DMD č. 2. pro 2. 4. 2017. Téma: Neruš moje kruhy

Dva ptáci, růžový a šedý, zvedli hlavy. Za nimi se v kruhu Mandaly vlnilo a přelévalo všech pět elementů Mezisvětí.
„Jste si jistí, že ji chcete zapečetit?“ zeptal se Hjalmar Baldwyn. Pokládal tuto otázku dnes už poněkolikáté, odpověď chansonských však zůstávala stejná.
Pokrčil rameny. „Dobrá. Mistryně Sánchez. Prosím.“
Obcházeli novou, neúplně probuzenou Mandalu proti směru Slunce. Mistr Hjalmar si broukal zvláštní kolísavou melodii a z čirého vzduchu tvořil silná světelná lana, házel je a mistryně Elvíra je upevňovala k obrubě.
Nad Mandalou rostla pevná klec.
Její dva ptáci začali naříkat.
Byli slyšet míň a míň, až jejich hlas zanikl docela.

Žáci, dnes si povíme něco o rozdělení pravěku a starověku.
Vlastně se to dá vymezit naprosto přesně. Byla to doba, kdy se svět rozdělil na dva. V jednom zůstala elektřina, ve druhém zase magie.
Z té doby před rozdělením nám zůstaly nějaké historické památky. Například Stonehange. Kamenné kruhy používali hlavně Sylvaticové nebo čarodějové při magických rituálech. Dnes si s tím archeologové a historici lámou hlavu. Přitom je to s těmi kruhy tak jednoduché.
Ale tohle žákům povědět nemůžu. Zůstanu raději u klasického učiva. Archeology nebudu rušit u jejich kruhů. Aspoň nebudu muset vysvětlovat, jak se mé matce povedlo rozdělit svět.

"Odvykačka?! Zase?"
Nevěřícnost. Pohrdání. Arogance, na kterou zhroucený, špinavý teenager neměl právo.
Mycroft unaveně kývl na podřízené. Věděl, co bude.
(Odmítavost, rudé otisky na zápěstí, protože po dobrém to nejde a křik a mlčení a únava, beznaděj a trucování a výsměch a to nejhorší: "Ano, mami, Sherlock je v pořádku.")
Tentokrát trvalo měsíc, než utekl.
Den, než ho našel.
"Neunavuje tě tenhle nekonečný kruh?! Skončí stejně, jako ty předchozí - nikdy! Klidně mě nech-!"
Mycroft se napřáhl. Ztuhl. On by nikdy... Nejistě svěsil třesoucí se ruku.
Dva páry šokovaných modrých očí se setkaly.
Ticho.
Sherlock dobrovolně vstal.
(Utekl za dva měsíce.)

Gunnrarr was tending to the dogs, but she could still hear the noise. They were celebrating Tyr, the god- her god.
She spared a look to the mastiffs. "I fed you and cleaned your poo, so I can do the other stuff later."
She turned and ran, leaving the kennels behind.
She managed to climb over the gate separating the temple itself and the monastery. It was not the first time. But for the first time, when Nolda saw her, he put his hand up. "You should not be seen."
"But... "
"You do not belong, child. Get used to it."

Albus toužil mít svůj poslední narozeninový večírek naprosto dokonalý, pročež už několik hodin zahrnoval profesorský sbor rozkazy, jejichž smysl se s každou čtvrthodinou vytrácel, zatímco náročnost a bizarnost se stupňovaly.
„Na chodbách budou hlídkovat očarovaná brnění. Zabudovali jsme do nich alarm v podobě myšího pištění. A málem bych zapomněl, kolečka škrtám!“
„Co prosím?“ zbystřil profesor Snape.
„Linecká kolečka. Škrtám je ze seznamu cukroví.“
„Proč? Protože je to jediná sladkost, kterou mám rád?“
„Severusi, ujišťuji tě, že -“
„Ne, Brumbále! Já ujišťuji vás, že jestli tam ta kolečka nevrátíte, tak já na téhle škole jako učitel končím!“
„Příteli, myslím, že zbytečně předbíháš.“

Bylo parné slunečné počasí, tolik typické pro Tatooine. Co ale nebylo běžné byl vítr, který foukal chvilku rázně, pak zase klidně a vířil písek všude okolo sebe. Koho to dovádělo k šílenství byl Doktor, který seděl na zemi a soustředěně kreslil něco do písku.
"Neruš moje kruhy!" zavrčel a přesunul se trochu doleva, aby opravil místo, které vítr před chvílí rozfoukal.
Doktor dokončil vzorec skládající se z velkého kruhu a další spousty menších a přesunul se dál. Jako na potvoru mu ale právě dokončený kruh znovu překryla vrstva písku.
Rozhořčeně zahodil klacík na zem: "Takhle tu mezifandomovou SMSku nikdy nedokončím!"

Zamilována
do vrabčáčka,
který léta v kruzích
kolem Země
O
Nechci narušit jeho trajektorii,
tak jen pozoruji
ze země.
Jsem moc daleko od domova.
hvízd, hvízd, hvízd,
HVÍZD.
nic.
nevidím ho.
HVÍZD.
Kruh je dokonalý tvar
proč není dokonalý na mně?
měla bych být přímka.
HVÍZD.
Když kreslíš kruh,
začínáš a končíš na stejném místě
a přesto nemá začátek ani konec.
HVÍZD.
neruš
Neruš!
HVÍZD.
nic.
nevidím ho.
to hvízdá v mém srdci.
HVÍZD.
Až se zase setkáme
bude hvízdat kolem mne
a já budu sledovat jak krouží
na obloze.
O
Zamilována
do vrabčáčka,
který léta v kruzích
kolem Země.

Na cytochromovém komplexu redukovaný plastochinon předává protony do lumen tylakoidu, čímž vytváří protonový gradient mezi stromatem a lumen a...
'Uživatel skokanzeleny se chce připojit mezi vaše kruhy.' vyskočilo na Rejska uprozornění z Google+, když zrovna studoval tu nejzapeklitější část brožurky Biologické olympiády pro kategorii B. "Kdo mě to sakra zase ruší." zabručel naštvaně.
Nastal čas testu krajského kola a Rejsek byl nervóznější než kdy dřív.
Kde redukokvaný plastochinon předává protony do lumen tylakoidu? zněla jedna z otázek. No super.
"A na krásném druhém místě se ztrátou jednoho bodu na vítěze je Rejsek. "Žabáku, já tě zabiju." říkal si pro sebe.

„Co to je?“ zeptal se Maedhros a prsty levé ruky se dotkl stříbrného prstenu jakoby jej chtěl zvednout a prohlédnout si jej. Vedle ležel ještě zlatý. Zářily novotou a byly zoufale malé. Tak akorát na ruku spanilé panny.
„Nech je tam!“ přikázal Fingon a příkře na něj prohlédl. „Nejsou pro tebe.“
Maedhros na něj pohlédl a v očích se mu jasně zračil zármutek.
„Proč máš oba?“ zeptal se roztřeseným hlasem.
„Jsem rozhodnut,“ odpověděl jednoduše.
„Kdy?“
„Brzo. Co nejdřív. Její rodiče souhlasili.“
„Už nemám jezdit?“
Fingon jej vzal zlehka za ruku. V oku se mu chvěla slza.
„Raději ne,“ hlesl tiše.

Lord Ohtar zkoumal plány, rozeseté po jeho stole. Pečlivě rozložené, překrývající se na správných místech... Až bude králem, nastane hodně změn.
Dveře se náhle otevřeli a papírové kruhy se rozlétly po místnosti.
"Řekl jsem, ať mě nikdo neruší!" zahřímal Ohtar.
"Lorde, princ Eldarion se vrátil!" volal posel.
"Nemožné! Vždyť jsem jim zaplatil-" Lord Ohtar se zasekl uprostřed věty a rozhlédl se po místnosti. "V Minas Tirith i zdi mají uši. Pojď se mnou a pověz mi všechno, co víš," pokynul poslovi.
Když odešli, otevřely se dvířka malé skříňky, do které by se sotva vešlo dítě. "Zajímavé... Tak Lord Ohtar, co?"