut up and look alive, toddler.”

Toshinori, the Number One Hero with decades of experience, flashed back to when he was a student at U.A.

And looked alive as best as he could.

"Jak jste na to přišel?" udivil se Lozak.
"No po čichu, samozřejmě," zahleděl se do dáli Wolgatsum.
U stánku s kořením přecházel malý chlapec od jednoho vzorku k druhému.
"Jestli budeš ke všemu čichat, naroste ti prasečí rypák!" mračí se matka v ošklivém oranžovém klobouku.
Tehdy věřil hloupostem vycházejícím z jejích úst.
"Fíha, musíte mít skvělý čich!" uznale pokýval hlavou Lozak.
"To samozřejmě mám, ale tentokrát jsem si vypomohl lektvarem psího čenichu od mistra Thuroendrika."
"Jaký bude další postup?"
"Přesuneme se do vsi, kterou jsme projeli cestou do těchto truchlostinných lesů. Zkusíme tam zjistit více informací," detektiv Wolgatsum odhodlaně vykročil.