27. Óda na Timberbell aneb Nejsem kráva

(Tato kapitola nebyla sponzorována nikým. Bohužel.)
Jestli jsem z nějaké své koupě doplňku ke koloběžce nadšená, je to právě Timberbell.
Přišla jsem na něj vlastně náhodou. Po zklamání z Knogu oi (klasického), který mi ve vypjatých momentech přestával fungovat (Nechcete levně koupit drahý zvonek? zn. Prodám!), jsem se opět ponořila do zkoumání zvonkových možností. Ale zároveň jsem se už nevím z jakého důvodu ocitla na blozích skotských cyklistů. Nebo možná vím; když oni píšou o tom, jak jezdí po Skotsku, a to si ráda počtu.
No a jeden cyklista tam právě zmínil Timberbell se slovy, že kdyby ho měla jeho žena, neskončila by v nemocnici po srážce s cyklistou jedoucím protějším směrem v nepřehledné zatáčce.
Tak jsem začala zjišťovat, co to jako je.
Znáte kravský zvonec? Jo?
Tak už víte, co je to Timberbell.
Je to vlastně kravský zvonec na vaše kolo. Nebo koloběžku. Akorátže maličkej.
Byl vyvinutý primárně pro horská kola, která jedou dolů s kopce na stezkách sdílených s dalšími nepovolenými účastníky, jako lidmi, koňmi, psy, či medvědy. Na rozdíl od zvonku klasického, který musí být k vydání hluku aktivován svým vlastníkem, Timberbell cinká, stejně jako kráva, nepřetržitě. A čím rychleji jedete a čím víc to drncá (viz horské kolo), tím hlasitěji cinká. Je tedy vhodný i v našich podmínkách při používání sdílených komunikací.
Jako, auto vás stejně neuslyší, ale co tak.
V divočejších končinách, třeba v Beskydech, může stejně jako v zahraničí upozorňovat na vaši přítomnost medvědy, aby se nelekli... medvědí trus následně poznáte podle toho, že z něj vyčuhuje Timberbell... ehm.
Jedná se tedy o zvonek pasivní, hlučící neustále a nepřerušovaně, takže když se zezadu blížíte k chodci nebo běžci, tito nejen ví, že jedete, ale dokážou sluchem odhadnout i jak rychle se blížíte a po jaké trajektorii je hodláte míjet.
Konec starostí, že mi zmatení chodci toužící po vyhnutí budou náhodně skákat před přední kolo poslušni impulzu „nejdřív někam skoč, pak se rozhlídni“. Konec obav, že v nepřehledných zatáčkách potkám rychlého cyklistu v protisměru a dojde k srážce hlava na hlavu. Konec strachu, že sestřelím chodce nečekaně se objevivšího zpoza rohu...
Toliko teorie.
A, samozřejmě, protože jsem ten typ člověka, udělala jsem si průzkum a shlédla nemálo videí s tímto vynálezem.
Měla jsem několik starostí.
Například - je zvonek dost hlasitý? Zvoní principem kravského zvonce, tedy gravitací a já nejčastěji jezdím na asfaltu. Dochází vůbec k dostatečným otřesům, aby se rozcinkal?
Na jiný příklad - není zvonek MOC hlasitý? Budu schopna slyšet šveholení ptáčků, bučení aut a vlastní myšlenky?
Zvonek má páčku, takovou, kterou se dá mechanicky deaktivovat, což je fajn, když jedete osamoceně, vidíte daleko dopředu a nechcete cink-cinkat jako kráva. Ale jak vlastně zní? Mnoho-li vydrží? Vejde se mi na řidítka?
Má řidítka typu „vlaštovky“ už drží jeden zvonek, tachometr, světlo a kačenku a ničeho z toho se vzdávat nehodlám!
Kromě toho, na rozdíl od cyklistů, já potřebuju držet řidítka oběma rukama. Neexistuje, že bych zvonek umístila kamkoliv, kam na něj nedosáhnu palcem. A pak ještě typ uchycení - gumičky nebo objímka? Gumičky můžete lehce sundat, což je plus i mínus, na objímku potřebujete šroubovák.
Takže... objímka?
Rozmýšlela jsem se.
Když jsem začínala jezdit, byl leden, stromy holé, keře holé, jasno a přehledno. Někdy během jara se situace změnila a já projíždím listnatými tunely a dopředu nevidím nic. Takže hustota provozu a nejistota toho, co mě čeká za dalším rohem, mě přiměly riskovat, zaplatit těch zhruba sedm stovek (copak kradu?) a pořídit ho. Načež se, jak už jsem dříve popisovala, vejde přesně mezi tachometr a brzdu, do naprosto ideálního místa.
A jezdím s ním, a je to sakra rozdíl.
Když jsem ho zkoušela naprázdno v kočárkárně, přišel mi hlasitý až moc. Ale ve skutečnosti v provozu ani není. Je hlasitý tak akorát, jen občas vjedu do terénu, kde není hlasitý dost. Pak stačí občas zacukat řidítky a zase je dobře.
Ale největší rozdíl pozoruju v chování lidí před sebou (za sebe nevidím).
Jedu po (prázdném) chodníku obklopeném živými ploty, zpoza jednoho opatrně vykoukne hlava a dívá se mým směrem.
Jedu s kopce po dlažbě, v rozumné vzdálenosti přede mnou pár lidí. Normálně bych ještě ani necinkala. Lehce se ohlédnou a mírně mi uhnou.
Jedu po cyklostezce, přede mnou venčící pejskař. Ani se neohlédne, ale přitáhne si psa nakrátko.
Voni mi uhejbaj! Voni se neděsej, nemaj infarkty, věděj vo mě!
Cink-cinkání zvonce zní spíše jako lehké upozornění než jako agresivní vyžadování práva průjezdu (čehož jsem se bála).
A navíc, zvonek je mi chválen. Dámy chladící pejska v louži hlasitě kvitují včasné upozornění na moji přítomnost. Maminka odchytne zdivočelé dítě na koloběžce a poděkuje mi.
Asi, že jsem ho nepřejela.
„Dobrej zvonek,“ prohlásí slečna, vedle které sestupuju před přechodem s koloběžky.
Heleďte, já jsem o tomhle v recenzích četla, ale přišlo mi to jako reklamní s prominutím bulšiting.
Jenže ono se to děje a to s ním zatím nemám najeto nijak extrémně moc kilometrů!
A ten klid v duši. Když se blížím k ostré úzké esíčkové zatáčce na hloubětínské cyklostezce. Když sjíždím do tmy podjezdu u Barrandovského mostu. Všude, kde se z protisměru může vynořit zběsile šlapající cyklista.
Oni o mě vědí.
Nejlíp utracených asi sedm stovek za poslední rok.
No a když mě chodci na cyklostezce ignorují?
Začnu manuálně vyzvánět na Knog oi de luxe (zde je místo pro vašeho sponzora (kéž by mě sponzoroval)) a TO nepřeslechnou.
Zvukově agresivní můžu být, když chci.
Jako sekundární zvonek je samozřejmě otevřeno více možností; velice kladně je hodnocený Spurcycle z USA a nebo značka Crane z Japonska, která je snad ještě hlasitější. Oba jsou však prostorově náročnější, a jak říkám, řidítka vlaštovky a tak dál... Velice záporně jsou pak hodnoceny jejich čínské kopie. To víte, přesné vyladění mechanických částí chce pečlivost a pečlivost zase peníze.
A já chci svůj Timberbell.
A mám ho.
Má tedy jedinou nevýhodu. On je to opravu, byť maličkej, kraví zvonec. Rozloučila jsem se s hladkou linií řidítek.
Ale co, Možná zním jako kráva, moje koloběžka vypadá jako kráva, ale signalizuju svoji přítomnost.
Takže nejsem kráva.