DMD č. 12. pro 12. 4. 2020. Téma: Malí a (ne)škodní

Procházela celý dům, prohlížela stolky i komody, přerovnávala polštáře na sedačkách.
"Nemůžete se dočkat, až vypadneme?" zeptal se Burr, ale Theodosia zavrtěla hlavou a vyhnula se další konverzaci.
"Něco vás trrápí?" staral se Lafayette, když ji míjel na chodbě.
"Jsem ztracená," vysvětlila a rezignovaně se vydala k domku své matky na druhém konci pozemků.
Uprostřed sadu, pod třešní, potkala Alexandra Hamiltona.
"Něco hledáte," oznámil a ukázal na hromádku knih, kterou pročítal. Zhroutila se do trávy vedlě něj a úlevně kontrolovala, že žádná nechybí.
Rousseau, Diderot, Paine, Laclos...
"Skvělý nápad," ocenil. "Maskovat revoluční myšlenky jako laciné čtení pro paní a dívky."

„To musíš pracovat i u večeře?“ otázal se Albus a zakrojil do plátku jehněčího, které malému Tomovi porcoval na jednotlivá sousta.
Gellert rezignovaně odložil desky.
„To je ta usedlost v Cornwallu? Vypadá to úžasně,“ zhodnotil Albus obrázek panského sídla v Gellertových papírech.
„Vypadá, ale je to promořené rarachy. Strávím tam týdny, než to vyčistím. Oni jsou v podstatě neškodní, ale…“
„Ale?“ Albus se natáhl pro ubrousek, aby utřel Tomovi pusu.
„Občas něco urvou, zapálí, schovají, pokálí…“
Albus vyprskl smíchy.
„Čemu se směješ? Víš, co tohle udělá s kupní cenou nemovitosti?“
„To nic. Jenom mi tak nějak připomněli moje letošní prváky.“

„Kalolo, prosím doběhni do sklepa pro lopatu a pojď mi pomoct vyhnat trpaslíky, běhají všude a v oblečení udělají větší díry než molové nebo myši!" Noele se zrovna snažila dohonit jednoho mladého trpaslíka, který běhal kolem stolu a křičel:„Kyš kyš kyš nechytíš!"
„Ach mami, kdo říkal, že když přes noc necháme otevřené okno kvůli vedru, nic se nestane, prý že i kdyby sem vniklo pár trpaslíků, tak budou malí a neškodní a půjdou lehce vyhnat?!!" Kalolo se vracel ze sklepa, na schodech běhalo rovnou několik exemplářů.
„Necháte nás?" zeptal se nejstarší trpaslík, když viděl oba majitele domu těžce oddychovat.

"Vyprávěj něco..."
"Neumím pohádky."
"Něco si vymysli!"
"Hm... Jedna žena měla čtyři syny. Žili v převelikém hradu plném válečníků..."
"Jako my!"
"V mnohem větším hradu než vy. Toužili stát se taky válečníky. Protože byli ale malí, každý se jim vysmíval. Matka jim řekla: Nejdřív se staňte velkými mezi malými! A tak se bratři spojili s dalšími dětmi, které v tom hradu neměly zastání. Malí a mrštní dokážou nejlíp doručit zprávu, pronést balíček a nebýt spatřeni... Brzy čtyři bratři všem ukázali svoje kvality. A když dospěli, stali se vojevůdci."
Hevrînini synové byli předurčeni padnout. Jako všechny děti Věže, lidské i skřetí.

Počasí se v den Lenčiných pětatřicátých narozenin vyvedlo natolik, že se celá skupina slavících mohla i v únorovém odpoledni přesunout na zahradu jen ve svetrech a užívat si sluníčka. Děti, od pubertálního Jamese Siriuse až po sotva chodící droboť některých z desítek hostů, naskákaly na košťata a s Ginny jako rozhodčí hrály improvizovaný famfrpál. Harry Potter se vyhříval na lavičce, když si k němu přisedla Lenka.
„Měl by sis nastříkat nohy lektvarem proti hlavonohým krvesajům, Harry!“
Harry, jako posledních dvacet let, Lenčino varování před neexistující hrozbou ignoroval.
A za zvuků výskání dětí mu na nohách pod kalhotami naskakovaly krvavé pupínky.

Keď sa v kvetináči s haworthiou prvýkrát objavili biele hmyzie potvorky, Florián sa vydesil. Nikdy predtým nič také nevidel. Haworthia zatiaľ vyzerala zdravo, ale milimetrových potvoriek boli stovky, mrvili sa v hline a vyskakovali.
„Sú to chvostoskoky a sú úplne neškodné,“ dočítal sa na internete.
„Každý vie, že tie mrchy dokážu rastliny v krátkom čase úplne rozožrať!“ písali ľudia v komentároch.
Florián nechcel o svoj sukulent prísť, a tak ho polial roztokom insekticídov.
Chvostoskoky sa po niekoľkých mesiacoch vrátili.
Po mnohých pokusoch o genocídu (chvostoskokicídu?) sa nakoniec Florián s chvostoskokmi zmieril.
A Haworthia si s nimi ďalej nažívala bez problémov.

Iskaral Pust si zamyšleně měřil svého soupeře.

„Odváží se mě napadnout? Uvědomuje si, že nejsem sám? Mám spojence, ano, mocné spojence!“
„Velectěný Kruppe se nebojí,“ ozval se tlouštík s odzbrojujícím úsměvem. „Leč boj není nutný. Stačí, když se otočíš a vrátíš, odkud jsi přišel.“
„Ustoupit? Nikdy!“

Pobídl patami mezku, která se na něj vyčítavě zahleděla, ale pak se přece jen dala do pohybu. Bhok´arala vířili všude kolem. Velekněz Dómu stínu dostal nápad.

„Uctívači! Buďte konečně jednou užiteční. Hurá na něj!“

Desítky malých létajících opic nadšeně zavřeštěli a zapojili se do potyčky. Ukázalo se však, že nedokáží zcela rozlišit soupeřící strany…

"Au, štípla mě!" vykřikl Gřeš.
"Kulka?" ptal se Gustlík.
Copak kulky štípou?
"Ne, včela!" vyvalil oči Gřeš.
"Kde se tady vzaly, potvory?" začal se ohánět Vasil.
"Nemávej kolem sebe, uklidní se a posedají si." doporučil Jenda.
"Moment..." Gustlík vyskočil z tanku, našel na spáleništi uhlí a začal včely vykuřovat.
"On nás snad chce udusit!" nadával kašlající Gřeš.
Posádka byla z tanku venku dřív než včely. Já evakuaci vedl.
Půlka našeho tanku vězela v přejetém úlu. Kryti kouřovou clonou jsme seškrabali med do sklenice jako dárek pro generála.
Včely jsou malé, ale ne neškodné, zvláště když žďuchám Gřešovi do ovládacích pák.

Najít ve vidinách nějaký smysl se jí dlouho nedařilo. Neustále ji rozptylovaly detaily. Dlouho její pohled přitahoval osud jednoho psa a nechápala proč, dokud nezjistila, že dotyčný pes splaší koně, kůň shodí na zem krále a král zemře. Bohužel se nejednalo o jejího krále, tahle příhoda se měla stát jindy a jinde.
Čím déle se dívala, tím více možností se jí otevíralo, o mnohých z nich se jí nikdy ani nesnilo. Začínala chápat nejen moc Studnice, ale i svou vlastní. V hlavě jí zazněla Myraelina slova o zásahu shůry.
„Spolu bychom dokázaly zázrak,“ zašeptala Studnici. „Takový úplně maličký, neškodný zázrak…“

"Andulky, máte připravenou koupel."
"Koupel?!"
"Pepíku, dneska je koupel v řeřiše."
"Jé, tu já mám rád."
"Tak běžte. A necákejte!"
"Ale Tome, buď na nás hodný. Jsme malí a neškodní papoušci a ty jsi na nás tak zlý."
"Tak na vás budu hodný. Zítra je to rok, co jsme vás přinesli ze zverimexu. A dostanete..."
"Koupel all inclusive," vykřikl Pepíček.
"A klásky all inclusive," dodal Honzík.
"Už je osm, tak běžte spinkat."
Další den se andulky probudily a zjistili, že tam nejsou klásky.
"Tome, nezapomněl jsi na nás?"
"Tady máte ty klásečky a koupel."
"Jasně. Jsme malí a (ne)škodní anduláci."