Záchranná stanice záporných postav

Normálně k nám žádný cizinec nezavítá, ale venku panoval takový nečas, že jsem neměl sílu toho nebožáka vyhnat.
Voldemort mu věnoval jen pohrdlivý pohled.
Ježibaba sice přiložila do pece, ale když se Vlk ani nenamáhal zavrčet, znechuceně se od návštěvníka odvrátila. Sauron si pozorně prohlédl jeho ruce a zklamaně se vrátil k těsnícímu kroužku z vodovodu. Otesánek mu prošacoval kapsy. Byl v nich jen jakýsi papír.
Cizince značně znepokojoval.
„Co s ním?“ ptal se stále dokola.
„Roztrhej to,“ poradil mu Santer.

Za měsíc jsme četli v novinách:
„Známý filantrop X. překvapivě nezanechal závěť. Obrovské jmění tak zdědil jeho jediný synovec.“

Pohled na ně byl k popukání, ale co se dalo dělat jiného. Ochranné pomůcky musel přidělit všem. Nařízení vlády je nařízení vlády. A měl nakoupit levně, jinak by mohlo dojít ke zrušení celé stanice, vzkázal mu Ovčáček.

Bavlna se nyní vyvažovala zlatem, musel tedy najít náhradní řešení. Čínský shop s hrdinným Ali Babou nezklamal.
Proto měla Baba Jaga na hlavě trenýrky s Karkulkou, Sander s Vinettouem a Voldemort s Harry Potterem.
Otesánka pak musel zavřít do sklepa, protože svoji trenýrkovou roušku s Pinokiem ihned sežral.

Úkol splněn.

Ještě že mu také zvýšili dodávky vodky, ale jiná desinfekce na trhu nebyla.

Otesánek sežral všechnu mouku.
Vysvětlil jsem Ježibabě, že na další tunu mouky není rozpočet; perník nepotřebujeme.
Naštěstí má jinou zábavu: online podpůrnou skupinu Záporné sesterství. Nečekaně dobrý nápad vedení.
*
Ježibaba už na nás týden vrhá zhnusené pohledy.
Santera se zeptala, co si koltem kompenzuje.
Vlka zinterpretovala tak, že mi sebral Amundsena.
Voldemort použil slovo hůlka. Obvinila ho z harašení.
*
Atmosféra houstne.
Navrhl jsem, aby upekla něco bez mouky.
Sepisuje formální stížnost, že šovinisticky vidím úděl ženy v kuchyni.
*
Vedení skupinu zrušilo.
Označila je za privilegované kladné muže.
Píše pojednání Zpětná pec.

Sehnal jsem kamion. Oprava střechy počká, jedu pro mouku.

Oběžník o hrozící kůrovcový kalamitě, kterej nám kdovíproč zaslala Asociace, sice skončil roztrhanej a napůl sežranej, ale obsahově měl překvapivý dopady.
"Žádnej strach, šéfe," ujistil mě odhodlaně Santer, "já ty bídný červy vystřílím." Ježibaba půl dne vařila nějakej šílenej insekticid. Vyšlo jí z toho něco, co podezřele připomínalo perníkový těsto, a s fanatickým leskem v očích se tím jala oblepovat stromy v okolí řkouc, že prevence je zásadní.
"TÁMHLE! MRK NA MĚ Z TOHO SMRKU!" zařval Sauron, hory se otřásly a celý osazenstvo s bojovým rykem naskákalo do lesa.
Řek bych, že občas je nepřítel nejlepší terapie.
Teda kromě chlastu.

"V TĚŽKÉ DOBĚ JE POTŘEBA ZŮSTAT POZITIVNÍ!" hlásal zpola rozcupovaný transparent na podlaze.

Kolíčky na věšení vypraných roušek se ztratily hned první týden a Vlk už čtrnáct dní nevylezl z pokoje ("Lidi na Wattpadu jsou hrozně nenažraný!"), ale jinak jsme tu karanténu celkem zvládali.
"Luku," zafuněl Voldemort přes roušku od televize a Otesánek z něho dostal záchvat kašle. "Jsem tvůj otec!"
"Perníček, šéfe?" mrkla na mě Ježibaba zarudlým okem. "Jsou hrozně zdravý!"
V perníku byla zapečená dezinfekce.
"Tohle je přepadení!" ozvalo se zvenku a do dveří vtrhl Santer v roušce a s revolverem v ruce.
Aspoň někdo si karanténu užívá.

„Kdo to byl, ta návštěva, Saurone?“ ptá se Voldemort.
„Ále, Hellboy, starý známý z pekla.“
„Takový divný kámoš, ne, ten přece dávno změnil stranu.“
„Změnil, ale nezapomněl, koukej, co mi přinesl.“

„PRSTEN!!!“

Sbíhají se všichni, císař Palpatine, lord Baeliš, kapitán Zod, zlý vlk, Tanos, jen Magneto zůstal přilepený na futrech mezi dveřmi a tlusté Jezinky, které vykrmila perníkem Ježibaba, se kolem něj nemohou protáhnout.
„Teď jim všem ukážu, takhle si jej nasadím!“
„A zatočíš,“ křičí Rumburak.
„Idiote,“ propaluje jej svým rudým okem Sauron. „Stačí jen dát na prst, takto.“
Lup, prsten praská, rozsýpá se na prach.
„Únava materiálu,“ prohodí Morgana.

U černého lesa (někde u černého lesa) stála Perníková chaloupka. Nebydlelo tam sedm trpaslíků. Bydleli jsme tam my.
Pořád tu bydlíme. Pořád-ně.
Pečeme pořádně přepepřený perník. Pitomost.
Ježibaba se chechtá. Máme víc druhů perníku.
Voldemort a Santer mají jeden druhého.
Chodí Sauron okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Sauron bouchne dveřma. Ať je to ten, nebo ten, klaďas musí z kola ven!
Pistole nestřílí. Těsnicí kroužek netěsní. Lopata… Lo-pata? Pata?
Patová situace. Situace bez peněz. Asociace jsou škrti.
Vlk škrtá taky. Píše. Přepisuje. Opravuje. Tohle nežeru.
Neteče voda. Teče vodka.
Mám to tady. Vlastně rád.

Večer, když neprudí Asociace, Krakonoš ani nikdo jinej, si občas rozděláme před chaloupkou oheň a opejkáme chleba a jabka. Když je nálada extradobrá, dám kolovat i vodku a vedem řeči.
"Hitlály, humíš," svěřuje mi Voldemort ve tři ráno svou životní filosofii, "sem se hoz-, hozto..."
"Rozdělil, vole," nevydrží Vlk, zapřisáhlej abstinent, "na sedm částí, a k čemu ti to bylo, co?"
"T... žiká ten levej, haha," přispěje do diskuse Santer.
"Jo... nehobejt!" zahučí temně Sauron a zklamaně vytahuje z ohniště ohořelý zbytky těsnicího kroužku.
"Perníček, neasi," nabízí všem smířlivě ježibaba.
Otesánek zadumaně hryže kamení.
V takovejch chvílích tuhle práci miluju.

Nevím, co to do nich vjelo. Zdálo se, že bude klid, že to s podporou přítele Amundsena udržím v chodu, a teď tohle.
Voldemort se rval se Sauronem, Santer s Otesánkem, Vlk se jim pletl pod nohama ve snaze všechny pokousat, Ježibaba je mlátila lopatou a jen Moriarty se potměšile pochechtával opodál.
Pak ale Ježibaba vytáhla z trouby plech s tím speciálním perníčkem. Všechny podělila a udělala pořádek.
Sauron spravuje vodovod, Voldemort rozbitý nábytek, Santer zametá roztrhané papíry, Otesánek dělá kliky, Vlk si hraje venku na hlídacího psa a Moriarty píše za trest stokrát „Nebudu rozsévat nesváry.“
Otvírám další flašku.

„Já s Potterem vážně nic nemám!“ zařval Voldemort zoufale. Ráno začalo prostě krásně.
Nejdřív bylo slyšet hádku, pak Santer zařval, že ‚tohle ani omylem‘ a naštvaně zamířil někam ven. Voldemort vypadal, že se každou chvilku rozbrečí.
„Tak lidi na Wattpadu tohle žrát nebudou,“ zavrčel Vlk, když překonal mírnou srdeční krizi. Ježibaba zas pořád mlela něco o vztahové poradně.
Večer se Santer objevil ve dveřích. V ruce měl kytku a jen pár kroků od vchodu stál mladej Potter.
„Možná jsem se trochu unáhlil,“ připustil nesměle.
Začínám si tu připadat jak v nějaké telenovele. Ale co. Amundsen je lék na všechny problémy.