DMD č. 5. pro 5. 4. 2017. Téma: Žádám vysvětlení

„Johne?“
„Ano?“
„Všiml jsem si, že jste po příchodu nerozsvítil, a ačkoliv je srpen, vy máte zatopeno. Navíc celou cestou z Battersea jste si pískal tu protivnou šantánovou melodii… Máte dnes dobrou náladu?“
„Máte pravdu příteli a… odložte si. Je tu nesnesitelně a není nic horšího než pot dráždící na citlivých místech.“
„Johne, nevidím na krok, kam jste dal lampu?“
„Je za stolem příteli. Stačí se pořádně nahnout.“
„Johne, chováte se nadmíru podivně… požaduji vaše vysvětle… aaa… ní! Johne?!“
„STOP! Kolikrát mám říkat: …bez keců rovnou na věc.
Vyhoďte je oba! Teda … příště si zas na natáčení najmu sečtělou homokládu.“

„Co tady děláš, holubičko?“ houkl. Dřepl si, v očích záblesk starostlivosti. Snad byl ovčákem. Anebo kovářem – dle širokých ramen a svalnatých paží.
Špitla, že spadla.
Pomohl vstát. Sykala bolestí, kotník pád odnesl.
Všiml si, vzal ji do náruče.
Nebyl ani ovčák, ani kovář. Patřil k těm, které matka pohrdlivě označovala za spodinu společnosti, a otec nechával zbičovat.
Neptal se jí, před kým utíká ani kam jde – asi věděl, že jednu odpověď nedá a druhou nezná.
Byl první, kdo jí po jejím útěku pomohl. Záhy zjistila, že ne nezištně. Cenu zaplatila nakonec ráda. Jeho objetí i doteky se jí nakonec líbily.

Všechno bylo špatně. Znovu si návod přečetl, ale ani na třetí pokus mu uvedený postup nedával smysl. Nejdřív zaměnil pořadí jednotlivých kroků. Na prázdné místo vedle textu upravil znění bodu tři. Jeho rukopis se už dávno ustálil na drobných a úhledných písmenech, aby to věčné opravování bylo co nejefektivnější. Potom se soustředil na obrazový doprovod. Ilustrace číslo dva byla naprosto nicneříkající. Kreslení sice nebylo jeho silná stránka, ale pokusil se schéma aparatury vystihnout co nejlépe.
Pero sklouzlo po papíře a udělalo kaňku, jak se lekl, když ho profesor okřikl.
"Pane Snape, můžete mi vysvětlit, proč si čmáráte do ERÁRNÍ učebnice?"

„Megan!!!“ zaburácelo z laboratoře.
Přišourala se vytáhlá dívka se špičatými koleny i lokty.
„Toto mi vysvětlíš jak?“ Severus ukázal na kotlík plný bahnité tekutiny, ještě před okamžikem ukrytý pod zastíracím kouzlem.
„My jsme… se Susan… zkoušely uvařit mnoholičák.“
„Ve čtvrtém ročníku?“ zahřímal.
„Máma ho zvládla už ve druháku.“
Zarazil se.
„Ehm… Takže jste uvařily takřka dokonalý, pokud mohu podotknout, mnoholičný lektvar. A míníte s ním dělat co?“
Megan opatrně jukla na otce.
„Zkusit, jestli se budem líbit klukům, až budem mít prsa jako Prudence a Camilla.“
„Budete muset počkat, až vám narostou,“ prohlásil už klidně a nekompromisným evanesco kotlík vyčistil.

"...no a potom jsme zjistili, že ani Váca na lavici na to nedosáhne, tak Maleček navrhnul, že teda srazíme ještě pár k sobě, na to se dají další, a kdyby to nestačilo, tak přidáme židle, Alex to jistil, aby se to nerozjelo, Filda nám taky pomáhal, stál na rohu a hlídal, jestli někdo nejde, aby bylo dost času aspoň ty židle sundat, což byl blbej nápad, protože zařval už jde tak moc, že sem se prostě lek a spadnul sem. Ale nic se mi nestalo, fakt, pančelko."
Nevěřícně čumím na strop plný fanďuláků. "A to všechno kvůli tomuhle? Proboha... proč?!"

Za léta, co učím, vyprávěl učitel Kolícko, jsem byl na tolika lyžařských výcvicích, že se mi vyvinula taková schopnost vnímat všechno přes zeď, líbání, muchlování a tak, jenomže naposled byla ta moje schopnost celá zmatená, vzbudila mě, já rozespalý vyjdu na chodbu, tam u sebe dvě postavy, já na ně, teď mi vysvětlíte, co tady děláte! oni úplně nadskočili, a nebyl to zamilovaný páreček, nýbrž Pažout s Horáčkem, musel jsem se sám sobě smát, jak jsem zapomněl, že jel jen obor zámečník, samí chlapci, tak jsem řekl, pokračujte, hoši, a šel jsem spát.
A pokračovali? zeptal se zvědavě učitel Mrázek.

Odznak bleskl jako chladná zbraň.
„Oto Vostrý,“ štěkl vyšetřovatel.
Ostrý tedy byl.
„Co jste dělal před hodinou? Máte svědky?“
Útočný tón Břetislava zaskočil.
„Na procházce. Sám.“
„To známe. A jsme doma, co?“
„Co vás vede k domněnce, že se mnou smíte hovořit tímto tónem?“
„Smím, nesmím, to je vedlejší. Přesvědčte mě, že jste se nevyskytoval tady na místě vraždy, a když už jsme v tom vysvětlování, kam se mohla podít vzácná kniha, o kterou jste prý strašně stál?“
Vrozená důstojnost ztlumila uražený hněv.
„Nemám s tou tragédií nic společného. Slovo bezúhonného občana musí stačit.“
„Jak je libo. Nevidíme se naposledy.“

"Velene! Kde jsou princezny?"
"Pryč!"
"Cože?"
"No, ženiši, víš, co jsi sem poslal..."
"Co s nimi?"
"Helena řekla, že s chlapem, který si říká Slunečník a má přitom jen malý solárko, nebude ani náhodou. Radši utekla s tím potetovaným rockerem Džonym. Elena prohlásila, že pitomýho ouřadu, kterej si říká Měsíčník jen proto, že vloni byl nejlepší v prodeji měsíčních jízdenek, nakope do..., a dala se k divadlu. Lenka se pana Větrníka vyptala na jeho větrnou elektrárnu, a když zjistila, že má jen jednu, vyprskla, zvedla telefon a přijel pro ni kdosi s rudým ferrari. Proč měl kožich, to jsem nepochopil..."

„To bylo fenomenální, Harry!” vtrhl do šaten nebelvírského týmu nejmladší Weasley.
„Neřekl bych, ještě teď mě bolí panty a celá pusa,” ohradil se Harry a snažil se splynout se zdí. Zbytek týmu se začal pochechtávat a poplácávat Harryho po ramenou.
„Víš, co by mě spíš zajímalo? Chápu, že se někdo, jako například já, nechá srazit z koštěte,” kapitána přerušila salva smíchu, „ale co opravdu nechápu, je, jak můžeš chytit zlatonku místo do ruky do pusy. Vždyť to musí být tak desetkrát těžší!” rozohnil se Oliver a to už celá šatna padala smíchy.
„Každej dělá to, co umí.” zahuhlal tiše Harry.

S tou zbraní jsem to nechápal. To, že mě požádal premiér, byla úžasná pocta. A navíc, trval na tom, abych Humpreymu nic neříkal.
"Humphrey, jak jste to myslel? Je to jen projev ohledně plnění mezinárodních závazků?"
"Četl jste ten projev? A nebylo vám divné, že si vás pozvali do Čísla 10 za mými zády?"
"Premiér říkal, že nepotřebujete-"
"-Takže vy nevíte o našich problémech s podporou Izraele? V OSN zuří. Roztrhají vás na kusy. Premiér potřebuje obětního beránka."
"Jak bych to mohl vědět? Každý večer mám dost práce s vašimi červenými krabicemi."
Zdálo se mi to, nebo se Humphrey usmál?