Záchranná stanice záporných postav

Už jsem zažil kdeco. Ale ještě nikdy nám ráno na brance nevisel za límec zaháknutý trpaslík.
„Co seš zač?“ houkla po něm Ježibaba, když jsme se všichni shromáždili u plotu. Santer měl na hlavě noční čepici a všechno sledoval jen napůl, Vlk ještě dopíjel kávu.
„Koukej promluvit, nebo tě prokleju,“ oznámil mu Voldemort. Trpaslík byl rudý až za ušima a uhnul pohledem, ale podal mi jakýsi papír.
Spěšně jsem dopis přejel pohledem. A pak ještě jednou.
„Ty jsi Stydlín,“ ujišťoval jsem se. „A ostatní tě sem poslali, protože jsi... dělal Sněhurce nevhodné návrhy?“
Přikývl.
Vlk mi kávu vyprskl do obličeje.

Byl to nádherný den.
Slunce svítilo, ptáci zpívali a zásoby vodky byly více než uspokojivé.
Ježibaba konečně přestala péct perníčky a začala docela dobře vařit.
Otesánek přestal krást ostatním jídlo, držel dietu a cvičil.
Voldemort přestal ulamovat nohy od židlí a pronášet kletby.
Sauron opravil všechny kohoutky a neukradl ani jeden těsnící kroužek.
Santer už neměl potřebu rozcupovat každý papír, který mu přišel pod ruku, takže jsem mu mohl svěřit agendu Stanice.
Vlk ležel na zápraží jako slušný hlídací pes a neprojevoval snahy sežrat každého, kdo by na sobě měl byť jen kousek něčeho červeného.
A pak jsem se probudil.

Sauron pokorně seděl u dveří. Ježibaba si zase cudně vzala vysoké ponožky, aby jí nebyly vidět kotníky.
„Nemůžem dělat radši sedm smrtelných hříchů?“ mrmlal Santer. „Se ctnostma se člověk nikam nedostane.“
Ježibaba ho praštila lopatou, aby nereptal. Hrdě to prohlásila za činorodost.
„Dobře mu tak,“ smál se Otesánek a Santer se užuž natahoval pro kolty.
„Cos to řek, prašivý kojote?“
„Pamatuj na mírumilovnost,“ položil mu Vlk tlapu na rameno. „On to myslel tak, že ti to přeje. Přejícnost.“
Santer se na Otesánka nevraživě podíval. „Abych mu samou štědrostí jednu taky nevrazil!“
*
V rámci střídmosti jsem se musel postit od Amundsena.

Ústředí napsalo, že máme vyzkoušet hru Den v cizích botách.
Já i Amundsen jsme byli proti.

Začalo to dobře: Voldemort si sice zuřivě mumlal, že se měl převléct za nějakou Hermionu, ale prohlásil, že Vlka chápe, protože sežrat je je jistota. Ježibabě role Voldemorta ale vyvolala mindrák z frňáku a navíc se zhroutila, že neví, jak se pečou viteály. Otesánek to nepochopil vůbec a čmajznul Ježibabě pantofle. Následně tvrdil, že neví, kde jsou, ale v zubech měl bambulku.
Hru ukončili hasiči, kteří nás evakuovali poté, co Vlk při pečení perníčků podpálil kuchyni i Santera, kterýho navíc museli vypáčit z trouby.

Víte jak říká kladný hrdina záporákovi v tramvaji?
Dobrůtka v konzervě.

Oblast zasažená kmenem klaďasů se rozšířila z hor do dalších oblastí. Neznámá dobrá fauna i flóra úspěšně likvidovala původní zlé druhy. Kde jsme proti klaďasům nasadili plamenomety, zaútočili na nás ze zálohy z podzemních úkrytů. Invaze dobra se dále šířila Amerikou, podobně na tom byly Čína i Rusko. Jen pár ostrovů dosud úspěšně čelilo cizácké invazi.

Uplynuly teprve pouhé dva roky, co mi Dr. Obamová ukazovala fotky prvního policisty, který roztrhal skupinu zločinců v LA.

A teď jsem byl jako expert na boj s dobráky předvolán k vrchnímu ďáblovi.

Po návratu z nákupu mi Voldemort pochválil nos.
Oznámil jsem ježibabě, že perníkové koření neměli. Místo smršti kleteb na mě děsivě vycenila zuby a mávla rukou.
Možná nám klaďasové něco cmrndli do studny.
*
Odpoledne na mě všichni civěli.
Vyděšeně jsem zamrkal.
„Zajímá nás, kdo bude ten zástupec,“ podrbal se Vlk.
„Z toho lejstra,“ zamávala Ježibaba lístkem, na kterém stálo Označ zástupce! Poznámka ke zprovoznění nového programu.

Měl bych jim to vysvětlit.

„Dočasný zástupce musí být někdo... rozumný,“ řekl jsem rozšafně.
Najednou se všichni předháněj, kdo má větší patent na rozum.
Nestěžuju si; už dva dny se neporvali. Ani nebyl perník!

Vážená ZSZP,

včera na schůzce jsem snědl celou hrušku, a Rychlonožkovi jsem nenabídl čili jsem odepřel pomoc potřebnému (říká Mirek). Ten plantážník měl svou vlastní hrušku, dobře jsem viděl jeho maminku, jak je onehdy kupovala v krámě! Sám ji určitě snědl dřív, a rozdělil se snad?
Každopádně na něho Mirek a jeho spravedlivý pohled spadeno nemá, takže za toho plantážníka jsem tady zase já. Převedl jsem přes silnici už všechny staré lidi v okolí a jemu to pořád nestačí.
Plně se tedy doznávám ke snězení hrušky a nerozdělení se s bližním v nouzi.
Berete nové členy?

Váš zločinný hruškožer,
Červenáček

Vážené osazenstvo,

obracím se na vás s prosbou o umožnění krátkodobého pobytu ve vašem sídlem. Vím, že možná nejsem typickou cílovou skupinou, ale přesto věřím, že bychom si mohli rozumět a má návštěva by byla přínosem pro obě strany.

Jisté zkušenosti s problematikou již mám - mnohokrát jsem lhala, ve věku sedmi let ukradla kamarádce razítko, pravidelně sestrám chodila na sladkosti a častokrát ublížila slovem i skutkem.

Věřím, že bych dokázala zapadnout - mám odpor k tištěným dokumentům, červenou nenosím a perníku sním klidně kila. Nebyla by tedy možná alespoň kratičká návštěva u vás v Záchranné stanici?

Děkuji.

S pozdravem
velká fanynka