DMD č. 12. pro 12. 4. 2017. Téma: Kapitální úlovek

Byli už tak blízko, skoro na dosah. Vábili už zdálky. Mimořádně bohaté zdroje potravy.
Ten uprchlý, který jim byl přislíben celý. Předtím poskytoval jen nepatrné uspokojení, byl vyprahlý a umořený jako časem všichni.
Ale teď! Radost, náhlá naděje, nově probuzená náklonnost. Záplava oživených vzpomínek na dřívější šťastné dny.
A ten další! Jen vzácně byla příležitost si vychutnat někoho takového. Děsivé a tragické vzpomínky, ale také štěstí, horoucí přátelství, odhodlání ochraňovat své nejmilejší až do konce...
Bojuje, ale nestačí na všechny. Dostanou je, i tu třetí duši.
Tak blízko, tak lákaví.
Vtom se rozzářilo strašlivé stříbrné světlo, kterému nebylo možné vzdorovat...

Tak tedy dnes se to potvrdilo. Nejvýznamnější událost v jeho životě. Nic většího už zřejmě nikdy neuloví.
Kdysi přemýšlel, co udělá se svým životem. Nemohl říct, že by se mu škola nelíbila, ale v průběhu času získal pocit, že studium není nic pro něj. Přece je někde něco zajímavějšího, více vzrušujícího. Odešel ze školy i z domu a začal cestovat. Tolik toho viděl a zažil. Procestoval půlku světa, setkal se s mnoha lidmi. Taky byl několikrát zamilovaný.
Nyní se dostavil důsledek jeho dobrodružného života. Myslel si, že chytil nějakou tropickou nemoc. Kdepak. Dnešní vyšetření krve ukázalo pravdu. Pozitivní na HIV.

Už když kapitán Simbacca otevíral ten kontejner ukořistěný z imperiální vězeňské lodi, měl takové tušení, že tahle bitva stála za to. Nedočkavě, jako by snad uvnitř měly být koblihy, vyrval dveře pomocí Síly a spatřil několik desítek potlučených, nicméně živých otroků, které svým nájezdem zachránili před totálním nasazením na Kesselu.
Byla to pestrá směska ras, ale nestačil si ji ani pořádně prohlédnout a už mu kolem krku skočila vděčná samička jeho vlastního druhu. Bývalá senátní gardistka s nádherně tmavošedými chlupy, trochu pohublá, co uměla vařit i péct...
I když si ji nakonec brát musel, vlastně s tím neměl nejmenší problém.

„Už jsme ho měli!“ ječel Loki: „Už jsme ho měli a ty si ho...“
Billy na něj nechápavě zamžoural. Po třech dnech zimy, mořské nemoci a minima spánku už mu trochu selhával mozek. Když se uprostřed noci z moře vynořilo to monstrum, jednal jako každý na jeho místě. Zavřel oči a přál si, ať ta věc zmizí, zmizí, ZMIZÍ...
„Koho?“ zeptal se opatrně.
Než stihl Loki odpovědět, zvedl se vítr. Teplý a podivně páchnoucí.
„Jörmungandre!“ zařval Loki nadšeně: „On tě neodčaroval! Ukaž se tatínkovi!“
Budu si muset dostudovat Asgarskou mytologii, pomyslel si Billy, než zase usnul. A nejspíš i rozmnožování.

Jdeme mezi starými domky, k úpatí věže. Říká se jí bergrift. Poslední útočiště v případě napadení. Přemýšlím, kde je to moje. Možnáje to zbytek příčetnost schovaný vzadu v mé hlavě.
Rozhlížím se. Snažím se nehledět na Strážce. Snažím se najít jeho odpadlého bratra. Je pryč. Zatím.
Něco zachytí můj pohled. Kniha. V první chvíli netuším, proč. Pak si uvědomím, že je pořád stejná a neměnná.
"To nemůže být ona," řekne Strážce.
"Je zvláštní," říkám. Dotknu se ornamentů na vazbě. Na stránkách jsou také ornamenty. Obrázky. Jen obrázky.
"To nejsou obrázky. To je písmo. Slova a kouzla. To je Kniha času."

Ztichlou ulicí se rozlehlo ožralé: "Eeeens dicitur m-m-multipliciter!"
Než jsem se mohl znovu propadnout do blaženého nevědomí spánku, vyšli do ulic kameloti.
"Šóóókující odhalení! Fóóórma uděluje bytí látce!"
"Kááápitální úlovek! Jááákub Vágner vylovil z Amazonky Eudaimonii!"
"Příčina příčin je příčinou příčinnosti ve všech příčinách!"
"VÁŽENÍ OBČANÉ," zařvaly zničehonic ampliony: "VYSLECHNĚTE, PROSÍM, TOTO MIMOŘÁDNÉ HLÁŠENÍ! VŠICHNI... JSME ODSOUZENI KE SVOBODĚ!"
Náhle kdosi nesměle zaklepal. Za dveřmi stál usměvavý mladík, který hned spustil:
"Přispějte, prosím, na opuštěné filosofy! Moudrost vám to oplatí!"
Vrazil jsem do něj a vyběhl ven.
"K čertu s kategorickým imperativem!" zařval jsem, než jsem se vrhl z mostu.

„Ani netušíš, bratříčku, jak bylo jednoduché sebrat tu kroniku. Stačilo si hrát na tebe. Město rozdíl nepoznalo,“ rozesmál se.
Vypravěč stál mlčky. Po staletích ztratil víru v sebe sama.
Zklamal.
Nedokázal ochránit své milované město.
„Myslel jsem si, že získání kroniky bude pro mě tím největším úspěchem. Ale tohle je mnohem lepší,“ pronesl vesele, došel k Salix a uchopil ji za bradu. Vypravěč se po něm ohnal a donutil ho vrbovou dívku pustit.
„Podívej se, bratříčku. Tohle je mé největší vítězství. Ztráta důvěry té, která k tobě vzhlížela.“
Vypravěč pohlédl na Salix.
Bojovala. Odmítala uvěřit.
Přesto hnědla.
Jeho vinou umírala.

Bedřich si rozcvičuje krční páteř.
Doprava... Karel Bombarďák ze Žižkova školí: „Ti řikám, nesyp. Najeď vobjemovku. Večer ždímej varhany a kozy, dvanáctkrát po vosmi a třikrát dokola. Za chvíli nás budeš školit...“
...a doleva... Ivan Karlínský mamut přitakává „...si piš, hmyzáku. Ser na haxny a rogalo. Jak na babu vyvalíš pekáč, hodí široký krofky. Vověřený!“
Doprava... doleva... (smích).
„Kluci... ale já už holku mám“
...doprava... „Neser, nějaká bikini frnda vod půl sedmý?“
...doleva... „Hovnó, ta strašná nítěnka z minule? Z toho tě vyléčíme... taková žížala vykostěná, dyk vůbec necvičí!“
"Kluci..." Bedřich zatáhne hlavu mezi ramena „...ale děloha je taky sval.“

Vyděšené kvičení a dusot kopyt znamenalo pouze jediné - Asterix s Obelixem se po nudném setkání s římskou jednotkou vydali za lepší zábavou. Než místní opeřenci vyhlásili poplach, kulatějšímu z dvojice už se na obou ramenou pohupovaly budoucí pečínky.
...
„Koukni, Asterixi!“ Obelix ukazuje na mohutné zvíře.
„Ne, tuhle ne, Obelixi!“ postaví se Asterix rozběhnutému kamarádovi do cesty.
„Próč? Zatím máme JEN dva!“
„Tohle je bachyně a bude mít mladé. Nech ji být a bude spousta dalších kanců.“
Obelix se nespokojeně odvrací: „No jo, pan Asterix ví všecko nejlíp, že...“ brblá potichu, když prochází kolem klepající se hromady plechu. „Takový parádní úlovek...“

Rybaření uklidňuje. Thor ale měl jiný názor, zvláště poté, co se jedno zvrtlo v několikahodinový zápas s Midgardsormem. Lov byla specialita jeho syna. Dokázal ulovit všechno a říkalo se, že měl mezi svými trofejemi i samotnou Frigg. S tou novou dívkou, kterou přivedl na rodinný oběd, ale riskoval horší věci než Odinův hněv.
Thor prudce hmátl do vody a vytáhl obrovského lososa - největšího, jakého kdy viděl, ale jen si ho prohlédl a pustil zpátky.
Druhý chycený losos byl o poznání menší.
"Tentokrát už jsi to ty, viď Loki?"
Ryba se máchnutím ploutve proměnila.
"Musíme si vážně promluvit o našich dětech."